Dvě maminky, dva názory: Výchova

Na některé věci je těžké najít objektivní pohled. Proto vám Betynka přináší novou rubriku, kde vám dvě maminky předvedou své protichůdné postoje. A jaký bude ten váš?
Dvě maminky, dva názory: Výchova

Do výchovy a péče se zapojuje celá rodina
Denisa Pulkertová, 25 let, podnikatelka, Laura (v srpnu jí bude 1 rok) 

S výchovou mi pomáhá celá rodina, podílí se na ní částečně každý z mých nejbližších. Jsem šťastná maminka, která se o svou dcerku dělí jak s tatínkem, tak i s tetou Klárkou a mými rodiči. I přes veškeré pracovní vytížení mého manžela si ho nemohu jako pomocníka vynachválit - malinké chystá denně koupel, stará se o večerní kašičku a taky pečlivě Laurinku „rozmazluje“.

Další důležitou osobou je moje maminka, jakmile malou každý den nevidí, je celá nesvá a hrozně se jí stýská, moje máma je pro mě opravdovou oporou, kdykoliv potřebuju odběhnout na velký nákup anebo se stavit u kadeřnice, vždy malou s radostí pohlídá. Taky mi rodiče pomáhají i po finanční stránce, tím myslím, že malé automaticky každý měsíc nakoupí milion věcí – od plínek až po oblečení. Dělají to prostě pro ni z lásky. Mamku a sestru mám jako dvě nejlepší kamarádky a jsou jediné, na které se můžu ve všem spolehnout. Pevně věřím, že se mi podaří vytvořit si stejný vztah s Laurinkou, přece jenom mám ten nejlepší vzor.

Laurinka má u mých rodičů takový druhý domov, to, co má doma, má i u nich, postýlku, oblečení, jídlo... Nikdy jsem toho nezneužívala, této pomoci si opravdu vážím, nejde ani tak o to, že by se mi nechtělo s malou třeba na nákup, ale o to, že jí bude doma líp, je v klidu, může si hrát a nemusí sedět v kočárku a koukat do regálů, obzvláště teď, když jsou ta vedra, je jí nejlíp u babičky v bazénku. Obdivuju a zároveň lituju maminky, které nemají rodinu, která by jim někdy takhle pomohla, jako to dělají naši. Řekněme si to upřímně, i když mám strašně hodnou dceru, o které mnohdy ani nevím, jsou prostě situace, kdy je fajn, že se vám o toho vašeho miláčka někdo postará. A není nad to, když je péče navíc nádherně provoněná láskou. 

Jsem na všechno sama
Helena Mračková, 23 let, recepční, Julie, 7 měsíců 

Občas si opravdu připadám na všechno dost sama. Někdy mám takovou krizi, že bych potřebovala pomoc babiček a bez problémů bych ji uvítala. Ale nejde to. Moje máma je stále pracovně vytížená, důchod v nedohlednu a tchyně je po letech opět maminkou, tudíž je sama na rodičovské dovolené. Má svých starostí i péče kolem dvouleté dcerky až až, nevidím proto důvod ji navíc zatěžovat ještě hlídáním vnučky. Navíc má naše dcera alergii na bílkovinu obsaženou v kravském mléce, což osobně považuju za velký problém a pečlivě dávám pozor na to, co jí. Moje tchyně to ale tak neřeší, a proto bych se bála, jak by to hlídání mohlo dopadnout. Nebyla bych v klidu.

Tchyni respektuji jako babičku, mám ji ráda, dokonce jsem měla tu čest a byla s ní u porodu. Na spoustu věcí ovšem máme rozdílné názory a nemůžu se zbavit dojmu, že v jejích očích jsem prostě jen mladá, nezkušená matka.

Klepněte pro větší obrázek

Julinka je zatím prcek a výhradně potřebuje mě a tatínka. Bohužel můj manžel musí trávit dost času v práci, doba je dnes taková. Jsem ale za něj ráda, Julinka ho naprosto zbožňuje. Obávám se, že u nás bude máma ta, která vychovává, a tatínek ten, kdo rozmazluje. Ono už to vlastně tak je.

Hledat pomoc u kamarádek jsem zatím nezkoušela, přijde mi to zbytečné. Možná se budu i teď zdát „opičí matkou“, která nedá mládě z ruky, a možná se mi to i vymstí malým závislým mamánkem, ale zatím se Julinka směje na všechny kolem, tak můžu jen doufat, že nic takového nenastane.

Zatím vše kolem péče o ni zvládám sama, ale docela bych si zase po čase dala klidné kafe, aniž bych při tom musela být pořád ve střehu. A to se navíc mílovými kroky blíží další vývojová etapa Julinčiných prvních samostatných krůčků. Uvidíme, jak to bude dál. Na jednu stranu jsem sama, ale zase nikdo mi do toho nekecá.

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články