MUDr. Věra Kleplová – dětská lékařka a specialistka v oboru léčebné rehabilitace, homeopatie, EAV (elektroakupunktury podle dr. Volla) - léta vedla pohybovou poradnu, zahajovala činnost léčebny Erben a zaváděla rehabilitaci formou cvičení rodičů s dětmi Bodovou cvičební metodou. Využívala všech dosud známých metod práce s postiženými, mj. metodu manželů Bobathových. Léta pracovala s malými dětmi, sledovala jejich vývoj do 18 let, ale udržovala s nimi kontakt, i když se tito bývalí pacienti sami stali rodiči či dokonce prarodiči. Mohla srovnávat různé skupiny maminek – ty, které s dětmi opravdu cvičily, a ty, které si řekly: „však ono z toho vyroste,“ a necvičily. Jejich děti pak měly skoliózy, potíže v učení, v dospělosti problémy v těhotenství apod.
Co může pomoci
Doktorka Kleplová vypracovala bodovou cvičební metodu - složitý reflexně-koordinační soubor, při němž se z jednoho správně vybraného bodu ovlivňuje koordinace pohybů dítěte, ale třeba i dospělého jedince. Aktivací daného bodu lze docílit rozpohybování svalových skupin, které s daným bodem reflexně souvisí. Kupříkladu z ruky je možné ovlivnit i nohy a naopak z nohy lze ovlivnit i místa na ruce. V naší společnosti je už všeobecně známa reflexní stimulace pomocí Vojtovy metody. Ta je sice účinná, ale dítě při její aplikaci zrovna spokojené není. Bodová cvičební metoda je pro dítě mnohem příjemnější, protože využívá i formu hry. Maminky při ní nekoukají na hodinky, aby si řekly: je půl desáté - čas na cvičení. Když si maminka všimne, že dítě leze a je v dobrém rozpoložení, využije toho ke cvičení. Při bodové metodě se využije toho, co dítě dělá. Musí se ale vědět, co na dítěti máme vidět. To doktorka Kleplová učí rodiče konkrétně. Je třeba ohlídat vývoj pohybu. Některé děti mají tendenci po „fázi sedu“ přejít rovnou „do stoje“ a hned začít chodit. Když se ovšem přeskočí „fáze lezení“, při níž se při vzájemné koordinaci upevňují břišní a zádové svaly, dítě má pak vystrčený zadeček, povolené bříško, vyvine se skolióza, dojde k poruše motoriky. Rodiče se potom diví, proč je jejich potomek tak neobratný, proč mu nejde kupříkladu psaní. Tady pak nezbývá nic jiného než se pokorně vrátit o krok zpět a nechat dítě projít všemi vývojovými fázemi.
Musí se to umět
Každé dítě je jiné, také v každé době se mění, takže i umístění bodů může být poněkud jiné, a proto MUDr. Kleplová neradí rodičům, aby si předávali sdělené poznatky stylem: „Říkala, že to mám mačkat tady.“ Ne že by dětem přímo uškodili, ale jejich práce by nepřinesla výsledky. Ani v rámci rodiny by předané informace nemusely být zcela přesné. Zaškolí například tatínka a on to doma ukáže mamince. Maminka to zkusí, udělá to přesně tak – a ono to nefunguje… Je to třeba tím, že má dlouhé nehty, a tudíž tlak jejího prstu je poněkud jiný než tlak prstu tatínkova. I to je třeba brát v úvahu. A každý, kdo se chce dítku věnovat, by se měl dostavit s dítětem osobně. Důležitá je také intenzita tlaku; když se zatlačí moc, bolí to a organizmus nepovolí pohyb.
Jak často cvičit?
Co nejčastěji. Kdy začít? Co nejdříve. Brzy po narození. Miminko zabavíte, kdežto dvouleté dítě už je „osobnost“ a rodič musí vynaložit důvtip, aby cvičení zakomponoval do hry, která dítě upoutá. Také je vhodné pro správný vývoj pohybů ruky začít trénovat svaly mezi lopatkami, prsní a zádové svaly do 6 týdnů po narození. Odměnou je pak správná grafomotorika dítěte. Bodová cvičební metoda vznikla v roce 1978 a pomohla už mnoha dětem, jež trápila dětská mozková obrna, skolióza, lehká mozková dysfunkce a s ní související problémy, jako jsou hyperaktivita, hypoaktivita, dyslexie, dysgrafie, porucha řeči… Mohl by vzniknout dojem, že tato metoda je jenom pro děti postižené – ať už při úrazu nebo při porodu.
Cvičení je nejen léčebné, ale i regenerační. Je užitečné naprosto pro všechny. Ne každý ví, že cvičení pohybové koordinace může mít vliv i na zrak či sluch. Maminka se třeba hněvá na dítě, že neposlouchá ani ji, ani paní učitelku. Pokud obě mají pisklavý hlas, dítě za to opravdu nemůže – prostě je neslyší. Děti s budoucími školními problémy, které mají poruchu motoriky, totiž často nevnímají vysoké tóny! Metoda může pomoci tedy i u problémů ve škole, které s pohybem zdánlivě nesouvisejí, při únavovém syndromu, který je poměrně častý, u bolestí zad a hlavy. Cvičení napomáhá i rozvoji paměti. Slova rytmizovaná se pamatují lépe.
Pohyb je nezbytný
Co mohou rodiče udělat pro děti sami? Když nic jiného, aspoň je učit rytmicky lézt či pochodovat – rytmický pohyb ovlivňuje víc věcí, než si laik může uvědomit. Rytmus je i v jiných pohybech – při psaní, při řeči, při čtení. MUDr. Kleplová doporučuje: „Zpívejte s dětmi, i když neumíte!“ Pro výběr hudby doporučuje klavír. „Hudba“ typu dum-dum tvoří jen kulisu, která k ničemu nevede. Děti se při ní jen kývají, držení těla mají ochablé. Vhodné je navazovat s dětmi i oční kontakt. Zachytit pohled, když v něm je jiskřička zájmu, udržet jej a od toho odvíjet další aktivity. Lepší je ovšem absolvovat celý tříměsíční kurz (pořádá ho Centrum zeleného zdraví v Praze-Chodově, telefon 606 691 028, kleplova@seznam.cz). Z něj si maminky (ostatní rodinní příslušníci) odnesou diplomy. Ale jen ti, kteří nejenže pravidelně do kurzu chodí, ale hlavně doma s dětmi cvičí. A to paní doktorka pozná. Nepodepíše diplom tomu, kdo by cvičil málo a pak tvrdil, že jeho dítěti metoda nepomohla. Není to totiž zázračná metoda, která pomůže každému po jednom vyzkoušení. Je to „podaná ruka“, záleží ale, jak ji kdo využije, cvičí se totiž denně mnoho let.
Mgr. Hana Synková