Má (už zase) špatnou náladu?

Každý se občas může cítit mizerně. Když je ale vaše dítě dlouhodobě skleslé, řešte to.

Dětem zkazí náladu kdeco. A to hodně rychle, protože dítě se teprve učí emoční stabilitě a vykolejí se během zlomku sekundy. Co může malé dítě dopálit? „Nejvíc to, když není po jeho,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková, „když mu rodiče něco nedovolí. Nebo když chce udělat něco, na co zatím nemá schopnosti, pokusí se třeba někam dosáhnout, ale marně.“  

Možná nemá dostatek volnosti
„Taky může mít batole (dítě v jakémkoli věku) špatnou náladu z toho, že nemá dost prostoru pro zkoumání a rozhodování o tom, co zrovna chce dělat,“ vysvětluje psycholožka. „Rodiče často nabízejí dítěti nějaké podněty a snaží se ho v dobré víře rozvíjet (Podívej, koníček, a jak dělá koníček? A kde bydlí koníček?). Dítě je pak přehlceno podněty, což se může projevovat jeho mrzutostí.“ Samozřejmě se nedá tvrdit, že když dítě necháme hrát si celý den samo, bude spokojené! Doporučujeme věčně platné pravidlo zlaté střední cesty.  

Může naštvat i ucpaný nos
Špatnou náladu může způsobovat nevolnost – bolavá hlavička, přeplněné nebo hladové bříško, svědivá vyrážka, růst zubů, naražené koleno, ucpaný nos, cokoli. U malých dětí (ještě více než u dospělých) jde totiž fyzická pohoda ruku v ruce s psychickou. Všichni rodiče také víme, že když je batole unavené a přetažené, moc legrace už si s ním neužijeme. Co když je ale dítě rozmrzelé nebo posmutnělé bez zjevné příčiny?  

Hledejte příčinu
Nemysleme si, že děti nemůžou mít své starosti. Mohou vnímat (a to si pište, že vnímají) nepohodu v rodině, rozchod rodičů nebo prarodičů. Mohou prožívat úzkost, pocit bezpráví, žárlivost, stres z jesliček nebo ze školky. Špatnou náladou mohou děti podvědomě reagovat na něco, co „lítá ve vzduchu“, ale nemluví se o tom. Např. další maminčino těhotenství, nastávající stěhování apod. Co na to psycholožka Anita Michajluková? „Každé dítě má zkrátka jinou povahu. Střídání nálad znají i dospělí a je to vcelku normální, ale pokud je dítě permanentně skleslé, jakoby bez života a apatické, rozhodně pátrejte po příčině, nejlépe s odborníkem. Obvykle je nutné změnit podmínky, ve kterých dítě žije.“  

Předstíraný smutek
Vypadá jak hromádka neštěstí, hází po vás psí očka a s vámi to pěkně mává. Začnete se vyptávat: Copak se stalo? Bolí tě něco? Z čeho jsi smutný? Opustíte činnost a přiskočíte dítě pomazlit. Steve Biddulph v knížce Proč jsou šťastné děti šťastné (Portál) píše: „Pokud věnujeme pozornost a lásku dítěti, které ‚smutní‘, naučí se jednoduchou rovnici: láska přichází, jsme-li nešťastni. Chceš- -li, aby si tě někdo hleděl, stačí se zhroutit a vypadat nešťastně.“ Nevyplývá z toho, že když je smutné (ostatně to, jestli smutek hraje, nebo nehraje, nepoznáme nikdy stoprocentně), budeme dělat mrtvého brouka. Vyplývá z toho, že dostatek naší lásky musí dítě pociťovat, už když je v pohodě a veselé, tedy stále, pořád a bezpodmínečně, aby nepoznalo její deficit. 

Někdy stačí ujistit
Když truc a předstíraný smutek nemá publikum, přestane být zajímavý. Situaci, kdy vstane „zadečkem nahoru“ nebo „levou nohou“, můžete vyřešit tak, že řeknete: „Budu moc ráda, když mi povíš, co tě rozesmutnělo (naštvalo). Jdu teď do kuchyně, a až budeš chtít, tak mi to přijď říct, ano?“ Špatná nálada, často zbytečně nabobtnalá, rychle splaskne. Pokud na tom není batolátko ještě verbálně tak, aby se svěřilo s pocity a zážitky, postačí mu třeba krátké ujištění o vaší náklonnosti, a hned bude dobře. Chyťte ho za ruku a pohlaďte ho: „Máme tě moc rádi, tak tady netrucuj moc dlouho, ať si ještě můžeme pohrát…“

Předškolák nám už ledacos poví sám
Předškolákova špatná nálada se na rozdíl od nálady batolete projevuje jinak. Anita Michajluková souhlasí: „Předškolák už daleko víc řídí, co se v jeho životě děje, zvládá spoustu činností, a tak je může ovlivňovat, je samostatnější a dá se s ním lépe domluvit, už nebývá tak trucovitý jako batole, zvládne lépe pojmenovat, co ho štve. U batolete na to musíme přijít víceméně sami. A když na nic nepřijdeme, tak batole prostě popadneme, a když například při odchodu z domu odporuje, tak ho zkrátka naložíme na kočár a jedeme, mrzutost nemrzutost.“

Co (NE)dělat
Je třeba rozlišovat, jestli dítě jen tzv. vstalo levou nohou (můžeme mluvit o podrážděnosti), nebo jestli má špatnou náladu dlouhodobě (zde můžeme mluvit o sklíčenosti). Podrážděnost jako víceméně vrtoch není třeba přehnaně rozmazávat. Právo na ni máme občas všichni.
Vrtochy bychom ale na druhou stranu neměli ani příliš tolerovat, aby se z nich nestal hýčkaný artikl. Když přijímáme tendenci ke zlostným náladám víceméně pozitivně, můžou dítěti zůstat až do dospělosti. Dejte jasně najevo, že vám není takové nabručené chování příjemné a že kazí atmosféru.

Nenechejte se jeho špatnou náladou nakazit, protože tudy cesta nevede. Vy jste autorita, pevný bod a maják, který potřebuje mít dítě čitelný, předvídatelný, co si vždycky ví rady. Prodýchejte se, projevte pochopení.

Pokud to situace dovoluje, jděte na špatnou náladu s humorem. Ale opatrně, ironie nesmí být moc, aby se mrňousek ještě víc nerozpumpoval, nebo naopak abyste ho nezranila. „Naštvaného kocoura umíš hrát výborně, ale teď si pojď zahrát na veselého koníčka!“

Vystřihněte z tvrdšího papíru kolečka a společně na ně nakreslete obličeje s různými náladami. Na jeden přikreslete slzičky, na druhém ukažte v rozesmáté puse zoubky apod. Povídejte si o tom, jaké to je, když je někdo smutný – trošinku, víc, hodně moc, když je někdo veselý, rozjařený, natěšený, má radost z dárku, dobře se napapal apod. Přispěje to k lepší orientaci ve svých vlastních pocitech.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře