Jsem matka! A kdo je víc?

Rodičovství nám denně zpestřují nejrůznější boje. Takové, které zažijete jen jako máma. Jaké jsou ty nejnáročnější a jak se k nim máte postavit?
Jsem matka! A kdo je víc?

Pamatuju si na naši první cestu na hřiště. Nikdy předtím jsem na něj nešla!! Byla jsem nervózní, řešila jsem, co si vezme moje dcera, co budu mít na sobě já (tedy - aby to dobře vypadalo, ale sneslo i zašpinění), přemítala, jestli mám pozdravit, usmívat se, navazovat kontakty nebo vyčkávat, až se něco přihodí samo…

Dneska se tomu směju, ale tehdy to pro mě byl velký den. Tehdy jsme totiž přestaly být oficiálně „samy“ (rozumějte - ona nečinně v kočárku, já na nekonečné procházce, aby byl klid), začaly se „socializací“ a já i má malá jsme se dostaly najednou do úplně jiného světa. Toho, ve kterém se to jen hemží souboji, soupeřením, soutěžením, konkurenčními boji i bitvami, jež svádíme s okolím, ono s námi, ale také my dvě mezi sebou nebo i jen já, uvnitř sebe sama.

S Tininým „výstupem“ z kočárku jsem si zase jednou uvědomila, jak velký boj je život mámy. Někdy více, jindy méně, někdy s úsměvem, jindy za potlačovaného pláče, vzteku, bezmoci. Schválně, které souboje z těch následujících jsou i těmi vašimi? A umíte si s nimi poradit? Pokud ne, nevadí, ptali jsme se koučky a maminky Mgr. Nikoly Šraibové, jak na to! 

Matka versus kamarádka matka 

Nejpozději po několika týdnech na mateřské zjistíte, že bez kamarádky matky to nepůjde. Potřebujete s někým kočárkovat, ulevit si od nekonečných starostí s kojením/rostoucími zoubky/vzdorem/krmením/ opruzeninami/nekončícím nevyspáním… Máte-li štěstí, je kamarádka matka vaší dávnou kamarádkou, často ji najdete v sousedství nebo na prvním miminkovském „cvičení“, případně třeba na internetu.

Zpočátku si libujete, jak je to prima (když si sednete), cítíte se v sedmém nebi, o všem mluvíte, a pak se to stane. „A nepřemýšlela jsi o tom, že bys to udělala jinak?“ Kamarádka matka vám najednou dá radu. Ať chcete nebo ne, za chvíli srovnáváte své děti - nahlas i v duchu. Které dítě dělá větší pokroky? Máte právo jedna druhé do toho mluvit? A jak si to můžete nastavit, abyste nepřišla o spřízněnou duši, notabene vaše děti o svá první přátelství?

Nikola radí: Jako u všeho, co se týká mateřství, to vezměte s nadhledem. 
Pro vás bude přece vaše dítě vždy nejlepší a nejšikovnější! Na druhou stranu, skutečné kamarádství není o srovnávání a poměřování, jedná se přece o vztah založený na podpoře, který nemá za cíl hodnotit, ale vyslechnout, a v případě, že je tomu druhá strana nakloněna, poskytnout osobní zkušenost nebo poradit. Takže si i nadále nechte své přátelství, rozdílné přístupy i pokroky svých dětí - to vše s vědomím, že každá máte svůj způsob a je dobré to respektovat. A že občas jedna můžete druhé nabídnout třeba jiný pohled na věc. Nic víc v tom není… 

 

„A nepřemýšlela jsi o tom, že bys to udělala jinak?“ Zeptá se vás kamarádka matka, a následně začne udílet své chytré rady. Ať chcete nebo ne, za chvíli srovnáváte své děti. Nahlas i v duchu. Těžké souboje bývají s těmi, kteří už děti vychovali a mají své zkušenosti. Především s tchýní nebo hůř - s vlastní matkou. 

 

Matka versus ostatní matky 

I když nejste se svými kamarádkami matkami, jste obklopená jinými ženami s ratolestmi. A i v takovém případě je o souboje postaráno. Pravda, tyhle většinou probíhají zcela potichu, za skrytými úsměvy, ale že jich je. Letmá kontrola značky kočárku pokračuje zkouknutím značek oblečení, druhu láhve na pití, množství donesených hraček na pískoviště nebo zběžným přehodnocením toho, jestli právě zvládáte nebo nezvládáte spor s malým vzteklounem.

Tyhle souboje můžete (právě proto, že probíhají nonverbálně) vlastně klidně pořád vyhrávat. Ale jen pokud nepatříte do kategorie žen, které od narození svého dítěte nepřestávají mít pocit, že pořád mají co vylepšovat. Tehdy se totiž po konfrontaci s okolím můžete snadno stát obětí vlastního přesvědčení, že musíte ještě více zapracovat… Zčásti proto, abyste oba zapadli a vaše dítě „nezaostávalo“, zčásti proto, abyste byla tou nejlepší mámou, zčásti proto, že se prostě odjakživa porovnáváte a řídíte tím, co vidíte kolem sebe.

