České maminky možná vše moc řeší. To samozřejmě není výtka, naopak chceme být prostě informované, dávat našim miminkům to nej. Takže čteme, vyhledáváme si informace a teprve podle mnoha názorů se rozhodujeme. Tak je i to i v případě dudlíků. Spousta maminek řeší ještě dávno před porodem, jestli svému budoucímu potomkovi „dudáka“ dopřeje nebo naopak ho vůbec nedá. A když dá, tak jak dlouho ho nechá…
„První syn se narodil ve Francii, kde jsem tehdy se svým francouzským manželem žila. A francouzské maminky a koneckonců ani pediatři prostě dudlíka neřeší. Nechají ho svým dětem tak dlouho, dokud ho samy chtějí. Dost často vídáte v parku i pětileté děti, které si prostě na uklidnění „zadudají“ a nikdo se nad tím nepozastavuje, francouzští rodiče jsou prostě víc v pohodě. Mně to tehdy – dost možná díky vlastní spartánské výchově - divné připadalo, ale když jsem zjistila, že dudlík zuby nekazí, ani nedělá z dětí neurotiky, jak jsem slýchávala doma, tak jsem se s dudlíkem přestala trápit a Patrickovi ho dopřála, kdykoli chtěl. A pak jsme se přestěhovali do Čech, narodil se Eliáš a vše bylo jinak. Jakmile mu byly dva roky, začalo peklo. Pomalu i neznámí lidé na ulici měli tendenci mu rvát dudlík z pusy, pořád jsem slyšela „Ty ostudo, fuj takový velký a má dudlík“ a podobně. Hrozně mě to štvalo, protože do toho nikomu nic není, nechápu, proč se někdo cizí vměšuje do výchovy druhých, ale nakonec jsem tomu českému pohledu na věc zase podlehla a Eliáše dudat odnaučila. A musím říci, že to bylo poměrně těžší než když ho straší syn ve čtyřech prostě vyhodil sám,“ vypráví sympatická třicetiletá rodačka z Brna Sylvie Maillan.
Takže jak z vyprávění vyplývá, západoevropský pohled na dudání je možná o trochu jiný. A jestli se trápíte, že vaše „velká“ holka nebo „velký kluk“ se občas uklidňují dudlíkem, nejste v tom samy. Je to prostě jen vaše věc. Je ale možná dobře slyšet i námitky. Takže proč je vlastně dudlík takovým jablkem sváru?
I dudlík má své výzkumy
Dudlík je pouhou náhražkou matčina prsu, šidítkem, které může zklidnit neklidné děti, a v případě maminek dětí, které by byly s trochou nadsázky řečeno přisáty nejraději 24 hodin denně, šetří prsní bradavky. Podle mnoha výzkumů používání dudlíků stimuluje tvorbu slin, a to z 0,3ml/min až na 5ml/min. Větší množství slin neutralizuje pH v dutině ústní a tím se snižuje riziko vzniku zubního kazu. Dále zvlhčují ústa a tím se zamezuje jejímu poranění. Existují také výzkumy, které uvádějí, že používání dudlíku snižuje riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Na druhou stranu jsou i studie, které říkají, že u dětí, které užívaly dudlík, se v pozdějším věku častěji objevuje sklon k závislostem.
Dát nebo nedat?
Upřímně řečeno, to zjistíte až po porodu. I když jste si možná již teď usmyslela, že vaše miminko „ten kus gumy“ prostě nikdy nezakusí. Nerozhodujte se ale raději dopředu. Každé dítě je jiné, každá maminka i každý tatínek jsou jiní a také v tom spočívá kouzlo přírody. Proto nelze najít jednoznačnou odpověď na otázku dudlíku, jednoznačný recept typu: dudlík nikdy, správná matka se obejde bez použití dudlíku, dudlík dvakrát až pětkrát denně na dobu 3 až 4 minuty. Takhle to prostě nefunguje. Až po porodu a po době strávené s vaším maličkým zjistíte, jestli mu dudlík chutná nebo ne. Takže platí, jestliže miminko dudlík odmítá, tak mu ho zbytečně nenabízejte a pokud mu dudlík pomáhá třeba usnout, tak mu jej dopřejte. Není třeba se bát, že mu dost nevyklene patro nebo bude mít křivé zuby. Tyto dřívější argumenty byly už vyvráceny. „Dumlání“ před 4.rokem chrupu neubližuje. Samozřejmě záleží na četnosti, intenzitě a délce jeho trvání. Avšak po tomto roku může používání dudlíku vést ke vzniku špatného skusu a později se může objevit i vada výslovnosti.
Jestli má dudlík pozitivní nebo negativní účinky na psychiku dítěte, v tom se liší i názory spousty odborníků. Dudlík, ale dokáže dítě uklidnit, pokud je neklidné, nemůže usnout i přesto, že je nakrmené, přebalené a prostě mu nic nechybí. Tehdy můžete po šidítku sáhnout.
Pro a proti
Pro
Dudlík dokáže dítě uklidnit a uspat.
Pokud dítě spí s dudlíkem, samo se při vyrušení udumlá a spíše usne znovu, než by se probudilo.
Děti s dudlíkem si pravděpodobně nezačnou cucat palec.
Je snazší odnaučit dítě dumlání dudlíku než cucání prstů.
Dudlík prokazatelně snižuje riziko SIDS (syndrom náhlého úmrtí kojence).
Proti
Dítě zvyklé na dudlík se časem bude muset naučit být zase bez něho.
Když dudlík dítěti vypadne ve spánku z pusy, může se vzbudit a plakat. Je třeba mu dudlík vrátit, aby znovu usnulo.
Dudlík omezuje potřebu dítěte dávat si do úst jiné předměty, což je pro něj důležité kvůli jejich důkladnému prozkoumání.
Dudlíky jsou nehygienické, pokud nejsou sterilizované.
Některé maminky si zvyknou dávat dítěti dudlík pokaždé, když je nešťastné, aniž by zjišťovaly, co dítěti chybí.
Když používat, tak jak?
Před prvním použitím dudlík důkladně omyjte a vydesinfikujte.
Pořiďte si větší počet dudlíků (jsou to malé „potvůrky", co se rády schovávají!).
Uchovávejte je v zakryté nádobě, pokud upadne na zem, omyjte pod tekoucí horkou vodou a nechte okapat.
Nenamáčejte dudlík do medu či cukru - hrozí vznik zubního kazu nebo alergie (na med)
Dudlík nevnucujte, používejte v případě, když chcete dítě uklidnit.
S „odvykáním" postupně začínejte od jednoho roku. Používání dudlíku po 5. roce může skrývat neurotizaci dítěte.
Text: Anna Berková