Zda je lepší si dvě či více těhotenství prožít s víceletým odstupem, anebo potomky tzv. sfouknout v co nejkratší době - při jednom plenkovém a kašičkovém kolotoči a výpadku ze zaměstnání, na to se názory maminek samozřejmě liší. Naproti tomu odborníci se ve svých doporučeních většinou shodují a radí: s dalším porodem nespěchat!
Martinino plánování
Jednatřicetiletá Martina chtěla být se svoji první holčičkou doma půl roku po porodu a pak se vrátit na místo, které si tvrdě vybojovala po šesti letech u firmy. Ale personální situace v práci se změnila, a tak Martina jako flexibilní manažerka využila nové okolnosti a rozhodla se pro druhé dítě. „Přestože jsem v jiném stavu s Aničkou byla dost vytížená, vše probíhalo v pohodě, bez výrazných potíží, dá se říci, že jsem si to užívala, i když jsem pracovala až do poslední chvíle. Porod ani šestinedělí mě nepřipravily o iluze, že i další mimčo bude v pohodě.“
A jak se Martině dařilo vše, poměrně rychle se povedlo splnit i nový plán: „Pozitivní těhotenský test mi vyšel právě v den, kdy Andulce bylo 7 měsíců. Narozdíl od prvního těhotenství jsem tentokrát prožívala typické těhotenské nevolnosti mnohem hůře. Když mi v pátém měsíci výrazně povyrostlo bříško, sfoukla Andulka první svíčku na narozeninovém dortu a její nesmělé krůčky se záhy měnily ve sprint. Čím jsem byla kulatější, tím mě běhání za ní více vyčerpávalo. I když se manžel snažil být brzo doma, obvykle přicházel, až když šla Andulka spát. Naštěstí jí spánek nikdy nedělal problémy. Babička pomáhala, jak mohla, ale nebylo to pravidelné. Byla jsem stále unavenější a začala jsem pochybovat, že dokážu oběma dětem dát, co zrovna potřebují: jednomu všechen svůj temperament a trpělivost a druhému klid a optimismus.
Ve 35. týdnu se začínaly ozývat bolesti v podbřišku. Neustávaly, a tak jsem si musela jít lehnout do porodnice, aby Maruška svůj příchod na svět neuspěchala. Od Andulky, která už začínala pěkně povídat, se mi vůbec nechtělo, ale nakonec jsem si ty tři týdny před porodem alespoň odpočinula. Maruška přišla na svět v termínu a rychleji než Andulka. Možná i proto, že byla o pár centimetrů menší a o víc než půl kila lehčí. O to více o sobě nechávala slyšet, často se probouzela a první půlrok jsem nedokázala zavést do našeho nového života žádný režim. Sedmnáctiměsíční dračice a čerstvé plačtivé miminko mi teprve ukázaly, zač je toho loket. Nakonec obě kočičky změnily nejen život babičky, která definitivně skončila s prací a na čas se přestěhovala k nám, ale odsunuly i moje pracovní plány. Upřímně - ani si neumím představit řešit teď něco jiného než obrázky z kostek, mastičky na zadeček, říkadla, rozbolavělé bradavky, občasné slzy (i moje), manželské krize nebo spíš krizičky z nedorozumění vyvolaných únavou a nervozitou. Občas mě napadá, že jsem si mohla do svých životních plánů zařadit větší pohodu pro všechny.”
