Mamánci: Můžeme si za to samy?

Drží se mámy stůj co stůj. Co s tím? Zamyslete se nad tím, jestli závislost není vzájemná.

Nina (27) popisuje chování dvouletého Toníka: „Chodíme do mateřského centra na program pro batolata a jejich rodiče. Myslela jsem, že se bude postupně osamostatňovat, ale Toník se ode mě nehne ani na krok, když zaregistruje moji nepřítomnost, začne vyvádět, pláče, je úplně paralyzovaný.“

Irena (30) říká o svém ročním synovi: „Je na mně závislý. Dokonce nekomunikuje ani s manželem – tatínkem, ani s babičkou. Jen se mě drží, a nepřichází v úvahu, že bych si vyrazila s kamarádkami. I na záchod chodí se mnou.“ Podobné to bylo i s jejím starším synem, teď už školákem. Ten prý ještě donedávna vyžadoval uspávání a velmi těžko snášel pobyt ve školce.

Máte podobnou zkušenost? Bojíte se, že intenzivní láskyplný vztah už přerostl v patologickou závislost? Vězte, že tzv. separační úzkost, tedy strach z odloučení od matky, resp. osoby pečovatele, se projeví více či méně u všech dětí.

Závislé na mámě
Strach z cizích lidí se objevuje někdy mezi 8. měsícem a 3. rokem, nejčastěji mezi 12. a 18. měsícem. Druhý rok života obecně je obdobím velké závislosti na matce. Odvážnější batole se sice klidně vydá na průzkum vedlejší místnosti, ale zároveň potřebuje vědět, že máma je pořád pro něj nachystaná, vždy připravená a natěšená rozevřít svá ochranná křídla. Řekněme, že velmi často – ale rozhodně to nemusí být pravidlem – inklinuje syn k mámě (hlavně v raném dětství) a holčičky tíhnou k tátovi. Jsou pro ně na dlouhou dobu mužem číslo jedna a na jejich vztahu nejspíš záleží kvalita budoucích partnerství a vnímání sebe sama jako ženy.

Nejste úzkostná více vy než dítě?
V některých případech má problémy se separací spíše matka než dítě. Máma, která chce být za každých okolností čtyřiadvacet hodin s dítětem (vždyť dítě má být s matkou, co kdyby se mu něco stalo, on beze mě stejně nevydrží ani sekundu), není podle anglického psychoanalytika Winnicotta „dost dobrá matka“ (good enough mother). Přenáší na dítě svoje úzkosti, a činí tak jejich vztah nezdravým. Maminka má poskytnout co nejvíce bezpečí a zároveň co nejvíce svobody a vést dítě k samostatnosti.

Mamánek v dobrém světle
Pod pojmem „mamánek“ si ale nemusíme představit jen „závisláka“. Máte-li doma roztomilého kloučka, který nemá problém se od vás odtrhnout, nemá hysterické záchvaty, když od něj odcházíte, ale rád se s vámi mazlí, pusinkuje vás a říká vám, že jste jeho „klášná maminka“, jde zřejmě o nejúžasnějšího mamánka na světě. Není-liž pravda? 

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře