Často máme pocit, že pád, který naše ratolest právě podstoupila, se rozhodně bez nějaké té zlomeniny nemůže obejít. Jenže ejhle, bude z toho sice boule, ale nakonec všechny končetiny zůstaly celé. Přesto se však někdy může stát, že opravdu ke zlomenině dojde – obzvlášť u neposedných dětí mezi druhým či třetím a pátým rokem. Je to sice velmi nepříjemné, jistě ukápne nejedna slzička (nejen pochroumanému nešťastníkovi, ale i vám, z lítosti nad ním), ale pokud se nebude jednat o zlomeninu komplikovanou (především v kloubech: loket, kolínko apod., to pak hrozí i operace), hojení by mělo probíhat celkem rychle (přibližně měsíc) a bez následků. Příroda to totiž zařídila z tohoto pohledu velmi dobře – dětské kosti nejsou ještě plně vyvinuté, obsahují mnohem více vaziva a chrupavky než kosti dospělých, a tak se v případě úrazu hojí lépe než u dospělých.
V zápalu hry se stane ledacos
Dětské zlomeniny jsou záludné především v tom, že nejsou často na první pohled patrné. Dítě spadne a v zápalu hry si třeba ani nevšimne, že se mu s rukou něco stalo, po chvíli však přijde s tím, že ho ručička nějak bolí. A vám se skutečně zdá, že nemá ten správný tvar, ale v prvním okamžiku byste třeba ani neřekli, že jde o zlomeninu. A právě v takové chvíli musíte být obezřetní... Jakmile vidíte, že je ruka či noha „ohnuta“ nepřirozeně, nehýbejte s ní – naopak ji znehybněte, byť i improvizovanou dlahou, v případě otoku chlaďte. A zavolejte lékařskou pomoc nebo dítě šetrně k lékaři dopravte.
Těžká, nebo lehká?
Z chirurgické pohotovosti, kde nejpravděpodobněji skončíte, vás pošlou na rentgen – nemělo by vás překvapit, kdyby si lékař vyžádal rovněž snímek zdravé končetiny, pro porovnání. A poté čeká vašeho dobrodruha nová etapa – se sádrou. I když jsou dnes značně oblíbené odlehčené umělohmotné „sádry“, v případě fixace dětské zlomeniny dávají lékaři jednoznačně přednost sádře tradiční – malý pacient si ji jen tak snadno nevyvlékne, a navíc lépe drží zraněnou končetinu.
Bez mámy se neobejde
První dny péče o dítě se sádrou budou zahrnovat mimo jiné i to, že se z chodivce stane najednou opět nechodivec a vy jej budete muset nosit – na záchod, ke stolu aj., a to i v případě, že bude mít zlomenou ruku. Pro malé dítě je totiž mnohem těžší vybalancovat sádru, protože její hmotnost je poměrově mnohem větší vůči dětskému tělíčku než v případě dospělého, který je samozřejmě těžší a mohutnější. Čili hlavním útočištěm se pro dítě stane pravděpodobně postýlka nebo dobře polštářky vystlaný prostor vhodný ke hrám i odpočinku. Postupem dní a následně týdnů se ale jistě váš osádrovaný drobeček otřepe a se svým dočasným omezením se natolik sžije, takže sice občas vaši pomoc potřebovat bude – obzvlášť při oblékání –, nikoliv však neustále. A pokud všechno půjde dobře, zhruba po měsíci odloží svůj sádrový krunýř na sádrovně a budete se společně věnovat rehabilitaci, která je pro uvedení zraněné končetiny opět do normálního chodu nezbytná.
Převzato z časopisu Betynka.