„Petřík byl odmala trochu jiný, Už jako miminko se často budil, vyžadoval absolutní pozornost. A jakmile se začal sám pohybovat, bylo to ještě horší. To už vůbec nebyl v klidu. Zpočátku jsem se trochu trápila, protože byl opravdu živější, ve svých projevech někdy až neomalený, do toho mi každý pomalu na potkání podsouval, že jsem ho hrozně rozmazlila, že je to malý nevychovaný spratek. Teprve paní psycholožka, kterou jsem navštívila nejprve já sama se se sebou mi pomohla. Pochopila jsem, že mám doma hyperaktivní dítě a podle toho se k němu chovám. Leccos se změnilo a musím říci, že rozhodně k lepšímu,“ popsala své zkušenosti s hyperaktivním synem naše čtenářka Martina Kadelčáková z Benešova.
Není to rozmazlenost
Příliš živé dítě je pro nás rdiče bohužel často zdrojem problémů a to hlavně v rámci okolí. Někteří lidé – v horším případě jsou to často učitelé - chování hyperaktivního dítěte omylem pokládají za záměrné, uvědomělé a provokativní, dítě pak za rozmazlené. Skutečnost je však diametrálně jiná, nemůže za to výchova , rodinné či školní prostředí. „Hyperaktivitu způsobuje nervový systém dítěte. Jedná se o drobná poškození, eventuálně zvláštnosti v utváření mozkové tkáně, vzniklé nejčastěji ještě před narozením dítěte či při jeho porodu. Celkový objem mozku je až o čtyři procenta menší, což má samozřejmě vliv na chování takového dítěte,“ vysvětluje dětský psycholog Radim Opatrný. Příčiny vzniku hyperaktivity jsou různé, faktem ovšem je hyperaktivních dětí stále přibývá, nyní jich jen u nás žije nejméně 20 000. Někteří experti se domnívají, že prvotní příčinou je špatný životní styl. „Hyperaktivní děti se totiž rodí maminkám, které pocházejí z oblastí s horší kvalitou ovzduší, často trpívají psychickým stresem či nedodržují životosprávu. Nechci ovšem v žádném případě dávat vinu rodičům, je to otázka životního tempa dnešní doby. Ta je zaměřena zejména na výkon a stres se tedy stal životní standardem. Pakliže tedy maminka, která čeká miminko třeba pracuje pod tlakem až do vysokého stupně těhotenství, tak není divu, že se jí narodí hyperaktivní dítě,“ dodává psycholog Opatrný.
Výchova hyperaktivního dítěte
Máte doma hyperaktivní dítě? Pak s připravte, že to nebude snadné, Vaše dítko bude potřebovat více péče, pochopení, lásky a trpělivosti než ostatní. „Sebevědomí hyperaktivního dítěte posílíme tím, že oceňujeme nejen úspěch, ale i každou projevenou snahu. Sledujeme pak jeho reakci na úspěchy a zvláště na neúspěchy. Dítě je nemá prožívat v osamocení. Snažíme se přitom předcházet situacím, za které by mělo být dítě trestáno. Spíše než zadáváním úkolů mu tedy musíme pomáhat svou aktivní účastí,“ tvrdí Mgr. Opatrný.
Další důležitou zásadou je, že práci i hraní musíme dělit na krátké intervaly, protože naše „živé“ dítě neudrží dlouho pozornost. Je tedy třeba často střídat hry nebo učení s odpočinkem (ideální interval je podle odborníků 10 minut činnosti a a5 minut odpočinku) „Běžné pohybové činnosti typu sportovních kroužků takovému dítěti moc nevyhovují, jeho mentalitě totiž spíše vyhovuje spontánní pohyb,“ dokončil psycholog Radim Opatrný.
Důležitá je i strava
Nejnovější výzkumy potvrzují, že různá zdravotní postižení souvisejí i se složením a kvalitou stravy, do které se dostává chemie. U hyperaktivních dětí se často objevují ekzémy, průduškové astma či alergie, jsou náchylné k onemocnění horních dýchacích cest. Neměly by proto konzumovat potraviny a nápoje obsahující syntetická barviva nebo aromata, glutamáty, nitridy (dusitany, dusičnany).
Pozor na butylhydroxitouol (E 321), který slouží jako antioxidant v olejích a tucích. E 321 totiž může být příčinou rozpukání kůže, způsobovat vznik enzymů v játrech, které vedou ke zvýšenému odbourávání vitaminu D v těle. Zdánlivě nenápadný E 321 někdy způsobí poruchy chování a změny krevních buněk. Proto se nesmí používat pro dětskou výživu.
Zvlášť pro hyperaktivní děti jsou nevhodné salicyláty (chemicky identické s aspirinem- acylpyrinem). Nevhodná jsou i následující barviva a konzervační činidla:
karamelizovaný cukr (E 150)
kyselina benzoová (E 210)
kysličník siřičitý (E 220)
bifenyl (E 230)
kyselina mravenčí (E 236)
dusitan sodný (E 250)
dusičnan draselný (E 252)
octan sodný (E 262)
arabská guma (E 414)
glutamát sodný (E 621) - pozor tedy na mnohé instantní polévky v sáčku.
Jak poznáte, že máte doma hyperaktivní dítě?
Hyperaktivní dítě se často projevuje následujícími způsoby:
Nedokáže sedět v klidu, houpe se na židli, kope nohama apod.
Snaží se stále něco povídat, vměšovat do hovoru jiných.
Ani u jídla nezvládne sedět pořádně, aby se bez problémů se najedlo.
Nevydrží delší dobu ani u televize či počítače.
Chová se roztržitě, pošťuchuje druhé.
Někdy je agresivní k vrstevníkům.
Má potíže hrát si o samotě, neumí se zabavit.
Nedokáže soustředit pozornost, těká od jedné věci k druhé.
Typické jsou výrazné a nápadné výkyvy nálad i psychické zdatnosti a výkonnosti. Podle některých expertů to souvisí s tím, že málo spí.
Někdy je ve srovnání s ostatními méně obratné až neohrabané.
Mnohdy si neuvědomuje nebezpečí, které mu hrozí (třeba na silnici). S oblibou leze na vyvýšená místa, odkud může spadnout a zranit se.
Často se brzy unaví (nejen svalstvo, ale i nervová soustava), takže potřebuje odpočinek.
Máte-li doma hyperaktivní dítě, může vám pomoci občanské sdružení Projekt Hyperaktivita. Najdete v něm rodiny se stejným problémem, můžete se podělit o vlastní zkušenosti nebo si nové vyměnit, ale třeba i v rámci sdružení trávit svůj volný čas. Více najdete na www.hyperaktivita.cz.
Text: Eliška Zikmundová