[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ilona Csáková, kdysi Pražanka každým coulem, zpěvačka, která se na hudební scéně pohybuje už neuvěřitelných 30 let, si rodinný život na okraji Brna parádně užívá. Kolem čtyřicítky porodila dva syny, vaří, peče, pěstuje zeleninu, pendluje pracovně mezi Brnem a Prahou, a když jí chybí, jak ona říká, jouly, jde si zacvičit pilates nebo se nabít na procházku do lesa. A miluje zkrátka všechno, co je s rodinným životem spojené. I tchyni!
Jaká jsi maminka? Máš o děti strach? Začnu zeširoka. Jako dítě jsem byla divočák! Když si představím, co všechno jsem dělala… Lezla jsem do korun stoletých kaštanů, žuchla jsem z hrušky do křoví, plavala jsem přes celou přehradu, prováděla různé kaskadérské kousky, ale všechno jsem bez větší újmy přežila. Nemůžu našim dětem bránit v objevování světa, ale na druhou stranu je to zvláštní bojovat s těmi složitými mateřskými procesy…
„Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že jednou budu relaxovat u vaření a pěstování rajčat, tak se mu fakt vysměju.“
Trošku to dramatizuješ! Vůbec ne. Vždycky jsem si přála mít dceru Julinku a byl z toho syn Daniel. To mi bylo 39 let. Pak jsem zase chtěla Julinku a ve 42 letech jsem porodila mladšího syna Dominika. Nicméně je to praktické, protože kluci po sobě bezvadně dědí oblečení. Ale teď vážně – rodit děti v tomhle věku není úplně ideál. Bylo to pak hodně těžké se po těhotenstvích dostat do formy? To samozřejmě nejde tak rychle, jako když rodí dvacetileté děvče. Najela jsem na striktní režim cvičební i stravovací. Protivníkem mi taky byla kamera, která přidává nějaká ta kila navíc. Vnímala jsem to ale tak, že i kvůli své profesi a taky proto, abych byla sama se sebou vnitřně spokojená, nesmím boj s kilogramy vzdávat. Tys držela diety snad celoživotně... Ale ano, asi patřím k vyhlášeným dietářkám. Teď po dětech bych to nazvala spíš pokusem o zdravý způsob života, do kterého jsem postupně dozrála. Cvičím pilates pod vedením Magdaleny Komínkové, praktikuji svižnou chůzi. V rámci svých možností dělám pro sebe to nejlepší. Je to dané i tím, že dřív jsem se starala jen o sebe a teď musím energii rozhodit mezi děti, práci, manžela…
Jak ses vlastně s manželem seznámila? Seznámil nás muzikant Roman Horký, Radkův kamarád. Tenkrát jsem byla sama a Radek byl taky sám. Takže to do sebe zapadlo…
Pokud vím, tak s Radkem jste spolu jen krátce chodili a po pár měsících jsi otěhotněla, nebylo to příliš rychlé? Ne, všechno je, jak má být. Všechno, co jsme s Radkem potřebovali, než jsme si pořídili děti, jsme stihli – trošku cestovat, chodit za kulturou, užívat si i nočního života, akcí s přáteli… Co se narodili kluci, jsme spíš rodiče, ale čím jsou děti větší, tím máme na sebe s Radkem zase víc času. Pojďme k tvému úprku z Prahy do malé vesnice u Brna… To nebyl úprk ani útěk. V mém věku?! Já jsem se naprosto vědomě a klidně a zrale, nepopírám i rychle, rozhodla přestěhovat za svou láskou. Vlastně jsem na Moravě zapustila kořeny. Je mi tady dobře, protože mám kolem sebe rodinu, která mě bezvadně přijala. Mám skvělého tchána, který miluje své vnuky a mě si velmi váží, tchyni říkám Božská Marta, fakt si to zaslouží. Ona je loajální, velmi sympatické je její životní motto, podle kterého se i sama řídí: Žij a nech žít! A to je i moje motto!
