Dítě = středobod světa? Hranice mezi respektováním a podřizováním je úzká

Milujeme je a chceme, aby byly šťastné a spokojené – o tom žádná. Kdy je ale naše péče o blaho dětí už kontraproduktivní a škodí – paradoxně hlavně jim? A jak nalézt zdravou rovnováhu?
Dítě = středobod světa? Hranice mezi respektováním a podřizováním je úzká | istockphoto.com

„Někdy si připadám jak taxikářka,“ povzdechla si nedávno moje kamarádka Tereza, máma tří dětí, z nichž každé má jiné kroužky. Nejstarší dcerka navíc závodně plave, což obnáší ranní tréninky třikrát týdně, k tomu rozvozy a odvozy mladších ratolestí…

Není divu, že Tereza ve vědeckém ústavu s bídou zvládá zkrácený úvazek, i když by se do svého oboru ráda ponořila hlouběji. Navíc o vlastních „kroužcích“ si může nechat leda tak zdát, a to dřív chodila na zumbu, jógu a německou konverzaci. Jiná spolumatka, Kristýna, si zase včera na Messengeru (na to, sejít se byť jen na oběd, nemá čas ani pomyšlení) postěžovala, že jejím dvěma synům „není nic dost dobrý – to, že jim platím kroužky, každý víkend je beru na výlety a různé akce, denně vyvářím a rozmazluju je dobrotami, které si naporoučí, berou jako automatické. Kolikrát jim nestojím ani za ,prosím‘ a ,děkuju‘.“

Hyperaktivita aneb Jak z divokých vajec

Hyperaktivita aneb Jak z divokých vajec

Ovšem definitivně mi vyrazila dech historka, kterou mi vyprávěla Pavla: „Tuhle jsem se zasekla v práci, a tak jsem volala jedné mamince, jestli by v družině vyzvedla i Honzíka a odvedla ho do hudebky, když tam stejně jde se svou holčičkou. A víš, co mi řekla? Že musí se svou dcerkou probrat, jestli by jí to nevadilo. A pak mi volala zpátky, že se moc omlouvá, ale Honzíka nevezmou, protože její Baruška ho zrovna nemusí a ona ji nechce ,zbytečně stresovat, vždyť víš, jak je citlivá…‘“

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články