Jaká je výchova dětí v Čechách?

Přístup k výchově dětí se v posledních letech značně změnil. Původní dril ve stylu „škoda rány, která padne vedle“ naštěstí už povolil a rodiče své potomky vychovávají s větší láskou a tolerancí. Volná výchova je však někdy volná až příliš. Proto jsme pro vás připravili malý seriál, jehož první část právě přinášíme.
Jaká je výchova dětí v Čechách?
Vlivy zvenčí
O tom, že se přístup rodičů k dětem značně změnil po otevření naší země Evropě, není pochyb. Potvrzuje to i dětský psycholog Radim Opatrný. „Dříve byl u nás hluboce zakořeněný rakousko uherský dril. Děti se nechválily, protože úspěch byl samozřejmostí. Oproti tomu každý nezdar byl po zásluze „odměněn“ minimálně křikem. V posledních letech k nám začala proudit západoevropská ale i další mnohem vzdálenější kultura, kde je vztah rodičů k dětem značně benevolentní. A čeští rodiče si začali brát příklad,“ vysvětluje podstatu změn ve výchově Mgr. Opatrný.

Fracek nebo osobnost?
Jenže někteří rodiče zvolili druhý extrém a alternativní či tzv. volnou výchovu zaměňují za postup „ať si dělá, co chce“. Výsledkem ovšem není sebevědomá osobnost, jak se mnozí mylně domnívají, ale rozmazlený a tápající jedinec. Určitě někoho takového ve svém okolí znáte. Chlapeček, co na pískovišti kope do své matky a ta mu hodinu trpělivě vysvětluje, že to není hezké. Nebo holčička válející se po zemi tak dlouho, dokud jí tatínek nekoupí novou panenku. Vždy si vymůžou, co chtějí a svými dospěláky prostě „zametají“. Ale rostou z nich opravdu silní jedinci?

„ Já osobně příznivcem výrazně volné výchovy nejsem. V dětské duši to totiž dělá lidově řečeno paseku. Každé dítě potřebuje mantinely. A i když zkouší, kam až může zajít, musí být jistá mez, po jejímž překročení následuje trest. Děti, které nejsou nikdy trestané, samy tápají, nemají ujasněnou svou pozici a v podstatě neví, kým jsou. Hlavním problémem ovšem je fakt, že necítí respekt ani k rodičům a potažmo tak ani samy k sobě,“ vysvětluje úskalí přespříliš tolerantní výchovy psycholog Opatrný.

Tělesné tresty? Ano, ale ne zbytečně
Žádný jednotný výchovný postup prostě neexistuje, protože jak každé dítě, tak každý rodič je jiný. Nicméně, je třeba se smířit s faktem, že každé dítě prostě někdy zlobí, neboť je to součástí jeho vývoje. A za zlobení musí následovat trest. „Bití je opravdu ve většině případů zbytečné a ponižující. Rozhodně bych svému dítěti nikdy nedal facku nebo ho nemlátil po hlavě. Je dobré s potomkem diskutovat, proč to či ono udělal a vysvětlit mu, že je to špatné a z jakého důvodu,“ vysvětluje Mgr. Opatrný a pokračuje: „Diskutovat se ovšem dá až v určitém věku. Na malé děti samozřejmě nejlépe platí „jedna přes plínu“. Zejména v momentech jako je vběhnutí do silnice nebo když vám uteče ze hřiště, „pár na zadek“ zabere určitě nejlépe. Stejně tak menší výprask je na místě i u větších dětí, pokud se zlobení opakuje, to už nás potomek prostě zkouší. Takže dvakrát vysvětlím a po třetí dám prostě na zadek…“
 
Klepněte pro větší obrázek

Co skutečně zabírá? Láska!

Chcete vychovat ze svého chlapečka nebo holčičky silnou osobnost? Mějte ho rádi! Je to úplně jednoduchá rada, která ovšem zabírá. „Dřívější rodiče a pánové prominou - týkalo se to zejména otců – jen neradi projevovali svým dětem veřejně lásku. Děti byly tak zmatené a cítily se nemilované. To považuji za velkou chybu. Děti potřebují cítit, že je máme rádi. Proto své potomky objímejte, mazlete se s nimi, aby se cítili v klidu a v bezpečí. Budou sebevědomější a také odolnější proti vlivům okolí. A určitě vám tak prominou, že jim občas dáte na zadek. Budou totiž vědět, že je to z lásky,“ dokončuje dětský psycholog.

Děláte si hlavu?
Problémy jsou normální
I u toho nejhodnějšího dítěte občas narazíte ve výchově na nějakou těžkost - může se třeba začít vztekat, může se přestat snášet se sourozencem, mít problémy v kolektivu a podobně. Zkuste zjistit příčinu a teprve pak začít s řešením. A to co nejdříve, než se celý problém prohloubí. Pokud se vám nepodaří nic zjistit, netrapte se. Podobné výkyvy žádnou zjistitelnou příčinu nemají a jsou prostě součástí vývoje vašeho potomka.

Děti příliš neporovnávejte
Je velká chyba stále porovnávat své potomky s jinými dětmi nebo mezi sebou navzájem, ať už jde o to, co umějí, jak se učí nebo jak se chovají. Malé rozdíly se objeví vždycky. Zpozornět byste měli, teprve když se vaše dítě skutečně výrazně a dlouhodobě v nějakém směru vymyká.

Poraďte se s odborníkem
Pokud cítíte, že potíže s dítětem už nezvládáte - nevíte už, co ještě zkusit, případně jste navíc ještě psychicky nebo fyzicky vyčerpaní a navíc máte pocit, že problém s dítětem přerůstá i do problému manželského, odhoďte stud a poraďte se s odborníkem. Nejlépe s dětským nebo rodinným psychologem nebo praktickým lékařem, kteří vám poradí, co dělat dál.

Neposlouchejte „zaručené“ rady
Protože mateřství je v poslední době velký byznys, na trhu je spousta příruček radících, jak zvládnout výchovu. Pokud už si nějakou přečtete, berte je pouze jako inspiraci, nikoli jako návod. Tak totiž většinou nefungují. Podobně přistupujte k radám příbuzných a přátel. Klidně je vyslechněte, ale když se vám nelíbí, rozhodně je nezkoušejte. Jen vy znáte své dítě nejlépe a víte, co na něj platí!

Text: Eliška Zikmundová
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články