Jak zvládnout přesuny s dětmi

Na chatu, na chalupu, k babičkám, na výlety, na vodu, do zahraničí na „velkou dovolenou“. Červnem začíná velké letní rodinné cestování, které vám mohou znepříjemnit zdánlivé drobnosti.

Snažte se ze všech sil eliminovat cestovní horečku
Na pohodě dítěti nepřidá, když každý odjezd předchází bouřlivé scénky. Dohadování se, hledání pasů nebo občanek, diskuse, kdo umí a neumí správně zabalit, a podobně. Dospělí zvýšenou popudlivostí ventilují svoji nervozitu. Navíc se dnes na dovolené i víkendy odjíždí ve stavu velkého „vyšťavení“ ze zaměstnání. Únava nekonfliktnímu řešení předcestovních kalamit nenahrává. Malé děti sice nerozumí tomu, co se děje, ale neklid na ně přenášíme. I ony pak přidávají svojí troškou do mlýna a začnou v nejnevhodnější chvíli zlobit a v horším případě i onemocní. Vylítnutí teplotky v noci těsně před odjezdem je celkem obvyklá psychosomatická reakce na stres. Z těchto důvodů balte a s předstihem a hlavně se smiřte, že s dětmi perfektní, stoprocentní logistika neexistuje. 

Nikdy necestujte bez oblíbených uspávacích plyšáků!
Při poslední kontrole všech zavazadel nezapomínejte jak na dostatečnou zásobu pití, tak na plyšáky, hadráky a panenky, které běžně provází život vašeho dítěte. A hlavně s nimi usíná. Zapomenuté zubní kartáčky nebo pyžamo se dají dokoupit, ale medvěd Brumla s natrženým uchem nikdy! Jak myslíte, že dopadla rodina Lucie Kyselové z Prahy poté, co dojela na Slovensko? Jejich tříletý syn Tadeáš po zjištění, že jeho milovaný hadrový zajíc Máťa zůstal doma, se dal večer do řvaní. A řval a řval a řval, až tatínek obrátil auto a jel pro zajíce zpátky. Nejde o rozmazlenost, ale dítě se ocitlo v neznámém prostředí. O to víc potřebuje kromě blízkosti rodičů i společníka a ochránce své duše. Nic nezkazíte, když potomkům v rámci jejich adaptace vezete i oblíbený „snídací“ hrníček nebo talířek s obrázkem, peřinku nebo polštář z domácí postýlky, „ovoněnou“ jejich tělem.

Dítě trpící kinetózou určuje dopravní prostředek
Některé děti snášejí veškeré přejezdy v naprostém klidu. Jiné blinkají, sotva dojedete za roh vašeho domu. Kinetóza je stav vyvolaný drážděním centra rovnováhy ve vnitřním uchu. Projevuje se bolestí hlavy, zvedáním žaludku a zvracením. Pokud chcete v potomkovi navždy vytvořit podmíněný reflex: „Zvracím, jen co se podívám na auto“ a neurózu už jen při zmínce o cestování, nuťte jej, aby se přemohlo. Kinetózou děti trpí v autech a autobusech. Aby společně trávené chvilky za hranicemi všedních dní byly příjemné pro všechny, je třeba brát v potaz i příjemný pocit takto postiženého mrňouse. Čili přehodnoťte, jestli stojí za to, vyměnit pohodlí a rychlost auta za zdlouhavější a dražší kodrcání se vlakem, ovšem dítě bude v klidu a v pohodě. 

Do tří let dlouhé přesuny dítěti nevyhovují
Letadla jsou plná kojenců a batolat a internet zase plný diskusí. Část lidí nadává, že před řevem malých dětí není dnes úniku ani ve vzduchu. Část lidí (rodičů malých dětí) argumentuje, že cestování s dětmi je přirozená záležitost, protože i ony jsou přirozenou součástí života. Pediatrička Hana Krákorová cestování na dlouhé trasy s kojenci a mladšími batolaty nedoporučuje všeobecně. „Chápu, že se maminka na mateřské dovolené na dovolenou u moře těší jako na smilování. I je přesvědčena, že má na ni nárok. Také všude slýcháme, jak je pobyt u moře ozdravný. Jenže cesta k moři znamená pro dítě nejen vytržení ze známého prostředí, ale i náraz na časový posun, setkávání se s jiným typem bakterií ve vzduchu, vodě i jídle. Řada kojenců a batolat cestu i dovolenou ke spokojenosti rodičů zvládne, ale následky přichází po návratu. Rozhozený spánkový režim, odmítání jídel, které předtím normálně jedli, nervozita, bázlivost. Někdy se projeví i alergie, které předtím neměli. Nehledě na fakt, že batoleti, obzvlášť miminu je jedno, jestli se cachtá v Karibiku nebo v rybníčku zvaném Kačák.

Náhradní program a improvizace vždy v pohotovosti
Jestli v některé životní oblasti platí Murphyho zákony schválnosti, tak u cestování s dětmi. Auto naložené po střechu zavazadly plnými věcí k dvouměsíčnímu přežití na chalupě se porouchá čtyřicet kilometrů před cílem. Máte-li na přestupy ve vlaku pár minut, dítě zaručeně potřebuje čurat. Jedete-li v autobuse plném antirodinně založených cestujících, potomek zaručeně dostane záchvaty vzteku, nebo se pokaká. Žádná z těchto kalamit sice nepotěší, ale vězte, že se nedějí jenom vám. Jedny z nejdůležitějších položek, které je třeba přibalit na cesty, je TRPĚLIVOST a SMYSL PRO HUMOR. Děti totiž naše více či méně hysterické reakce vnímají intenzivněji, než si myslíme... 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře