Před sedmi lety se nám narodil syn Tomáš. Jako prvorodička jsem tenkrát zažívala krušné chvilky. Nebýt hodné sestřičky, která se mi celou noc věnovala a při tvrdnutí prsou mi je masírovala a mačkala, asi bych kojit nezačala. I když jsem měla často slzy v očích, kojili jsme celý rok.
Před dvěma měsíci se nám narodila dcera Karin. Už v těhotenství jsem se obávala toho, jestli to tentokrát taky zvládneme. A obavy se naplnily. Nebyla žádná sestřička, která by se aspoň každé z nás věnovala třeba jen půl hodinky, aby viděla, jak nám to jde. Před propuštěním z porodnice nám poslední den pustili DVD „Techniky kojení a odstříkávání“. Přišlo mi to poněkud opožděné... Moje bradavky byly opět popraskané a krvavé.
Ještě ten den, kdy si nás manžel odvezl, jsme jeli koupit odsávačku a kloboučky. Týden jsem odsávala, dávala malé mléko a mazala se hojivými krémy, rozhodnuta, že opět začnu kojit. Po týdnu jsem to zkusila. S kloboučky i bez, podle nastudovaných technik kojení, ale výsledek byl zdrcující. Malá se už nepřisála, já brečela a psychicky byla vedle. Moc mě to mrzí, že malou nekojím, ale už jsem se s tím vyrovnala. Malé dávám Nutrilon, je zdravá a usměvavá.
Jana Šrámčíková, Ostrava
Rozkojila jsem se ještě v porodnici a můj Gábísek pil mlíčko hrozně rád. Ze začátku vyžadoval kojení asi po třech hodinách ve dne a po čtyřech v noci, ale jakmile ho přešla novorozenecká žloutenka, byl schopen papat co hodinu, a to i v noci. Stalo se, co se stát muselo. Hlavně v noci rozespalá a unavená jsem si nedávala na kojení pozor a brzy jsem si vysloužila rozkousané a rozžužlané bradavky. Bolelo to strašně, ale zaťala jsem zuby a kojila dál, ovšem s nemalou pomocí tchyně (díky, mamko), která trpělivě rovnala Gábískovu pusinku na to správné místo a učila mě kojit vsedě, protože to v porodnici nestihli. Ale když byly Gábískovi dva měsíce přišla další rána. Pan doktor mi při preventivní prohlídce řekl, že nepřibývá, že mám málo mlíčka. Když jsem mu ukázala mokrý flek na tričku, přehodnotil svou diagnózu na řídké mlíčko. Není prý divu, když je Gábísek takový cvalík. Vyprosila jsem si ještě týden…
Ale všechno bylo marné. Já byla zbitá jako pes, domácnost neuklizená a Gábísek neustále řval hlady. Nechala jsem si tedy předepsat Sunar. Dodnes panu doktorovi moc vděčím za to, že si na mě našel chvilku a vysvětlil mi, že se to zkrátka někdy stane, když jsou děti hodně velké a hodně hladové a že za to opravdu nemůžu. Gábísek byl z nového papání zcela zjevně nadšen. Přestal plakat a za pár dní se poprvé usmál. Dodnes jsem moc ráda, že jsem se nechala od pana doktora přemluvit.
Co vám vzkazují ostatní maminky
Jana Skalová, Pardubice
Svého patnáctiměsíčního synka stále kojím. Můj problém je v tom, že Davídek vyžaduje kojení velice často. Stačí, když si sednu, donese si polštářek a chce „mlé“, a to i 15x za den. Přitom je po jídle, takže hlad nemá. V noci se budí i desetkrát a bez prsu neusne. Někdy ani nepije, jenom si tak dudlá. Zkoušela jsem všechno možné - čaj z lahvičky, dudlík, pomazlit se s ním. Nic ale nezabírá. Umělé mléko razatně odmítá. Jsem dost unavená hlavně z těch probdělých nocí…
Jarka Otradovcová, Modřice
Souhlasím, že kojení je velmi důležité. Myslím, že důležitá je i psychická pohoda maminky, dítěte i partnera. Proto svým kamarádkám radím, ať se snaží kojit, co to jde, ale pokud už nemají síly, ať dokrmí děťátko umělým mlékem a v noci ať se raději vyspí. Paradoxně, ve většině případů se uklidní, naberou sil a při dalším snažení laktace znovu nastoupí nebo se miminko konečně přisaje. Lepší něco než vůbec nic…
Hana Hoffmanová, Ústí nad Orlicí
Naštěstí se nám narodila malá „přísavka“, takže s pomocí sestřiček se kojení dařilo. Já jsem sice 6 týdnů trpěla, bradavky mě dost bolely, ale dalo se to vydržet! Mazala jsem je poctivě Bepanthenem. Také jsme v šesti týdnech prodělaly menší krizi. Vydržela jsem ji častěji přikládat a ono se to za pár dní ustálilo. Teď jsou Nikolce čtyři měsíce, pořád kojím. Maminky, pokud to jde, nevzdávejte to. A pokud se vám to nezdařilo: nesmutněte. Miminko potřebuje usměvavou maminku a v pohodě může být i na umělé výživě.
Jiřina Fojů, Praha
Mám Honzíka, kterému už byly tři roky a tři měsíce. Stále kojím, mléka mám dost. Teď pije, jak má chuť. Po porodu císařským řezem byl lehce nedonošený, dlouho nechtěl pít, a tak jsem ho přikládala dle rady asistentek hlavně v noci. Je zdravý, rýmu s teplotou měl jen 2x a krátce. Ale odnesly to prý Jeníkovy zoubky. Nepodařilo se mi ho odstavit dříve ani násilím, a tak čekám, až k tomu dojde přirozenou cestou…