A synové jsou umělci po tobě, nebo spíš technici po tátovi? Ještě to přesně nevíme, nicméně jakési náznaky povahových rysů existují. Starší syn Daniel je univerzální voják, spíš asi sportovec, zatím se mi jako umělecký typ nejeví. Mladší Dominik se začíná projevovat jako komediant a bavič. Když má náladu, tak udělá pro své publikum show, něco zazpívá, zahraje, zatančí… Taky je na nich přesně vidět, kdo je prvorozený, kdo druhorozený… Jak to myslíš? Když se nám narodil mladší syn Dominik, tak se s tím samozřejmě musel Daniel nějak vypořádat. Předtím veškeré teritorium a vše včetně lásky celé rodiny bylo jen jeho a pak se objevil mladší brácha. Ale Daniel to zvládl, i s naší pomocí. A ten mladší je zas bráchou dobře vycvičený, rychle se v jakékoli situaci zorientuje. A jaká jsi maminka? Když se na mě valí různé věci a kluci do toho zlobí, jsem rozladěná a dokážu na ně i zakřičet. Mám přece jako zpěvačka silný hlas, tak proč bych ho nevyužila, že? A pak slyším, jak se ten můj hlas nese vzduchem, jak pěkně zní a já si říkám: „Hm, dobrý, to je ale hlas!“ a rozladění je pryč. Zkrátka můj tchán o mně říká, že jsem ve výchově velmi benevolentní. Pravda ale je, že mi občas chybí důslednost a já pak dětem dovolím, co jsem před tím nedovolila. Myslím si ale, že všeobecně maminky mají ten nejmenší respekt v rodině. A Radek má větší respekt u kluků než ty? On má tu výhodu, že měří přes dva metry, takže stačí, když nahlas na děti promluví z té své výšky, jeho hlas se rozvibruje a nese domem, tak pak naše děti poslouchají jak hodinky. Říká se tomu přirozená autorita. Ale i já se snažím, učím se být rodič důsledný, spravedlivý a hlavně láskyplný. A kdybys to mohla změnit, chtěla bys mít děti dříve? Takhle neuvažuji. Všechno je, jak má být. Nebudu se ohlížet, říkat si, kdybych měla děti dřív, mohla bych mít na ně víc energie, míň bych se o ně bála… Jediné snad – kdybych bývala měla mít třetí dítě, přála bych si holčičku, ale to bych musela opravdu začít rodit trošku dřív… Zpívá se ti po dětech lépe? V těhotenství se mi zpívalo krásně. Ale čím jsem starší, tím se mi zpívá líp. Zraje ti hlas… A pěkně se posadil. A roky zpívání se zúročují. Vždyť já už profesionálně zpívám třicet let.
A co tě čeká nového? Začnu pracovně… Připravuji novou desku s Golden Big Band Prague, budou na ní mé hitovky, ale i méně známé písně v úplně jiných aranžích, a také jeden nádherný duet, zatím neprozradím s kým. Deska by měla vyjít příští rok na jaře. Plánuji k ní také turné. Do toho budu pokračovat v hraní v muzikálech Sibyla a Přízrak Londýna a rýsuje se mi také nový muzikálový projekt. A co novinky v soukromí? Nejžhavější je, že starší syn Daniel nastoupil do první třídy. Začátek školního roku byl v duchu nakupování pomůcek. Celá rodina včetně Daniela se radovala z nástupu do školy, jen já jsem z toho byla úplně emočně rozvibrovaná. Pořád přemýšlím, jak to zvládne, jestli ho škola bude bavit… Musím už tuto kapitolu uzavřít s tím, že to nejsou jeho, ale moje obavy! Jak s rodinou nejradši trávíte čas? Líbí se mi nedělní rána, když si děti zalezou k nám do postele, a tak si tam všichni ještě před snídání lebedíme. Miluji společné rodinné výlety, když máme na sebe všichni čas. To je teď pro mě úplně nejvíc. Nachystáme si zdravé sušenky a pití a vyrazíme. Velmi jsme si oblíbili Petříkov v Jeseníkách, vracíme se tam v létě i zimě. Snažím se, aby kluci trávili volný čas aktivně, venku, na procházkách, na kole, na výletech, prostě v přírodě a ne aby byli jen doma zavření s pseudohračkami. A slyšela jsem, že ses jako maminka pěkně rozvařila! Nejen rozvařila, ale i rozpekla. Jak kluci rostou, zvětšuji hrncový arzenál. Pořád něco kuchtím.
A co? Klidně klasická jídla, omáčky, polévky, králíka na smetaně, krůtu, naproti domu máme hájenku, takže často připravuji zvěřinu – srnce, kance… U tchyně mají slepice, takže máme domácí vajíčka. Tys úplně rozkvetla, když mluvíš o vaření. To bych do tebe opravdu neřekla! Dobré jídlo je fajn. Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že jednou budu relaxovat u vaření a pěstování rajčat, tak se mu fakt vysměju. U rajčat? Nejsem Mičurin, ale nějaké jahody, rajčátka, okurky, mátu jsem už vypěstovala. Baví mě to, když si pak můžu z vlastní zeleniny udělat salát. A kluci jsou úžasní strávníci, nepohrdnou zeleninou ani ovocem. A pozor, taky peču. Já, která jsem předtím, než jsem měla děti, upekla jednou v životě koláč a ještě se nepovedl. A to všechno, co svým klukům připravíš, také jíš? Snažím se moc nejíst, ale někdy to samozřejmě nevyjde. Jednou začas svodům podlehnu. Co bych to byla za kuchařku, kdybych svoji krmi ani neochutnala. A jaká jsou tvoje tajná přání? Vždycky jsem si přála dostat se do duchovního stavu, kdy nemáš žádná přání. Jde to jen životními zkušenostmi a nadhledem, který se v dnešním bláznivém světě těžko hledá stejně jako pravda… A teď se nacházím ve fázi, kdy jsem ráda za to, že mám bezvadnou rodinu a jsme zdraví!