Možná je pro nás ženy snazší vychovávat dceru, protože ji v mnoha ohledech dokážeme lépe pochopit a rozumíme jejím reakcím, včetně těch, které nás vytáčejí. Ale nad svým malým synkem občas jen vrtíme hlavou a do té jeho ani trochu nevidíme. Proto platí, že sejdou-li se více než dvě maminky v jedné místnosti, přijde tohle téma zaručeně na přetřes nejpozději po půlhodině povídání: Mít kluka je něco docela jiného, než být matkou holčičky.
„Kluci jsou rošťáci od přírody, jen se podívejte na toho mého Matěje, jak to s ním šije,“ ukazuje na svého synka jedna z první skupiny. „Ale s mluvením a chozením na nočník nijak nespěchá, a to půjde za pár měsíců do školky! Kdybych tak měla holčičku,“ povzdechne si. „To moje Kamilka je zase typická holčička,“ libuje si zástupkyně druhé party, „pořád jen něco vykládá, všechno jí hned jde a je strašně hodná. Někdy o ní celé hodiny nevím, jak si pěkně hraje se svými poníky...“
Je to v hlavě
Existuje ale opravdu něco jako typická holka nebo typický kluk? Rodíme se každý s jiným základním nastavením? Jde nám něco lépe a něco hůře jen proto, že jsme pohlaví ženského či mužského?
Jednou z odpovědí na tyto otázky může být zjištění vědců z Pennsylvánské univerzity, kteří se domnívají, že mozek chlapců a děvčat se už před narozením vyvíjí rozdílně a vykazuje jisté fyzické odlišnosti. Prý za to může hormon testosteron, kterým je plod rodu mužského pořádně napěchován. A to doslova. Když se narodí, má ho prý v těle tolik, co pětadvacetiletý muž! Jeho množství ale po narození výrazně klesá a na vzestupu bude zase někdy před začátkem puberty. Bylo zjištěno, že testosteron – kromě jiného – ovlivňuje stavbu a tvar klučičího mozku už v prenatálním období. Také holčičky se rodí s trochou testosteronu v organizmu, je ho ale tak málo, že vývoj mozku nijak významně neovlivňuje.
Po narození se pak mozek dívek a chlapců vyvíjí každý svým směrem, některé studie poukazují na to, že určité partie mozku se rozvíjejí rychleji u dívek a jiné zase u chlapců. Bylo například prokázáno, že tu část mozku, jejímž úkolem je řídit jazykové a emoční schopnosti, mají holčičky vyvinutější než kluci. Stejně tak spojnice mezi levou a pravou hemisférou, nazývanou též corpus callosum, je u ženského mozku mohutnější než u mužského. Což může být mimo jiné klíčem k záhadě, proč jsou ženy a dívky schopné věnovat se bez problému několika činnostem najednou, zatímco muži a chlapci se mohou soustředit vždy jen na jednu věc.
Autíčko, nebo panenka?
Přestože je moderní vychovávat děti genderově nepředpojatě, možná stejně nemáme šanci změnit jejich vnitřní nastavení, které holčičkám velí vozit panenky v kočárku a klukům pořádat závody angličáků. Jedna vědecká teorie dokonce upozorňuje na konkrétní oblast v mozku, jejímž přičiněním se chlapečkům ze všeho nejvíc líbí předměty, které se hýbou, a dívky zase baví o někoho pečovat. K podobným výsledkům došli i autoři studie provedené v USA.
Když osmnáctiměsíčním batolatům nabídli obrázky hraček, většina chlapečků sáhla po autíčkách, zatímco převážná část holčiček si vybrala kartičku s panenkou. A tak klidně jděte s dobou a nabízejte svému synkovi na hraní roztomilá plyšová štěňátka nebo panenky, ale nebuďte rozčarovaná, když nakonec stejně skončí u mašinky Tomáše.
Jaké jsou holčičky...
Je potvrzenou skutečností, že často začínají dřív mluvit než chlapci a brzy mluví ve větách. Tvrzení, že kluci naproti tomu zase umějí dřív chodit, ale není tak docela pravdivé. V průměru prý chlapci začínají chodit ve stejném věku jako jejich batolecí kamarádky.
Holčičky si nejraději hrají ve dvou nebo ve třech – větší skupiny dětí je tolik nezajímají.
Jsou spíš klidnější, nerady soupeří, častěji hledají kompromis.
Rády si povídají a v sociálních kontaktech jsou zdatnější.
Pečlivě dbají na dodržování daných pravidel (třeba při hře) a toho, co je správné (například těžce nesou, když zapomenou domácí úkol nebo školní pomůcky). Samozřejmě ale jsou i holčičky, které vnucená pravidla příliš neokouzlí...
Dovedou dělat několik věcí najednou a na všechny se soustředit – například malovat, a při tom si hezky povídat s kamarádkou nebo maminkou. (Chlapci to mají obvykle tak, že buď malují, nebo konverzují, a to až do dospělého věku, což i někteří muži sami přiznávají...)
Jací jsou kluci...
Už jako miminka dávají přednost více obličejům ve svém okolí, a pokud mají možnost, raději budou pozorovat kolotoč nad postýlkou než jednu tvář.
Od nejútlejšího věku se jim líbí všechno, co se hýbe – raději však mají mechanický pohyb než pohyby živého tvora (podle některých studií jsou až o dva měsíce napřed před děvčaty, co se týče pochopení, jak pohyb funguje).
Pediatři tvrdí, že malí kluci se víc vrtí, častěji poskakují a rajtují, a tak jsou v předškolním věku náchylnější k úrazům než holčičky.
Mají rádi akci – ať už se na ni dívají nebo se jí účastní.
Chlapci dávají přednost hře ve větších skupinách, baví je bojovat a soupeřit.
Moc toho nenamluví, a když mluví, tak spíš vedou monolog a „mají vždycky pravdu“.
Neradi dodržují předepsaná pravidla nebo si vytvářejí svoje vlastní (netrápí je, když jdou do školy bez úkolu...).
Lépe se orientují v prostoru.
Zkušenost čtenářky: Rozdíly vidím velké!
Michaela Novotná, 30 let, speciální pedagožka, Anička 4,5 roku a Antonín 1,5 roku
Kdysi jsem se bála mít kluka, že moje holčičí duše nebude rozumět té jeho – klučičí. Bála jsem se zbytečně… Možná neumím postavit tak dobrou dráhu pro auto jako táta, ale to je fuk. Miluji ho stejně jako tu dříve vysněnou i narozenou holčičku.
Rozdíly dané pohlavím u nás rozhodně platí, ale neprojevovalo se to ani tak na jejich vývoji v miminkovském věku, ten je skoro stejný. Chození, lezení, nemoci si prošly téměř identické s obdobným průběhem. Mluvit začaly tak ve stejnou dobu...Liší se povahami a přístupem ke světu. Anna je typická holka a Antonín je kluk jak buk. U nás to vyšlo úplně jako podle tabulek, i když vím, že ne vždy se děti samy nasměrují tak vyhraněně jako ty naše. (Znám rodinu, kde mají technicky zručnou holčičku a netechnického kluka.)
Naše Anička je už od malička princezna. Má ráda pořádek, je opatrnější, přemýšlivější, pečlivější. Naopak Toník je odvážnější a možná tak chlapsky nepoučitelnější, pudovější. Například horká trouba – ví, že pálí, spálil se nedávno, ale zase sáhne, aby se opravdu přesvědčil. Nebo vyleze někam do výšek a spadne, ale nevzdává to a jde do toho znova. Prostě ta potřeba to opět zkusit je silnější! Miluje technické věci, rád rozebírá, zkoumá, vším hází a tříská. Třeba kolem míče Toník neprojde nikdy jen tak. Buď kopne, nebo ho alespoň někam hodí. Zato Anička s klidem Angličana takovou nějakou kulatou věc obejde a už míří k panence s kočárkem. Ani Tonda se panence nebrání, rád ji chová, prošťárá jí mrkací očka a pak ji sveze na motorce. Mimochodem, i na té se naučil jezdit podstatně dřív než Andulka. A to je dobře, protože jen díky svým rozdílnostem si mohou vzájemně tolik dát. Jako sourozenci se totiž zbožňují a nedají na sebe dopustit.