Máte doma miminka dvojčata?

S dvojčaty se roztrhl pytel. Stát se sice tváří, že jsou totéž co jedináček (maminky dostávají příspěvek na jedno dítě), radost i starost se ale pochopitelně násobí.
Máte doma miminka dvojčata?
Klára Rulíková, zakladatelka Klubu dvojčat a vícerčat se tomuto tématu věnuje patnáct let. Petra Hayek je novopečená maminka čtyřměsíčního syna Alberta a dcery Felicie. Postřehy obou žen teď porovnáváme.
 
Teorie z knihy Kláry Rulíkové „Dvojčata, jejich zdravý vývoj a výchova“:
Dvojvaječná dvojčata vznikají oplodněním dvěma různými spermiemi. Při jedné ovulaci se zpravidla uvolňuje jen jedno zralé vajíčko, může však dojít i k uvolnění dvou najednou. Každé dvojče má svou vlastní placentu i obě plodové blány, každé si nese svou vlastní odlišnou genetickou výbavu, tato dvojčata tudíž mohou být různého pohlaví. Dvojvaječná dvojčata se na ultrazvukovém vyšetření dají rozpoznat už okolo šestého týdne těhotenství (jednovaječná o něco málo později).

Proč dochází k jejich vzniku
Přesná příčina vzniku jednovaječných dvojčat zatím není známá. U dvojvaječných faktory, které jejich výskyt ovlivňují, známe. Americký lékař D. Morris zabývající se dvojčaty s trochou nadsázky tvrdí, že největší naději stát se otcem dvojčat má muž, který se ožení s vysokou obézní Nigérijkou, jejíž sourozenci jsou dvojčata a bude se s ní vášnivě milovat na svatební cestě. Míněno vážnějším tónem:
 
Znásobení výskytu dvojvaječných těhotenství v Evropě a Asii úzce souvisí s umělým oplodněním, hormonální léčbou a hormonální antikoncepcí.
 
„Přírodně“ se dvojvaječná těhotenství nejčastěji objevují u Afroameričanek mezi 30. a 40. rokem věku, které jsou vyššího vzrůstu a větší hmotnosti.
 
Naopak matky vegetariánky mají pětkrát méně častěji dvojčata než zbytek populace a nejméně dvojvaječných dvojčat se přirozenou cestou rodí v Asii.

Zkušenost Petry:
I já patřím mezi matky, které podstoupily umělé oplodnění. Je mi dvacet šest a některé lidi překvapuje, proč v tak nízkém věku, ale když jsem byla hodně mladá, prošla jsem si léčbou endometriózy (pozn. redakce: výskyt cyst ve sliznici dělohy i pohlavních orgánů) a to všechno zkomplikovalo. Vdala jsem se v jednadvaceti, od začátku manželství jsme o děťátko usilovali, tohle byl poslední možný pokus, naštěstí vyšel. Už jsme si s manželem prošli i předadopčními semináři.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Kojení dvojčat aneb Jak je to nejlepší
 
Teorie z knihy:
Nejpohodlnější polohu si najdete metodou pokus–omyl. Vhodné je kojit na pohovce nebo v křesle, pokud máte ještě starší dítě, které vám chce být na blízku, bude pro vás pohodlnější postel nebo podlaha. Vynikajícím pomocníkem je kojící polštář, který si jako hada ovinete kolem pasu a dvojčata na něm mohou během kojení spočívat.
 
První dny kojení zažívá mnoho matek menší nebo větší bolesti bradavek, pro ty, které mají jemnou a citlivou kůži to bývá problém na několik týdnů. Pokud je bradavka opravdu bolavá a praská, nechte ji jeden či dva dny odpočinout. Jeden prs dvojčatům stačí, případně můžete odstříkávat rukou a jeden dva dny, než se bolavá bradavka zahojí, krmit kapátkem nebo stříkačkou...

Zkušenost Petry:
Co mne opravdu překvapilo byly dvě věci: Kojení opravdu bolí, a navíc se kolem něj točí dost agresivity. Na matky je vyvíjený silný nátlak, že musí kojit po dobrém nebo po zlém, ale musí! Nejsem typ, na kterém si nátlakem někdo něco vynutí. Samozřejmě jsem velmi usilovala o to, abych dobře kojila, ale velmi brzy jsem je začala prokládat krmením z lahviček s mým odstříkaným mlékem.
 
Co se týče poloh, zkusila jsem kojení obou dětí najednou, ale neosvědčilo se. Jednak mne to velice bolelo, a hlavně děti si jen tak ucucly a za chvíli se budily hlady. Začala jsem je tedy krmit po jednom. První beru to, které se přihlásí dříve. Také mi vyhovuje, že si ho chovám a mazlím se s ním, což u kojení obou najednou moc dobře nešlo. Jelikož se zase pomaloučku vracím k práci, moje děti vyrostou na lahvi a budu je přikojovat pro radost a dobrý pocit. Co si o tom kdo myslí mi je jedno. Nejdůležitější je pomazlené a napapané miminko a spokojená maminka.
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Cestování s dvojčaty chce strategii...
 
Teorie z knihy:
Při výběru kočárku nehleďte ani tak tak na módnost, ale nejprve si položte několik strategických otázek:
Vejdu se s ním do výtahu, do dveří, do auta?
Budou v něm mít děti dostatek místa?
V jakém terénu se s ním budu nejvíce pohybovat?
Kolik osob bude pravidelně chodit na procházky s dvojčaty současně?
 Budu s kočárem, dvojčaty a popř. ještě jejich sourozencem jezdit MHD nebo autem?

