[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dvouapůlletý Péťa si staví komín z kostek a při tom ležérně převaluje dudlík mezi rty, podobně jako kuřák cigaretu, když má zaměstnané ruce. Maminka k chlapci přisedne na zem a cosi vypráví. Péťa švihácky přehodí dudlík do pravého koutku pusy a nesrozumitelně mamince odpovídá.
Maminka mu šidítko vyndává a požádá Péťu o to, aby vše řekl znovu, protože mu nerozuměla. Petřík se mračí, svůj dudlík miluje, nejraději by s ním i jedl. Nakonec na opakovanou žádost maminky cosi drmolí. Vlastně spíše šišlá. Může jeho nesrozumitelná řeč souviset s velmi častým užíváním šidítka? Odborníci se shodují na tom, že je to velmi pravděpodobné.
Potřeba sání a cumlání je naprosto přirozenou potřebou nejen „lidských mláďat“, dudlík je v toto ohledu skvělým šidítkem a do jisté míry i velkým pomocníkem mnoha rodičům i dětem. Bohužel se jeho bohulibé užívání někdy zvrhne v nerozumné zneužívání a rodiče pak používají tento osvědčený a neškodný prostředek doslova jako jakýsi špunt.
Pro dítě není těžké si na tento způsob uklidnění velmi rychle zvyknout a stát se na něm doslova závislým. „Nepoužívejte dudlík jako špunt vždy, když se dítě rozpláče nebo je nespokojené či nervózní. Nevhodné je utěšovat dítě pomocí dudlíku po každém jeho pádu nebo zklamání.
Stává-li se dudlík takovýmto všelékem, bude pro dítě mnohem těžší se ho vzdát.“ upozorňují autorky publikace Jak mluvit s dětmi, logopedky Katarína Horňáková a Světlana Kapalková i psycholožka Marína Mikulajová. Tyto erudované dámy jistě vědí, proč na tento problém upozorňují. Ano, dudlík může negativně ovlivňovat vývoj řeči, respektive výslovnost!
Mnozí logopedové i stomatologové poukazují na to, že dlouhodobé a velmi časté užívání dudlíku může ovlivnit anatomické poměry v ústech (postavení zubů i jazyka) a tím do určité míry i výslovnost. „Když dudlík nebo lahev v ústech jen visí, je využití dudlíku nefunkční a dítěti škodí.
Přirozená klidná poloha jazyka (postavení za předními horními zuby) se mění: jazyk je široký, bez napětí, leží na spodních zubech, a někdy dokonce na spodním rtu.“ tvrdí odbornice. A dále upozorňují na to, že takto oslabený jazyk v mnoha případech komplikuje výslovnost, zvláště výslovnost sykavek. Děti, kterým dudlík visí neustále z úst jako Péťovi, pak často mívají i bez dudlíku dlouhodobě pootevřená ústa.
Dudlíku, plenám a nočníku už bylo věnováno mnoho řádků. I přestože jde o rozdílné věci, řeší se kolem jejich používání jediné: Kdy s nimi skoncovat?
„Současná zahraniční literatura doporučuje odnaučit dítě cucat dudlík do 3., případně 6. měsíce života. V tomto věku si dítě nepamatuje, že dudlík mělo, a odnaučení trvá jen několik dní… V naší literatuře najdeme doporučení skoncovat s dudlíkem mezi 2. a 3. rokem života.“ osvětlují problematiku „odvykání“ odbornice. Avšak zdůrazňují, že je při odvykání velmi důležité postupovat citlivě, postupně a trpělivě.
Vhodné je dítě brzy navykat na krmení lžičkou, pití z hrnku a důležitá je i snaha vynechávat dudlík z určitých denních rituálů a nabízet příjemné a atraktivní alternativy a samozřejmě též nepoužívat dudlík jako všespásné šidítko a lék na každou nepohodu.