Nikola radí: Jestliže si při tom uvědomíte, že jste třeba skutečně „zapomněla“ nebo si neuvědomila, že i vaše dítě už může zkoušet poznávat barvy, může to být pro vás prostě jen přínos a rozšíření obzorů. Ale hlavně: netrapte se tím. Pokud propadáte neustálému stresu, že v něčem máte nedostatky, pak je spíš čas zamyslet se nad tím, proč to tak je. Začněte vnímat svoji vlastní hodnotu skrze to, co jako máma umíte nejlíp, v čem jste se svým dítětem výjimeční zase vy dva.

Uvědomte si to nejen kvůli sobě. Vnímáním vlastní hodnoty půjdete příkladem i svým dětem. Tak tedy - jste pro své dítě dobrá máma proto, že dobře a zdravě vaříte, že svým dětem umíte říci, že je milujete, že se jim hodně věnujete... Určitě toho bude ještě víc, tak si to klidně sepište a příště už vás žádné srovnávání prostě nemůže „potkat“. 

Matka versus děti 

Jedny z nejtěžších soubojů, které osobně znám, jsou ty, jež musíte řešit, když někdo - nejčastěji jiné dítě - ubližuje tomu vašemu. Ono se už okolo toho hodně namluvilo. Že si to mají děti vyříkat samy, ale co když vzduchem začnou svištět kameny, strkají se nad strmým kopcem anebo to vaše je o polovinu mladší než útočník? Taky se dočtete nebo doslechnete, že se tak děti otrkávají, učí se prosazovat a vy je máte nechat… Což jde ale všechno proti základnímu mateřskému instinktu, který velí „chránit“! 

Nikola radí: Do jisté míry je samozřejmě normální a zdravé nechat děti vyříkat si to mezi sebou, ale pokud již silně vnímáte, že je potřeba zasáhnout právě z důvodu, že už jde o fyzické nebo psychické „poškození“ dítěte, dejte raději na svůj mateřský instinkt a zakročte.

Extrémní ochranitelské pudy, kdy byste nejraději dítě ani nepustila z dohledu, pro změnu podrobte bližšímu zkoumání. Čeho se to bojíte ve skutečnosti, že máte nutkání „bojovat“ místo svého dítěte s jeho vrstevníky? 

Matka versus vševědoucí otec 

Zatímco vy si denně vyválčíte spoustu drobných, výše uvedených soubojů, otec a hlava rodiny dorazí večer a neznavený ani jednou krizí týkající se rodičovství bleskově vyhodnotí stávající situaci. Jednou moc zvedáte hlas, jednou jste nestihla, co jste slíbila, potřetí se mu zdá, že vaše dítě třeba ještě nedělá něco, co by mělo.

Nic ve zlém, oni to tak prostě mají, potřebují velet, ale ruku na srdce: někdy je vážně těžké se rozhodnout, jestli se máte obhajovat, tiše mlčet, přejít to s úsměvem nebo opustit bojiště s hlasitým zavřením dveří a vědomím toho, že rodiče jsou dva a vaše „šichta“ právě skončila…

Nikola radí: Řešit se to dá, ale pouze za předpokladu, že jsou oba ochotní společně komunikovat a tvořit pohodovou a harmonickou domácnost. Každý si ze svého „pracovního“ dne přináší to své a má přirozeně potřebu to ventilovat -partner složité obchodní jednání, vy hysterickou scénu v obchoďáku. Povídat si o tom a hledat tím i společná řešení je způsob, jak se se vším lépe vyrovnat. Pokud cítíte, že to v této fázi ještě zdaleka není, začněte vy.

Vyslechněte partnera, vyjádřete pochopení a vnímejte, jak se cítí a proč. Ve finále zjistíte, že to zase tak složité není. Pouze k tomu potřebujete partnera, který je s vámi ochoten si o tom povídat. A když není?

Radit vám, že jej máte ráz na ráz nechat na pospas dětem… to není namístě. Přesto, když se vám podaří najít nekonfliktní způsob, jak ho nechat okusit, o čem ta dovolená je… to neuškodí ani jednomu z vás. 

Matka versus „starší a moudřejší“ 

Souboje, které chtě nechtě svedete se všemi těmi, kteří už děti vychovali. Bývají to tchyně, ale i vlastní mámy, které vám předkládají své názory a mnohdy nevyžádané rady. Ti osvícenější z nich jen předkládají, ti zarputilejší po vás chtějí, abyste opustila svá přesvědčení, ignorují vaše názory, opomíjejí, že jste dospělá, taky už jste „něco zažila“, ale pořád do vás kvůli něčemu šijou.

Nikola radí: V tomto případě je zřejmě nutné si uvědomit, jaká je vaše role, jste matka svého potomka vy, nebo vaše tchyně? Určitě to pro mnohé z vás může být slušný trénink asertivity a schopnosti stát si za svým. Poděkujte za názory, ale to, pro co se nakonec rozhodnete, by mělo být opravdu to, pro co jste se rozhodla sama. Nedovolte, aby vás tyto záležitosti dostávaly do nepohody.

Obhájíte-li si sama sebe a svůj postoj, budete mít z toho i velmi dobrý pocit. A přijde-li například vaše tchyně jednou naopak s něčím, s čím vy sama souhlasíte, poděkujte jí a oceňte to. Vaším cílem by nemělo být udělat si z těchto autorit nepřátele. Nezapomeňte, že ostatní jsou i zrcadlem pro vás samotnou. 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články