Lucčino neplánování
Lucie vnímala porod jako velmi vyčerpávající a bolestivý. I když ji první přisátí Tomáška ukázalo, jaké je to štěstí přivést na svět dítě, dlouho se z únavy nemohla vzpamatovat. „Asi jsem si nedovedla úplně přesně představit, že až budeme tři, všechno bude jinak, že náš život bude jako převrácený naruby. Poporodní fyzické problémy odezněly poměrně brzo, ale psychicky mi nebylo nejlíp. Tomášek plakal víc, než jsem očekávala, a já jsem ho neuměla uklidnit. Byla jsem z toho nervózní a podrážděná, a proto asi i on nebyl v pohodě. V prvních třech týdnech mi pomáhal manžel, ale pak už to bylo jen na mně. Postupně jsme si s Tomíčkem zavedli docela příjemný režim a vše se začalo lepšit, jen chuť na sex nepřicházela. Manžel měl pochopení, a tak jsme ani neměli důvod myslet na antikoncepci. Brzy se ale ukázalo, že jsme udělali chybu. Když jsem poznala, že i milování bude v pořádku, bylo už na antikoncepci pozdě. Nechali jsme se tou změnou vyloženě zaskočit. Tomáškovi bylo pět měsíců. O potratu jsem uvažovala jen chvíli. Dneska máme desetiletého Toma a devítiletého Adama. Kluci jsou senzační a i když jsem mockrát byla se silami na dně, nelituju svého rozhodnutí. Jen někdy mívám výčitky, že jsem se klukům, když byli menší, nemohla více věnovat každému zvlášť, tak jak to potřebují všechny děti.“
Dobrá rada
Gynekologové a porodníci obecně doporučují počkat s dalším těhotenstvím alespoň rok po porodu. Psychologové považují za vhodné tuto pauzu ještě alespoň o rok prodloužit. Proč? Důvodem jsou výrazné změny, kterými po fyzické i psychické stránce maminka v průběhu těhotenství i po narození miminka prochází. Zkušené maminy (s trochou nadsázky) navíc potvrdí, že přinést si čerstvé miminko domů, kde čeká rok a půl staré batole, není žádná legrace. Tedy je, ale jen máte-li po ruce výkonnou hospodyni, trpělivou chůvu a chápajícího manžela, který dokáže být vám stále nablízku, pomoci slovem útěchy i něžnou dlaní ulevit bolestem vašich zad a přitom rodinu nadprůměrně finančně zajistit.
Změny v těle
Během těhotenství prodělává organizmus nastávající maminky spoustu náročných změn. Po porodu se zase neméně složitým procesem vše vrací k normálu. Děloha, která se mnohonásobně zvětšila, se postupně zavinuje, porodem otevřené děložní hrdlo se formuje do původního tvaru, ochablá břišní stěna se po několika týdnech díky cvičení maminky znovu zpevňuje, vaječníky, které působením hormonu progesteronu devět měsíců „spaly“, se později po skončení pravidelného kojení opět zaktivují. K normální hladině v krvi se vracejí hormony odpovědné za klid a dobrý stav těhotenství - estrogen i progesteron, klesá i tvorba dalších hormonů a naopak se do krve dostávají prolaktin a oxytocin - hormony pro podporu kojení. Snižuje se i celkový objem krve v těle apod. Ačkoli tyto procesy probíhají přirozeně, představují zátěž, která pochopitelně vyvolává větší únavu maminky. Navíc některé neblahé případné průvodní jevy, jako křečové žíly a hemoroidy, se samy od sebe neztrácejí, naopak každým dalším těhotenstvím a porodem se zhoršují.
Smích i pláč
Celková tělesná únava zákonitě ovlivňuje psychiku, už tak dost atakovanou hormonálními změnami. Úžasný pocit štěstí, který prožívá naprostá většina maminek z narození dítěte, se však u mnohých mísí i s obavami, zda zvládnou svoji novou roli na jedničku a jestli se bude dítě dobře vyvíjet. Ale maminky bývají i bez konkrétní příčiny plačtivé, přecitlivělé, podrážděné. Tento tzv. poporodní splín podle odborníků prožívají téměř všechny. U některých přichází brzo a odezní rychle, jiné se s tímto stavem potýkají delší dobu, a pokud se neobrátí na lékaře či psychologa, může se jejich situace zhoršit až k velmi vážnému problému - poporodní depresi.
Cítíte to jinak?
Je jisté, že každá z nás snáší tyto proměny jinak, a také si odlišně představuje svůj rodinný i profesní život. Pokud se z jakýchkoli důvodů rozhodnete mít děti rychle po sobě, měla byste předvídat všechny nástrahy a připravit se na ně. Je totiž pravděpodobné, že těhotenské obtíže budou narušovat poklidný režim zatím náročné péče o první dítě – ještě malé batole. Počítat můžete i s tím, že v šestinedělí budete mít práce se sebou a novorozenětem až nad hlavu, takže k prvnímu děcku budete nutně potřebovat pomoc. Tu si zajistěte i pro další (dlouhá) období, abyste se mohla střídavě věnovat oběma dětem podle toho, jak vás budou potřebovat. Pamatujte, že 18měsíční batole začíná aktivně prozkoumávat své okolí, potřebuje rozvíjet slovní zásobu, je schopné začít si zvykat na nočník a pomalu míří k nelehkému (pro ně i matku) období vzdoru. Dospěje k němu zhruba v době, kdy se jeho sestřička či bratříček už nespokojí jen s prsem či lahvičkou a hračkou vonící po mamince, ale kdy vyžaduje aktivní přítomnost „svých lidí“. Překvapit se nenechte ani tím, že první děcko, ačkoli se vám bude zdát „už velké“, je človíček, který je s mámou silně spojený a odpoutávat se začne až mezi druhým a třetím rokem života.
MUDr. Pavlíny Marešové z pražské nemocnice Na Bulovce jsme se zeptali:
Ve kterých případech je z medicínského hlediska nutný alespoň roční odstup dalšího těhotenství?
Návrat organismu do původního stavu před těhotenstvím je u každé ženy individuální. Většina funkcí se vrací k normálu do šesti týdnů po porodu. Pouze srdečně cévní systém se regeneruje déle, zhruba do 12 měsíců, a v souvislosti s kojením a absencí menstruace dochází v šestinedělí k úbytku minerálů v kostech, který se vyrovnává do roka a půl. Zrovna tak psychické změny mohou přetrvávat po několik měsíců. Z toho vyplývá, že časový odstup mezi jednotlivými těhotenstvími, resp. porodem a dalším těhotenstvím, závisí na fyzickém i psychickém stavu budoucí maminky, tedy aktuálním zdravotním stavu, na stavu výživy, chronické medikaci a také na sociálně-ekonomické situaci rodiny. V případě, že žena, která otěhotní brzy po předcházejícím porodu, je fyzicky i psychicky fit a na další těhotenství a nové miminko se těší, pak může být průběh těhotenství i porodu při zvýšeném sledování lékařem zcela bezproblémový Alespoň roční odstup doporučujeme určitě tehdy, když proběhl náročnější porod, např. s větším poraněním hráze a pánevního dna a po porodu císařským řezem. Po císaři je riziko samovolného prasknutí dělohy v místě jizvy během následujícího těhotenství a porodu, mírně zvýšené u porodů do 24 měsíců od předcházející operace. Dále se roční odstup doporučuje při komplikacích v minulém těhotenství, které by se mohly opakovat, například těhotenská cukrovka, vysoký krevní tlak a chronická ledvinová onemocnění, která mohou způsobit vznik specifického těhotenského onemocnění, tzv. preeklampsii, dále nedostatečnost děložního hrdla a předčasný porod.
Bude nutná interrupce, když žena otěhotní dříve?
Pokud žena neplánovaně otěhotní krátce po předchozím porodu, musí se poradit s gynekologem a vzít v úvahu všechna pro a proti. Umělé přerušení těhotenství lékař zřejmě doporučí ženě, jíž hrozí vzhledem k jejímu chronickému onemocnění zhoršení zdravotního stavu během těhotenství, nebo pokud užívala léky, které by mohly vést k poškození plodu v časném těhotenství, tedy v prvních dvanácti týdnech. Jde například o léky na ředění krve, některá antiepileptika, léky na vysoký krevní tlak aj. Interrupce by mohlo být doporučeno i v případě, že předchozí porod proběhl císařským řezem a v časném poporodním období se vyskytly vážné komplikace s hojením rány na děloze. Pokud však hojení probíhalo bez komplikací, je možné v těhotenství pokračovat při dobré spolupráci s ošetřujícím gynekologem a pečlivém sledování stavu jizvy na děloze a okolí pomocí ultrazvuku.“