I miminko by mělo jíst u stolu s rodinou

Máte pocit, že je vaše miminko na stolování s velkými malé? Jakmile samo sedí, má naopak nejvyšší čas. Díky tomu si osvojí tolik potřebné schopnosti a zažije rodinné rituály.

„Na to opravdu nemám nervy,“ páčí Iveta jedenáctiměsíčnímu Vašíkovi lžičku z ruky. Než se jí to podaří, klučina jedním máchnutím smete ze stolečku misku s kaší. „To opravdu nemá cenu,“ konstatuje jeho máma. „Je nesmysl učit ho jíst samostatně takhle brzo.“ A šmahem odsoudí všechny moudré knihy, které doporučují dávat dítěti lžičku do ruky už po půl roce.

Chce se učit...
Miminka opravdu nestolují podle našich pravidel (a ani nemohou). Pokud s tím mámy počítají, samozřejmě se spletou. Každé dítě je sice šikovné na něco jiného, snad jsou i některé z nich v uchopování lžičky zdatnější, ale spoléhat se na to nedá. Vývoj – i ten motorický – má svůj čas. Budete-li se ho snažit za každou cenu uspěchat, nepochodíte. Ale když mu neposkytnete možnost, aby své umění v braní věcí do rukou cvičilo, můžete promeškat vzácnou příležitost, kdy se mu do učení bude chtít.

Malí upatlánci
Také nesnášíte, když má drobeček upatlanou celou pusu, příkrm je v kapse bryndáku a bohužel nejen tam, protože se váš šikovný hošík trefí plnou lžičkou do ucha a všude kolem? Koordinace pohybu – to je těžká věc, a často se nepovede ani dospělým. Strefit se lžičkou přímo do pusy v sedmi měsících – to je asi jako pro dospělého s pěti dioptriemi a bez brýlí navléknout jehlu. Těch pokusů, co musí udělat! Pokud nepoužije navlékací ouško, je bez šance. Stejně je na tom váš potomek. I on musí buď donekonečna zkoušet, anebo přijmout pomoc svých rodičů. Rozhodně s ní nespěchejte. Teprve když vidíte, že se mu dlouho nedaří a už má obrovský hlad, s jídlem mu pomozte.

Naučit drobečka správně jíst, to bude trvat ještě pěkných pár měsíců. Abyste povzbudili jeho zájem, umožněte mu, aby se cítil součástí rodiny, která je pro ně vším. Budete-li ho ještě v roce držet v houpacím lehátku někde „na zemi“, zatímco vy se „bavíte“ nahoře, možná bude zlobit nebo plakat, protože mu utíká dobrodružství, které se odehrává o patro výš. Stolovat s miminkem můžete obyčejně i slavnostně. Chce to jen správnou židličku, nebo kvalitní nástavec na neviklavou židli. A také je třeba počítat s tím, že bude chtít všechno prozkoumat. Slavnostní tabuli tedy připravte tak, aby v jeho dosahu nebyly skleničky, talíře či příbory, o ubrusu, který by mohlo strhnout, ani nemluvě. Přijmete-li své dítě i u jídla do svého společenství, určitě se bude cítit lépe a nejedlíkovi možná bude chutnat.    

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře