Co vlastně vede rodiče k tomu, že vyberou pro své dítě na místní poměry neobvyklá, pro někoho přímo „divná“ jména?
Z psychologického hlediska je ve hře spousta faktorů. Roli hraje především tvořivost rodičů a jejich snaha o to, aby jméno splnilo hlavně rozlišovací funkci. Pak jsou ti, kteří se chtějí vymezit konformitě a stádnosti. Vynalézavým rodičům, kteří se například chtějí výběrem jména pro dítě vymezit vůči svému okolí, se často podaří vytvořit velmi zajímavé spojení křestního jména s příjmením. Volí třeba Arona nebo Aniku, Kerstin nebo Rufuse.
Co momentální popularita jmen?
Samozřejmě, pro některé rodiče může být důležité, že je vybrané jméno právě populární – ať ze seriálu, z knihy, případně je inspiroval známý člověk u nás i v zahraničí... Móda určitých jmen má vlastně stejná pravidla jako u oblečení. Stoupá a klesá ve vlnách a vrací se. Jednou je nahoře Tereza a Kristýna a Lukáš, pak to opadne a matky se zblázní do Natálie a Matyáše, momentálně je to třeba Ema. Ještě před patnácti lety se Toník jmenovali kluci jen v rodinách, kde to byla tradice, dnes je Antonín vrcholem modernosti.
Další aspekt: součást rodinného dědictví...
Oproti módním trendům je v některých rodinách neobvyklé jméno součást rodinného dědictví. Jakési rodinné stříbro. A tak v každé generaci – ať frčí, co frčí – vedle jmen běžných potkáte i Záboje, Theodoru, Albínu, Metoděje. Další kategorii pak tvoří rodiče se vztahem k historii a vlastenectví. Volí pak Kazi, Zdislavu, Prokopa nebo Ctirada.
Kdo dostává neobvyklejší jména? Kluci, nebo holky?
Ze statistik vyplývá, že dcery. Je tomu tak proto, že na chlapce společnost pohlíží více jako na osobnosti, kdežto děvčata jsou vnímána jednotvárněji. A tak je má jméno zvýraznit. Zároveň výběr ženských jmen více podléhá módě – i zcela průměrní rodiče dají holčičce jména Esmeralda nebo Paris. Přestože výběr jména vypovídá o rodičích mnoho, nemůžeme důvody neobvyklé volby zobecnit. Nakonec i dívka jménem Perla může být stejně úspěšná jako její kamarádka Terezka. Výhodou Perly ovšem bude, že si ji více lidí zapamatuje již podle jména.
Měli by rodiče přijmout nějaké limity dané „echt“ českým jadrným příjmením? Charlotte Gottová zní přece jen trochu jinak než než třeba Charlotte Mrkvičková.
Do určité míry asi ano. Některá příjmení jsou neutrálnější a skýtají větší kreativitu. U jiných je prostě nutné přijmout, že kombinace budou asi omezenější, protože kouzlo nechtěného může působit komicky. Jméno je náš úplně první dárek, který předáváme, měli bychom tedy k tomuto daru přistupovat odpovědně a zároveň i s lehkostí. Moje zkušenost je taková, že někteří rodiče s obvyklým příjmením chtějí zvoleným křestním jménem celé znění ozdobit. Když má ale zdobit, a ne zesměšnit, je nutné neobvyklé jméno velmi citlivě vybrat tak, aby se k příjmení hodilo. Za velmi originální považuji třeba jméno Mikuláš Ježíšek. Rodiče takového hocha musí být odvážní a odvahu mu do života jistě předají.
Jenže mimina se rodičům, kteří v sobě cit pro situaci nemají, bránit nemohou.
Je pravda, že výběr jména vypovídá hlavně o rodičích, ale na druhou stranu pro děti, které své jméno opravdu vnitřně nepřijmou, existuje stále možnost si jej v dospělosti změnit. Někteří to mohou řešit tak, že přijmou druhé křestní jméno, které si vyberou sami, což pokládám za velmi vhodné. Nenaruší rodičovskou volbu, a zároveň dává dítěti svobodu a možnost volby své.
Co když do poslední chvíle rodič neví?
Nic se neděje. Líbí se mi, že v posledních letech mají rodiče připravených před porodem jmen několik, a o jménu pro miminko rozhodnou, až když se s ním po porodu seznámí. Výběr jména v této chvíli poporodní citlivosti je velmi vhodný... Rodiče by se neměli nechat natlačit do nevhodné volby tím, že údajně musí dopředu vyplnit papíry, jak je k tomu mnohdy vybízí zdravotnický personál.
Proč mají lidé takovou potřebu komentovat a hodnotit jména dětí jiných rodičů?
Potřeba komentovat netradiční jméno může pramenit v lepším případě z pouhého údivu nebo neznalosti a v horším z vnitřních komplexů, vždy však jde o projev nevychovanosti. Jde o komplex závisti, že ten, který jméno komentuje, nebyl natolik odvážný a originální jako rodiče dítěte s neobvyklým jménem.
Neměl by rodič přihlížet i k faktu, že bude mít třeba plachého introverta?
Hlavní funkcí jména je především jeho identifikační – rozlišovací – role. Fatimu Novákovou si zapamatujeme snadno, a nebude tedy nutné pomáhat si jakýmkoli hodnotícím popisem, oproti tomu u Marušky Novákové si mohou lidé přidat někdy i škodlivě určující vlastnosti či popis. Mám zkušenost, že introvertním lidem spíše vadí obvyklé jméno, protože nemají schopnost odlišit se svým projevem od okolí vzhledem k přílišné uzavřenosti...
Děti by většinou vůbec nenapadlo považovat „zvláštní“ jména za směšná... Kdyby jim to do hlav nenaimplantovali dospělí...
To je pozůstatek totalitního myšlení. V zahraničí je velmi neobvyklé, že by cizí osoba reagovala jakýmkoli údivem, či poznámkami na adresu cizích dětí, a to včetně hodnocení jména. Tato osoba by pak byla považována přinejmenším za neslušnou. Následkem několika desetiletí nedemokratického prostředí se lidé často snaží splynout s šedí průměrnosti a příliš nevyčnívat. S tím samozřejmě souvisí i volba netradičního křestního jména... Proto je důležité obrnit se a nosit své jméno jako šperk, ať je tradiční, obvyklé, či netradiční a neobvyklé.
Jak vybírala jména svým dětem Michaela
Prvorozený syn se jmenuje Bruno. Po dědečkovi – manželovu otci. Můj muž má totiž německé občanství, v jejich rodě je silný pruský vliv. Část rodiny žije v Německu a část v Polsku. Už to příjmení Mrowetz je vlastně nějaký poněmčelý mravenec. Druhý syn je Edgar. Původně jsem chtěla Arona s ohledem na židovské kořeny v mé rodině, ale oba jsme měli při výběru jména právo veta. Manželovi se Aron nelíbil, Edgar prošel u nás obou. Říkáme mu Gary, nikoliv Ede.