Důvěra: Dítě ji potřebuje

Potřeba důvěry je u dětí skoro stejně významná jako potřeba jíst, potřeba tepla a přístřeší. A my matky máme za úkol naplňovat nejen fyzické, ale i emoční potřeby svých malých lásek. 

Důvěru (ale také nedůvěru) ve své okolí získávají děti už v miminkovském období prostřednictvím vztahu ke svým nejbližším, především vztahu k matce. Charakter přilnutí k matce ovlivní povahu vztahů v dospělém věku: Jestliže dítěti matka poskytne bezpečnou vazbu, pocit jistoty a citového zázemí, s nejvyšší pravděpodobností vychová stabilního, zdravě sebevědomého jedince.

Reagujme na pláč
Pláč pro miminko představuje hlavní dorozumívací prostředek. Brekot, vřískot, nářek, vzlykot – každá nuance pláče má svůj význam. Nemluvně nám dává najevo hlad, žízeň, pocit horka, chladu, stesk, jakoukoli nevoli. Rozhodně tedy „neposiluje plíce“, jak se občas říká. Necháme-li miminko plakat v postýlce bez odezvy, a navíc opakovaně, po čase plakat přestane. Rezignuje a ztratí důvěru. Ve svoji mámu, v nevlídný svět, pro který není důležité.

Bezpečné osamostatňování
Batolecí období se vyznačuje snahou osamostatnit se. Ze stvoření, které je na nás po všech stránkách závislé, se batole mění v autonomní bytost s vlastním rozoumkem. Jeho separace z máminy bezpečné náruče do širšího světa souvisí s rozvojem motorických schopností: už chodí, běhá, užívá si svůj pohyb. Na mámě je, aby mu tento „rozlet“ umožnila. Aby mu zprostředkovala svět jako fajn místo k poznávání, aby mu nevyčítala jeho emancipační sklony a aby mu poskytla bezpečný přístav VŽDY, když to potřebuje.

Co si neseme z dětství
V rodinách často dochází ke koloběhu mezigeneračních zranění: rodič, kterému se v dětství nedostalo dostatečného pocitu bezpečí, může bohužel svoji nejistotu předávat dál.

Čím dítěti zprostředkovat důvěru ve svět? 
Svojí sdílností, citovou stálostí a projevy empatie.

Vnitřní vyrovnaností, pokud možno veselou myslí a radostným přijímáním svých mateřských povinností.

Permanentním poskytováním zpětné vazby a naplňováním fyzických i psychických potřeb. (Nezaměňujme s přehnanou úzkostlivostí!)

Umožněním svobodného sebevyjádření (v závislosti na věku dítěte).

Navozením krásného vztahu, který bychom mohli připodobnit bezpečné buňce s prostupnými stěnami. Jste v ní pěkně spolu, batole občas vykoukne nebo vyběhne ven, ale když potřebuje, vrátí se k vám zpátky. Vy tam na něj totiž za každých okolností čekáte.

Bezpodmínečnou láskou, kterou není potřeba něčím si zasloužit.

Rodičovskou „silou“. Ať pěstujete jakkoli demokratickou výchovu, vy jste ten, kdo vztah matka– dítě zaštiťuje. Vy musíte poskytovat pocit bezpečí a být tím, na koho se váš mrňous spoléhá.    

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře