Máma samoživitelka: Tanec mezi extrémy

Jak hledá máma malých dětí, která je na všechno sama, pevnou půdu pod nohama? Občas lavíruje „od plusu k minusu“.

Mezi přesvědčováním okolí o „nešťastném osudu“ a sebeutvrzováním sebe sama, že „jsem v naprosté pohodě“.
Víte přece, jak se říká, že každý nemůže mít všechno. To, že máte dítě nebo dvě, může bezdětná partnerka pana božského považovat za nedosažitelné štěstí. A až se rozhodnete přestat maskovat nepohodu okázalou pohodou, až na sebe dostanete upřímný vztek, podíváte se do zrcadla a pořádně na sebe zaječíte, budete na dobré cestě k pohodě… 

Mezi depresí a pojetím sebe sama jako hrdinky.
Prožíváte nejistotu před i za každým svým výchovným rozhodnutím. Okolnosti vám nepřejí (protože špatné události chodí vždycky v houfech) a vy už máte vážně pocit, že se vám hroutí život. Občas ale máte světlou chvilku a podléháte dojmu, že by podle vás měli napsat příručku nebo natočit oslavný film. Jde o to, podívat se na sebe realistickýma očima… Řekněte si: Jsem dobrá, zvládnu spoustu věcí, i když občas něco popletu nebo se mi nedostává sil. Dokážu si všechno zařídit sama. Inspiruju ostatní. À propos, víte, že vám některé pohodlnější „zajištěné“ matky, které se neobejdou bez služeb širokého příbuzenstva, které nikdy nedávaly měnit brzdové kotouče nebo nesestavovaly nábytek, všechno, co sama dokážete, dokonce závidí?

Mezi „hvězdnými matkami-manželkami“ a soucitem s „troskami“.
Jejich život je „naprosto v pořádku“. Mají děti, chůvu nebo hospodyni, úžasného muže, krásně vypadají. Příklady sice táhnou, ale tyhle spíš prohlubují propad, protože nám hned na první pohled nedojde, že ničí život není dokonalý. Bohužel často líp poslouží takříkajíc odstrašující případy. Nešťastné osudy rovnají hlavu směrem vzhůru.

Mezi minulostí, kdy se „stalo něco špatně“, a zářivou budoucností , kdy „bude všechno fajn“.
Přehráváte si situace z dřívějška, zaobíráte se možnými „kdyby“. Ke „kdybych tenkrát jednala jinak“ se přidružují komentáře vašich rodičů „my jsme ti to říkali“. Asi všechny tušíme, že tudy cesta nevede. Jenže ono ani „dívej se dopředu“ není to pravé ořechové. Sil není nazbyt, naprosto stačí výhled na jeden týden, jeden měsíc. Zabředávat do optimistických představ o příchodu ideálního prince je přepych, který se dlouhodobě nedá utáhnout. Neznamená to ale, že se nemůžete potopit do „cizích“ romantických příběhů…

Mezi „být matkou je úžasná věc“ a „mateřství je příšerná dřina“.
Společnost nás nutí podlehnout povinnosti všech správných matek: samým blahem praskat ve švech, na druhé straně zase klesat pod tíhou mateřských povinností a všude, kde to jde, si stěžovat na každodenní stereotyp a nedostatek času sama na sebe. Vždyť vy ale nepotřebujete porovnávat své pojetí mateřství a výchovy s ostatními! Každá máme svoje tempo, kdy se nám daří držet situaci pod kontrolou, svoje pořadí hodnot a svoje preference. Přehnaná péče o děti nebo přehnaná péče o sebe sama jsou relativní pojmy.

Mezi 24hodinovou starostí o děti a absencí starostí o vás.
Svoje potřeby nepodceňujte, ale taky nepřeceňujte. Denně si uvařte pomyslnou slepičí polévku speciálně pro vaši duši. Najděte si „to vaše“, co vám udělá dobře, a hlavně nečekejte tenhle servis od dětí! Obklopte se kamarádkami. Jejich výběr provádějte prakticky: ne podle názorů na muže, na módu a třídění odpadu, ale spíš podle způsobu relaxace. Ať spolu můžete jít cvičit, do kina nebo do parku fotit stromy…

Mezi spravedlností a křivdou.
Sebelítost je luxus, který si nemůžete dovolit. Rozchod, rozvod, majetkové vyrovnání, výpočet výživného – s ničím nejste spokojená, ani nemůžete být, protože – a tak to prostě chodí – stát a společnost svízelnou … matky samoživitelky trpí dvakrát častěji nemocemi než matky žijící v úplných rodinách? Zvýšené nároky na jejich osobu vedou ke zvýšené spotřebě léků proti bolestem, na uklidnění, na spaní, léků potlačujících stres a deprese. Co doporučujeme? Vybalancovat tu správnou pozici mezi hypochondrickým pozorováním sebe sama a mezi hašením zdravotních problémů na poslední chvíli.

Mezi začátkem a koncem dne.
Ráno šrumec, unavené a prozívané večery stojí taky za starou bačkoru, a kdo spoléhá na to, že si večer hodí nohy na stůl, je naivní. Takže nezbývá než rozjasnit okamžik někdy „mezi tím“! Zvolte si nějakou famózní hodinku, kdy si dáte čaj – co třeba jako Angličani – o páté?

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře