Jak se projevuje hyperaktivita?

Hyperaktivita je fyzický stav, který se projevuje abnormální aktivitou, impulzivností, vznětlivostí. Tyto vlastnosti sice mohou být přirozenou součástí osobnosti, avšak pokud se pro takového člověka stanou problémem (nebo pro ostatní) jedná se už o nemoc.

Hyperaktivita je často spojována s ADHD, což je hyperaktivita s poruchou pozornosti. Také se může jednat o "nakažlivou náladu". Člověk, který je hyperaktivní, šíří své pocity, když je smutný, padá to i na ostatní v okolí, kteří se náhle také cítí smutně. Jako hyperaktivní se může jevit i normální dítě nebo teenager, u nichž je takové chování přirozené. Tedy příčinou může být třeba puberta. Další potencionální příčiny jsou nuda, deprese, psychické konflikty, problémy v rodině, ADHD, sexuální zneužití, organické poškození mozku, schizofrenie, poruchy učení a jiné.

Hyperaktivní dítě rozhodně rozeznáte od ostatních. I když ne vždy je snadné určit, zda skutečně o hyperaktivitu jde. Hranice mezi aktivním a hyperaktivním dítětem je totiž velmi tenká. Pokud je vaše dítě živé a srší energií, ještě to nemusí znamenat, že trpí nějakou poruchou. Uvádí se, že až 7 % školních dětí postihuje porucha, jíž se říká ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Než se rodiče dozvědí, co je základem obtíží, zoufají si, jaké mají nezvladatelné dítě. Tyto děti vyžadují mnohem více trpělivosti, času a pozornosti, zdánlivě bez efektu. Děti s hyperaktivním syndromem nejsou hloupé ani nevychované, ba právě naopak. Většinou jsou to děti velmi bystré, inteligentní a s velkou fantazií. Mají jen problémy, které je třeba respektovat jak doma  při běžné výchově, tak i ve škole.

Již v kojeneckém věku má dítě problémy se základními biorytmy, jako jsou poruchy spánku a stravování. Hyperaktivní dítě mívá nápadně nepravidelný rytmus. Někdy prospí celý den, častěji pláče jakoby bez důvodu. Dobrou zprávou pro maminky je, že u většiny takto se projevujících novorozenců se stav postupně upraví a ADHD se u nich nerozvine. Později, v období batolete, dítě trpí častými bouřlivými afekty, emoční labilitou a impulzivností, má zhoršenou adaptibilitu, malý smysl pro pořádek a osobní bezpečnost. Maminky si někdy všímají určitého nevyrovnaného vývoje, kdy dítě například začíná lézt, aniž by umělo sedět nebo dříve mluví, ale později chodí nebo naopak.

Rozhodne škola
Potíže s hyperaktivními dětmi se nejčastěji objevují už po nástupu dítěte do školy, prohlubují se mezi třetí a pátou třídou, kdy začnou stoupat nároky na děti a jejich adaptibilitu a pokračují s nastupující pubertou. U předškolních dětí bývá nápaditá živost, jako by dítě bylo stále na pochodu, stále po něčem šplhající, někam se dobývající. Největší zátěží pro rodiče bývá zvýšená náladovost dětí a sklon k podrážděnosti, hněvu a neposlušnosti.

Dítě, které je skutečně postiženo syndromem hyperaktivity s poruchou pozornosti, to opravdu ve škole nemá snadné a učitelé by to měli respektovat. Takové dítě má potřebu speciálního přístupu a má na něj i právo. Dnes už naštěstí existují školy, kde mají pro tyto děti speciální pedagogy a psychology, kteří s nimi ochotně a trpělivě pracují.

ADHD je onemocněním, které patří do oboru dětské psychiatrie. Diagnózu stanovuje vždy dětský psychiatr, který si ke spolupráci na vyšetření přizve i další odborníky - neurologa, psychologa a popřípadě i učitele. Základními součástmi vyšetření jsou pohovor lékaře s dítětem, s rodiči a vyplnění dotazníků, které zhodnotí celkový duševní stav pacienta a pomohou posoudit závažnost onemocnění.

Léky mohou zlepšit koncentraci a zmírnit nejvýraznější projevy hyperaktivity, ale farmaka nemají být jediným léčebným přístupem. Pokud lékař dítěti léky nepředepíše, pak jsou doplňky stravy v podobě bylinných extraktů dobrým podpůrným prostředkem, který přispěje k celkovému zklidnění organismu. Kromě léků dnes existují i jiné metody, například různé relaxační programy, masáže, dětská jóga, v poslední době hodně preferovaný biofeedback.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře