Stačí na téma „společné spaní maminky s miminkem“ provětrat internet a rozvine se před vámi nebývalé spektrum názorů. Ostatně jako u každého citlivého tématu, které se týká našich drobečků. Nutno podotknout, že nad táborem maminek, které si berou svá miminka do postele a nad táborem těch, které dávají přednost „oddělenému spaní“, se nese jednotná myšlenka: Ať si každý dělá to, co mu vyhovuje. Mně osobně se moc líbil názor Marie, maminky čtyř dětí, která napsala, že to chce vzít do hrsti „zdravý selský rozum“ a posoudit věc z obou stran: Co je vhodné pro miminko i pro vztahy v rodině.
Jak to bylo u Oliny
Mojí dceři je dnes šestnáct, ale když byla miminko, tak moje kamarádka Olina měla také malinkou holčičku. A k tomu velký problém. Byla jediná svého druhu v okolí, kdo si bral miminko do postele. Maminka, tchyně, bezdětná sestra a další známí do ní hučeli, ať to nedělá, že bude mít „pěknýho rozmazlence“. Pod jejich vlivem zkoušela malou ukládat do postýlky, ale ta dávala jasně najevo, co si o tom myslí. V té době chodil její manžel večer po bytě s vatou v uších a na noc se raději stěhoval na gauč do kuchyně, aby se aspoň trochu vyspal. Sousedé v paneláku s nimi přestali mluvit. Zcela vyčerpaná kamarádka zavolala svého spolužáka z gymplu, nyní psychologa s praxí, aby jí poradil. Řekl jí, ať si z toho nedělá hlavu a nenechá si do toho mluvit. On sice už má dvě o trochu starší děti než ona, ale spolu s manželkou všichni čtyři celou noc „hnízdí“ na velkém letišti.
Spavec vs. nespavec
Jestli si totiž někdo myslí, že tady platí nějaké pravidlo, tak se mýlí. Jak vyplývá z diskuze maminek, záleží hodně na tom, jestli si porodíte spavce a nemáte problém, nebo nespavce a prožíváte si peklíčko. Já sama mám dvě děti a u každého to fungovalo jinak. Už zmíněná dcera celou noc spala jak Šípková Růženka. Zato synek, ten mi to vynahradil… Přes den byl docela v pohodě, ale s večerem ožíval. Budil se pravidelně a přesně (snad proto, že je ve znamení puntičkářské Panny) každé dvě hodiny a chtěl pít. První dva měsíce jsem poctivě vstávala, kojila a vracela ho do postýlky. Odpoledne mi v parku padala hlava únavou na kočárek. Přibližně třetí měsíc jsem při pátém kojení v pořadí usínala a divila se, že je malý ráno přitulený ke mně. Tedy, musím přiznat, že to bylo příjemné a že u toho už zůstalo. Syn se zabydlel v mé posteli a noci byli přeci jenom klidnější a méně náročné, stačilo totiž jen rozepnout noční košili.
PhDr. Tamara Cenková - psycholožka
Je to velmi dvousečná situace. Na jedné straně to miminkům dělá psychicky velmi dobře. Cítit matku, slyšet její dech, vědět, že stačí zavrnět a je tu milovaná náruč. Pro maminky je to také pohodlné – odpadá noční vstávání, kojit se dá téměř i při spánku. Na druhé straně tím může být narušena intimita vztahu rodičů, otcové se cítí odstrčeni, s tím jsou spojeny vztahové problémy. Děti, které jsou naučeny od narození spát s rodiči, mají ve věku kolem 2–3 let hodně potíží se od rodičů odpoutat. Moje rada? Nechejte spát miminko ve vaší blízkosti, v postýlce, kterou si dejte hodně blízko, tak, abyste natáhla ruku a mohla se ho dotknout. Do postýlky mu dávejte pod hlavu plenu nebo vaše tričko, které nosíte celý den na těle, aby vás cítilo. Je to kompromis a vaše děťátko nebude trpět, že už s vámi v určitém věku nespí.
Jen mezi námi, vzpomínám sladce na chvíle, kdy ještě moje desetiletá dcera za mnou ráno přišla do postele. Kde jsou ty doby…
ANKETA
Kde spí vaše miminko?
Maminka Jana, Dominik 7 týdnů
U čerstvého miminka jsem se bála, abych mu nějak neublížila (jsem hrozně tvrdý spáč), takže po kojení a odříhnutí Dominik putoval do postýlky, kterou máme u manželské postele. I když je to lákavé, moci se s ním ještě chvíli mazlit a pak se oba slastně propadnout do spánku… Vůbec se maminkám, které to tak dělají, nedivím. Ale u mě nadále vítězí obavy o jeho zdraví.
Maminka Iva, Míša 9 měsíců
Míša má svou postýlku, ve které spí přes den a do které ho večer ukládáme. Ale jakmile se v noci poprvé vzbudí, tak zůstává u nás v posteli a spí tam až do rána. I když ještě máme sílu a do postýlky ho vrátíme, tak se probudí a chce být s námi. Zpočátku, když byl Míša čerstvě narozený, měl tatínek pocit, že by mu mohl ublížit, ale postupně si zvykl.