Dobrý den,
reaguji na výzvu “zkušenosti se šátkováním” na Fóru internetových stránkách mojebetynka.cz ze září 2008. Už se chystám napsat pár měsíců. Myslím, že o nošení dětí se píše stále málo, tak přispěji vlastní zkušeností s nošením.
Vlastně jsem vždy chtěla své děti nosit. Pro první dceru narozenou v lednu 2000 jsem si pořídila klokanku. Nesla se v ní párkrát na procházce v přírodě nebo ve městě. Syna jsem nosila v babyvaku. Nebylo to ale „ono“. Babyvak zatěžuje tělo nosiče jednostranně a dítko nejde dobře “dotáhnout”. Když byl syn maličký a nošený v kolíbce, dávala jsem do babyvaku ještě polštářek nebo byl v zavinovačce.
Než přišla na svět nejmladší, koupila jsem si přes internet první šátek. Žádné kurzy vázání se bohužel v mém okolí nepořádaly a nikoho se šátkem jsem neznala. Po návratu z porodnice jsem začala zkoušet motat šátek podle kreslených návodů přiložených k šátku. Ano, bylo to motání a já z toho byla docela nešťastná. Začala jsem pátrat po internetu a objevila jsem stránky www.nosenideti.cz. Strávila jsem na nich spoustu hodin a našla si tam komunitu maminek, se kterými si rozumím. Naučila jsem se vázat šátek a moje holčička je nošená dodnes.
Čas strávený na webovkách mi hodně dal, našla jsem tam spoustu spřízněných duší. Nezkušené mamince tam vždy někdo rád poradí a odpoví na otázky nejen kolem nošení. Jsou tam návody, videa, fotky, rady, tipy, odkazy, reference šátků a ergonomických nosítek... a nejen to.
Na našem trhu je dost značek kvalitních šátků (Storchenwiege, Didymos, Hoppediz, Easycare...) a ergonomických nosítek (Manduca, Ergo, Patapum, Bondolino, Beco), které zajišťují správnou polohu miminka, podsazený zadeček, zádíčka dokulata, nožičky doširoka od sebe, pevně podepřená páteř a zajištěná hlavička. I já jsem měla ergonomické nosítko (Bondolino), ale přesto stále upřednostňuji šátek. Je skladný, hebký a měkoučký pro děťátko. Dá se použít jako přikrývka, houpačka (třeba v postýlce), přebalovací podložka... Na malinkatá miminka je zase výborný elastický šátek (MaM, Moby, Hoppediz...). Záleží na rodičích, co jim víc vyhovuje, jestli raději do začátku pružný šátek a pak ho prodají a pořídí pevný nebo mohou vázat rovnou do pevného šátku. Elastický šátek odpustí nějakou menší nedokonalost úvazu, s pevným musí být úvaz preciznější. Miminko se může nosit v kolíbce i vertikálně. Děťátko, které má problémy s kyčlemi a má nařízené široké balení od ortopeda nebo má reflux, nevážeme do kolíbek, ale vertikálně. Také se může stát, že dítě prostě kolíbky odmítá.
Já nosím prakticky od narození i několik hodin denně. Dcerka má teď 17 měsíců a nošení si užíváme obě včetně manžela, který malou také rád nosí a vázat umí parádně. Nosím od začátku v pevném šátku, o elastickém jsem před víc jak rokem a půl neměla ani tušení. U nejmladší dcery jsme kočárek téměř nevyužili, plakala v něm, párkrát se svezla a spíš překážel v předsíňce, tak jsme ho prodali.
Dcerka jako miminko nevydržela jen tak ležet na podložce. Šátek se mi stal velkým pomocníkem, u mě se vždy uklidnila. Začátky našeho nošení byly těžší, ale brzy nám to spolu šlo. S šátkem jsem vykonávala většinu domácích prací jako je mytí nádobí, utírání prachu, příprava jídla, vysávání a vytírání podlahy, v nouzi i žehlení, obstarání staršího sourozence. Když je dítě větší a máte ho uvázané na zádech, práce se ulehčí. Jen mi teď, potvůrka, roztahuje ručičky a snaží se sebrat a shodit vše v dosahu. Se šátkem cestujeme MHD, jezdíme na výlety, do lesa, návštěva hradu nebo muzea není problém. V šátku se naše malá i vyspinká.
Důležité je mít šátek správně uvázaný, obzvlášť u malinkého miminka. Šátek musí být pevně dotažený, kolínka výš než zadeček, kulatá zádíčka, miminko pevně přitisknuté k rodiči a čelem k němu, hlavičku zajistíme jedním z bočních pruhů šátku.
Toto sebelépe „vymakaná“ značková klokanka nezajistí. Děti v nich plandají, doslova visí za rozkrok a docela často jsou otočené čelem ven, kde nemají podepřenou páteř, hlavička a nožičky plandají. A navíc děťátko otočené ven musí vstřebávat vše, co se kolem něj děje a nemá možnost úniku, nemůže se přitulit, schovat se k mamince nebo tatínkovi.
Dcerka je lehoučká, má něco málo přes devět kilo. Nosím ji už většinou spíš na zádech. Tam, kde je hodně lidí, třeba v trolejbuse nebo i při uspávání, ji nosím na břiše. Mám ráda tu její blízkost a tajně doufám, že se ještě bude chtít nějaký ten pátek nosit. S dcerkou znakujeme, máme svůj znak na šáteček a ona ho ráda používá. S kvalitním a dobře uvázaným šátkem můžu nosit tři, čtyři hodiny. Dokonce mě, od té doby, co malou nosím v šátku, přestala bolet záda. Nošení mě baví natolik, že učím vázat začínající šátkařky i šátkaře (to mě vždycky potěší). Dostala jsem možnost chodit pomáhat do obchůdku se šátky a látkovými plenkami, začala jsem dokonce sama dělat kurzy vázání.
Nošení dětí je pro mě velké téma, tak se omlouvám za román. Jen se ještě zmíním o možnostech nošení v zimě a v létě. Existuje funkční oblečení pro děti i rodiče u merinovlny, hedvábí, moiry. Já mám zatím vyzkoušeno merino pro děti a je parádní do šátku, ale i do autosedačky. Když dám malé bavlnu, je durch mokrá. V merinu ne. Existují také různé kukličky, které chrání hlavičku, krček i tvářičku před chladem. V zimě se dají na šátek přidat zateplovací kapsy, vesty a kabáty a dokonce i speciální nosičské ponča a bundy.
Překvapily mě mé dvě starší děti, když mi řekly, že budou svoje děti nosit v šátku a balit je do látkových plenek. Tím mě dostaly! Chtějí naše šátky schovat pro sebe a já si aspoň jeden nechám na vnoučátka... Někteří výrobci šátků dokonce dělají šátky na nošení panenek, totožné, jen užší a kratší. Také jsem musela jeden krásně barevný dětský pořídit.
S pozdravem,
Monika Slováčková