Lukášek: Naše premiéry

vytisknout velikost písma 27. 3. 2009 | Betynka

To jsou změny. Jeden den jste totálně vyřízená, protože mimi v jednom kuse řve a protestuje proti všemu, jindy zas máte pocit, že líp to neladí ani filharmonikům. Druhý miminkovský měsíc je však ještě pestřejší.

U Nováků byl ve znamení prvního Lukáškova úsměvu, broukání i kolečka po ordinacích. Novému se naučila i Stáňa.

Svetřík uspávač

Je mi zima. Kdyby tohle uměl Lukášek říct jinak než pláčem, který zároveň znamená: tlačí mě prdíky, mám hlad, chci se chovat, zastavil se mi medvídkovský kolotoč nad postýlkou, ušetřili bychom si oba hodně ubulených chvil. Když nespal a nejedl, tak ječel. A přes den spal jen dvě hodiny venku v kočárku, takže si hlasivky potrénoval vydatně. Krásně usínal jen v šátku, ale ani pak jsem ho nesměla položit a moje záda to těžce nesla, přece jen váží přes 5 kg. Když už jsem byla v koncích, přijela mne zachránit moje babička. Koukla, osahala chladné ručičky a nařídila přidat svetr. Zabralo to. Od té doby Luky přes den usíná i v košíku a v noci ho hřeje těsné balení v zavinovačce. Mně se zdá moc nabalený, ale asi je zmrzlinka po tátovi.

Lenivé ručičky

Co se v mládí naučíš... Tak s touhle argumentací jsem se na doporučení kamarádky vydala s Lukym na speciální novorozeneckou prohlídku k fyzioterapeutům. Ti zjišťovali, zda náš chlapeček úměrně svému věku zapojuje při pohybech správné svalíky. Dozvěděla jsem se, že právě v prvních týdnech života si tvoříme pohybové stereotypy, které pak ovlivňují naši kondici i v dospělosti. Při těch slovech mě dloublo v zádech a zatuhlá krční páteř mluvila jasně: těhle následků chci svého broučka ušetřit. Odborníci odhalili odchylky, které prý snadno s jejich pomocí srovnáme. V lehu na zádech stáčel hlavičku k jedné straně, tělíčko kroutil do céčka a když zvedl nožičky, povolené bříško se mu trošku vypoulilo do stran. V poloze na bříšku zase nedostal lokty úplně pod ramínka, takže se na ručkách pořádně nevzepřel a hlavičku zvedal prohnutím zádíček. Leccos z toho prý způsobila Lukyho prenatální poloha koncem pánevním. Povolené bříško se prý podílí na trápení s prdíky.

Měly bychom tedy cvičit. Jenže 4krát denně 1 až 2 minuty se spíš pereme. Luky nechce být mým tlakem omezován v pohybu a mě drásá nejistota, zda dobře stimuluji ty správné body. Pokroky jednou vidím, jindy ne. S Jirkou probíráme, zda v tom pokračovat. Ale po tom, co jsem od odborníků slyšela, si netroufnu necvičit. Když Lukáš brečí, děsí mě i Verunku. Ta mi s řevem vytrhla z ruky panenku, na které jsem cviky zkoušela. Asi mi chtěla říct, že tohle jí dělat nesmím. Ach jo!

Pupínky kam se podíváš

Náš běh po ordinacích pokračoval u pediatra. Lukáška totiž „napadly“ pupínky, které zpočátku vypadaly jako novorozenecké akné, ale později se začaly tvářit trochu jako atopický ekzém. Ale nesvědí. Na radu paní doktorky jsem vynechala všechnu miminkovskou kosmetiku i slunečnicový olejíček, který prý trochu vysušuje. Jednou za tři dny koupu Lukyho v lázni Balneum z lékarny, v ostatních dnech ho omývám převařenou vodou a mažu modrou indulonou. Mokvavá místečka mažu lékem. A vida, kůžička se hodně zlepšila. Není ještě stoprocentní, ale veliký pokrok je vidět. Sláva! Věřím, že si jeho pokožka jen stále ještě zvyká na nové prostředí. Atopický ekzém neberu!

Miminko je naše...

...prohlásila Verunka naprosto nečekaně a od té doby to tak JE. Občas ho sice „mučí“, ale mnohem častěji pusinkuje a hladí. Ale ještě nemohu nechat Lukáška volně na dece na zemi, kde by měl víc prostoru pro pohyb. Verča je zkrátka ještě malá, a pokud by ležel v cestě její motorce nebo kočárku s panenkou, možná bych neuhlídala její reakci. Lukášek ale z denního košíků (v noci spí samozřejmě ve své postýlce) vyrůstá, a tak vyrazím k babičce pro starou rodinnou obří postýlku.