Zkušenost Petry:
V MHD jsem zatím s dětmi nejela a doufám, že budu tohoto zážitku ušetřena co nejdéle. Je přece jen rozdíl mezi mono- a dvojčecím kočárkem. Sama ho do tramvaje či metra neunesu a čekat na někoho, kdo by vám pomohl s kočárem dovnitř a pak ven, je poněkud svízelné. Navíc je dnes dětí jako smetí, a když se na zastávce sejde víc kočárků, začíná bitva.
 
Zatím se přesunujeme autem. Přiznávám, že pokud je to trochu možné, předám volant ráda do rukou manželovi, a jsem vzadu spolu s dětmi... Sama řídím, jen když musím. Kočárek mi vyhovuje dvoustupňový.
 
A ještě něco navíc od Petry Hayek aneb Co jsem si odnesla od své maminky:
Pocházím z běžné a úplné rodiny z Karlových Varů. Proto stojím nohama pevně na zemi. Pokud něco chci, svojí vlastní snahou a pílí se o to musím přičinit. Mám maminku se skvělým přístupem – snažila se, abychom se my, její děti, rozhodovaly podle svých uvážení, a ne podle toho, co řeknou sousedi nebo kamarádi. Asi chtěla, abychom my děti uměly vzít život do vlastních rukou. Myslím, že se jí to povedlo. Co je pro mne důležité, za tím si stojím, i když se ostatní staví na hlavu.

Jsem na dnešní dobu mladá matka
Manžela jsem znala od devatenácti a vzali jsme se v mých jednadvaceti. Pocit, že se zbytečně brzy vážu, jsem neměla. Říkala jsem si, že není možné, abych široko daleko našla lepšího chlapa. A stejně žádná jistota, jestli si člověk vybral dobře nebo špatně, není ani po třicítce. Nejdůležitější je o vztah a partnera stále a s láskou pečovat. Navíc jsem měla čisté svědomí, že se nevdávám ani v panice, že mi ujíždí vlak, ani těhotná, ale prostě proto, že to oba chceme.
 
Dítě jsem si přála už ve dvaadvaceti. Se vším jsem začala brzy. Šla jsem na vysokou a při té začala pracovat, brzy jsem si však vybudovala takovou klientelku, že jsem se rozhodla zbytečné školy nechat. Má práce a kariéra ovšem nikdy nebyly překážkou v mém odhodlání stát se matkou. Dítěti jsem chtěla dopřát mladou, nenervózní neunavenou matku. A samozřejmě zásadní roli sehrálo, že jsme nemuseli řešit bydlení hypotékou, dlouholetým zadlužením – žijeme v bytě v domě manželových rodičů. Být mladou maminkou jsem si mohla dovolit.
 
Klepněte pro větší obrázek

Co je při výchově nejdůležitější?
Aby se děti cítily dobře v rodině, protože od toho se všechno odvíjí. Pokud si budou jisté doma, zvládnou všechno i v cizím vnějším světě. Zatím začaly dobře. Jsou úplně prvními vnoučaty v obou rodinách – a všichni jsou z nich úplně vedle.

Jména jim možná ulehčí život
Felicita a Albert. Pro někoho výstřednost, ale... Vybírání jmen byla docela fuška. I proto jsem chtěla znát pohlaví dětí, abychom se připravili. Nějak jsme nemohli najít tu správnou cestu. Přála jsem si, aby naše děti měly jména trochu neobvyklá, která by je lehce oddělila od davu a ulehčila jim prosazování se. Tedy pokud o to budou stát. Chtěla jsem, aby moje děti nosily jména bez interpunkcí, akceptovatelná i v cizině. Navíc, aby nebyla příliš frekventovaná. Na Alberta (skvělý, zářící, muž dobrého původu) přišla tchyně a Felicie se jmenovala jedna románová postava, a když jsem zjistila i význam tohoto jména (štěstí, úspěch), bylo rozhodnuto.

Noční vstávání zatím není drama
Děti se budí jako hodinky v pravidelných intervalech po třech hodinách. Ve dne i v noci. Když už jsem hodně vyřízená, občas za mě službu v noci vezme manžel a krmí lahvičkou odstříkaným mlékem. Nikdy jsem neměla ambice být matka hrdinka, která všechno zvládne sama, a ani to ode mne nikdo neočekává.

4 měsíce – začínám pracovat...
Jako vizážistka jsem si vytvořila stálou klientelu, kterou opět začínám zlehka oprašovat. V jiné situaci je žena, která má své jisté ve státním sektoru, v jiné já, když jsem na volné noze. Konkurence je velká a zapomíná se rychle...
 
Pracuji takhle brzy z několika důvodů. Práce je můj koníček a nevidím důvod, proč se v mateřství svých oblíbených činností vzdávat. Také kvůli penězům, nevěřím nikomu, kdo říká, že je nepotřebuje.  Pro mne je důležitý pocit, že přispívám do rodinného rozpočtu svým dílem. Další věc je, že chci být na děti natěšená, a ne mamina unavená stereotypem. Nechci být obětí mateřství. Naopak si chci pořádně užít. Jde o pár hodin týdně, takže žádné drama. Rodina mne naštěstí podporuje.
 
Všem maminkám s dvojčátky chci popřát hodně štěstí a hlavu vzhůru. Mateřství je radost a děti jsou ten největší dar...

Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články