Deník psaný v bříšku

Škoda, že naše nenarozené dítě neumí psát deníček. Jeho prenatální zápisky by nás jistě překvapily množstvím aktivit...
Deník psaný v bříšku
Mami, vstávat! Je sedm ráno, žádné zbytečné vyspávání! Nejdřív ti bude špatně od žaludku a pak se asi v osmnácti týdnech mé existence začnu hýbat. Nejdřív ucítíš jemné neznatelné ťukání. Postupem času začnu sílit a procvičovat si nohy. Nejvíce mne baví kopat kolem sebe právě po ránu. Dokud ležíš, můžeš pozorovat, jak se ti břicho nadouvá a všelijak boulí. Když vstaneš a začneš chodit, budu si připadat jako v plovoucím korábu a ten houpavý pohyb mne zase na chvilku uspí.
 
Už umím kotrmelec
Dopoledne si na chvilinku schrupnu a pak už se poněkud nudím. A tak se věnuji vodnímu aerobiku. V raném stadiu těhotenství o tom ani nevíš, ale všelijak si poplavávám v plodové vodě, protahuji ruce a nohy, válím sudy nebo dělám kotrmelce. A hlavně čekám, až mi bude aspoň pět měsíců. Do té doby se mi totiž vyvine všech pět smyslů na docela slušnou úroveň a začíná zábava. Mnoho lidí mne podceňuje, ale od pátého měsíce docela dobře vnímám zvuky, které se šíří dělohou. A když si stoupneš na slunce nebo do ostře osvětlené místnosti, změní se světlo i v mé plovoucí kajutce u tebe v břiše. Taky už čichám plodovou vodu – úplně stejně jako ona mi pak bude vonět i tvoje mlíčko.
 
Mami, oběééééd!
Já vím, že někdy nemáš na jídlo ani pomyšlení a jindy bys jedla jako parta horníků. Ale upřímně mami: takové to „ráno nesnídám, protože nemám chuť, v poledne něco uzobnu a nacpu se večer“ mi vůbec nesvědčí, nech si to na dobu, až budu venku.
 
Od čtvrtého měsíce je placenta, která mne s tebou spojuje, plně funkční a dodává mi všechno, co potřebuji. A nemysli si, že mě ošidíš. Moje chuťové pohárky jsou docela vyvinuté a něco mi jede víc a něco naopak vůbec. Bohužel si nemohu vybírat – ať jíš zeleninovou polévku, kachnu se zelím nebo čokoládu, všechno ochutnám s tebou. Ale aspoň tě kopáním a šťoucháním mohu upozornit, jestli jsem spokojený, nebo ne. Rozhodně ale neřeš diety a dej na instinkty. Jestli se teď můžeš utlouct po mrkvi, asi ji potřebuješ, a neboj se, jestli se ti dělá špatně po rajčatech, které jsi „kdysi“ milovala, tak se ti zase chuť na ně vrátí...
 
Klepněte pro větší obrázek 
 
Hlaď mne a povídej mi
Od čtvrtého měsíce už vnímám, když si hladíš břicho a skrz něj se dotýkáš dělohy, a tím i mě. Dělá mi to moc dobře a rád si s tebou povídám. Nesměj se: Zkus si bříško hladit, nebo si na něj ťukat, a uvidíš, že navážeme spojení a odpovím ti kopáním a šťoucháním. Postupně se propracujeme i k tomu, že se budu snažit trefit do míst, kde máš zrovna ruku. Víš, že spousta tatínků tyhle zážitky, tohle naše absolutní propojení, vám maminkám závidí?
 
Mozart, Fredy Mercury
Kabáti raději ne? Pouštěj mi hudbu, jo, mami!? Ale musíš vypozorovat, která se mi líbí a nesmí být moc hlučná. Na některé „rokárny“, zvlášť když běží na plné pecky, jsem spíš alergický. Víš, že se kolem hudby pro těhule rozjel docela slušný byznys? Vědci velmi seriozně zkoumali, jestli děti, které před narozením poslouchaly Mozarta, nejsou náhodu inteligentnější než ty, které hudební „předvýchova“ minula. K žádnému závěru se nedošlo, zato se ví, že se moje tepová frekvence a aktivita zvyšuje poslechem melodií s pravidelným rytmem. No, prostě si podupávám nebo přímo tančím. A také je dokázáno, že když si maminka v jiném stavu pouští stále stejnou muziku, dítě melodii, kterou poslouchalo v děloze, rozezná i po narození.
 
Koupel, prosím
Nic nezkazíš – tedy pokud spolu neprožíváme rizikové těhotenství – večerní přijatelně teplou koupelí. Když se naložíš do vany a necháš se nadnášet vodou a trochu ti vykukuje pupík ven, dělá mi to teplíčko moc dobře a někdy se samou radostí rozdovádím a jsem velmi aktivní.
 
Sova nebo skřivan
Vidím, že jsi za celý den pořádně unavená a opravdu bych ti moc přál klidný spánek. Jenže... pokud máš smůlu, máme obrácené režimy – ty jsi skřivan, čilá po ránu, já sova. Zrovna teď se mi chce být vzhůru, a navíc si přeji, aby sis mne všímala a komunikovala se mnou. Jak jinak ti to dát najevo než šťouchanci a kopanci do žeber?
 
A bude hůř. Od sedmého měsíce totiž děloha plná plodové vody a mě tlačí na močový měchýř, takže se ti bude chtít pořád čurat. Taky sebou budeš mrskat jako velryba, protože budeš hledat polohy, jak ležet, když nemůžeš na břiše. To se mi také nelíbí, takže si budu dávat šlofíčka ve dvacetiminutových intervalech a pak ti dám zase najevo svou nelibost. A netěš se, že se vyspíš, až se narodím – jsem-li sova už v břiše, na světě to teprve rozpálím!
 
Text: Jana Trnková
 

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články