Dvojčata: Na obzoru první zuby

Věřili byste, že jednovaječným dvojčatům se dokonce na chlup stejně prořežou první zoubky? Agátka i Beátka o tom co nevidět podají důkaz.  

Vodopád slin, který se uprostřed 4. měsíce holkám současně jakoby mávnutím proutku spustil, a jakoby synchronizované rejdění jejich pěstiček v puse jsou toho prý jasným důkazem. „Čekám, že za měsíc a kousek budou zuby venku,“ směje se maminka Veronika. „Šimon to měl stejně – ve 4. měsíci mu naběhly dásně a na začátku 6. měsíce jsme zub objevili.“ 

Prozradí je jen pláč 
Zatím se holky chovají ve všem jako dvojčata. Obě se ve stejném týdnu začaly přetáčet na bok a premiéru otočky na bříško si asi také naplánují úplně stejně. V „miminštině a batoletštině“ čili hatlamatilce, kterou s nimi pilně konverzuje dvouletý bráška, prý dělají také stejně skvělé pokroky. Nikdo jiný jim sice nerozumí, ale bohatě stačí, že všechna tři prťata se baví. „Holky v sobě nezapřou upovídané ženské,“ podotýká Veronika s radostí a dodává, že mezi nimi zatím nevidí žádný vývojový rozdíl. „Jediný odlišný projev je pláč. Agátka hystericky piští a Beátka pláče hlubším hrdelním hlasem.“ 

Chudokrevnost je pryč
Sláva, kontrola v Motole na hematologii dopadla dobře. Je co oslavovat. Agátka se totiž narodila s nízkou hladinou železa v krvi, a tak jí maminka do mléka přimíchávala kapky Maltoferu, kyseliny listové a Pyridoxin. S tím už je konec. Když i další kontrola za měsíc dopadne dobře, bude stačit dávka železa obsažená v kojeneckých příkrmech. „Konečně se s holčičkami všechno dostává do normálu,“ oddechla si Veronika. „Dokonce už mohly dostat i první očkování Hexou a Prevenarem 13.“ 

Rozdělené ložnice
Období respiračních infekcí tvrdě a neúnavně zkouší, co křehká mimča vydrží. Poslední rodinné epidemii se však „malé ženské“ naštěstí vyhnuly. Podle Veroniky se vyplatilo oddělit holčičí a klučičí pokoj a poslat Šimonka s nachlazením a antibiotiky spát k tatínkovi, aby sestřičky nenakazil. Lehkou rýmu stihla Veronika odsávat, takže ke komplikacím nedošlo. Všechny viry a bakterie zastavila s nasazením svého těla na prahu holčičí ložnice, ale sama se jejich útoku neubránila. „Doporučení lékařky, že bych to měla v klidu vyležet, mě tak rozesmálo, že ode mě ty choroboplodné potvory zřejmě vzteky utekly. Pomohla jim samozřejmě i moje antibiotika.“ 

Tichošlápka nemáme 
„Kdo má recept na to, jak udržet dvouleté dítě bez hluku na jednom místě anebo ho naučit chodit naprosto tiše, by se nejspíš zamlouval našim sousedům. My to nejsme,“ posteskla si Veronika. Byt pod nimi si koupili staří manželé, kteří chtějí mít klid. Jenže Šimonek běhá, občas i skočí a jeho hračky na podlaze také trochu rachtají. „A to je to, co ruší naše sousedy. Sešli jsme se s nimi, snažili se jim to vysvětlit, ale marně. Argumentovali tím, že si byt koupili na dožití a my měli jen jedno dítě. A teď máme tři. Je mi to líto a taky mě to štve. Nevím, co bude, až začnou chodit i holky.“ (Máte podobný problém? Napište nám své zkušenosti, případně tipy na jeho řešení.) 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře