Vyslovit v této atmosféře všeobecné plodné euforie názor, že nás mateřství pouze neobdarovává, ale že nám i něco bere? Tak to je téměř hazard! Kolik jen celebrit, které se proslavily uměle zvětšeným poprsím, případně ostrými lokty, v boji s konkurentkami o kšeft najednou rázně přehodilo výhybku? Pyšně pózují s děťátkem v náručí a vykřikují, že teprve teď jsou šťastné a došly naplnění? O únavě, nervácích, zklamání… si mezi sebou špitají maximálně důvěrné kamarádky. Jenže bez upřímnosti, na prvním místě k sobě samé – dobrými mámami nikdy nebudeme.
Odpověď na otázku z titulku není jednoduchá. Už z toho prostého důvodu, že jsme schopné hluboce pochopit a opravdově zhodnotit, co nám poskytoval život svobodných žen (třeba s partnerem, ale bez potomka) – až když jsme se staly maminkami. Tedy v momentě definitivy. V momentě, kdy dítě nejde reklamovat, nejde vrátit zpět do dělohy, nejde ho jen tak někam odložit...
Jednou, krátce po narození své dcery, jsem se vlastní mámy zeptala, kdy mne přejde ten hrozný strach o tvorečka slaboučce dýchajícího vedle v postýlce. „Nikdy,“ zněla okamžitá odpověď. „Bez ohledu jestli jí jsou 3 týdny, 3 měsíce nebo 30 let, se o ni budeš bát a trápit jejími neúspěchy pořád. A nejhorší bude, když uvidíš, jak se řítí do průšvihu, a nezastavíš ji, protože to prostě od určitého věku nejde.“ Tak díky, mami. Získala jsem první odpověď. Mateřství nám bere bezstarostnost. Jenže zároveň nám přináší sladký pocit výjimečnosti: ten tvoreček, kterého jsme nosily devět měsíců v břiše, na nás bude řadu let absolutně závislý. Je jasné, že to s tím dáváním a braním bude dost pomíchané.
CO OČEKÁVÁME:
Citové a emocionální naplnění. Ukojení naší potřeby o někoho pečovat. Pocit, že jsme pro někoho nepostradatelné. Pocit, že děláme něco smysluplného. Vyplnění prázdna – v určitém věku člověk zjistí, že v zaměstnání, v podnikání, v umění je vždycky nahraditelným pěšákem, který firmu zajímá, jen když má dost sil a energie. Partner nás také může kdykoliv opustit. Ale role matky je nesestřelitelná – žádnou jinou maminku už naše dítě mít nebude!
S ČÍM NEPOČÍTÁME:
Rozhodně s nemocí dítěte. S tím, že společnost na jednu stranu hovoří o posvátném poslání mateřství, na druhou… jsou jí matky „ukradené“, pokud z nich něco „nekápne“. Nepočítáme s tím, že dítě projevuje povahové vlastnosti, které se nám nelíbí a které jsou geneticky dané po některém předkovi. Nepočítáme s výdejem energie navíc, když náš potomek bude potřebovat zvláštní péči (vaření diet, chození k logopedovi, společné učení, když mu to jde ve škole hůř, než jsme plánovali). A také, zvlášť jsme-li matkami v „pokročilejším věku“, s úbytkem energie: my slábneme a dítěti naopak energie narůstá. Nepočítáme s tím, že pro zaměstnavatele do určitého věku mrňouse žádným ternem nebudeme. Tak schválně: i když se dočítáme o firmách přátelských rodinám, zařizujícím pro své zaměstnankyně firemní jesle a školky, kolik máte kamarádek a známých, které v podobném mateřském ráji pracují?
Devětadvacetiletá Kristýna s dvouletým synem Kryštofem to shrnula následovně. „Sestra má dvě děti, řada mých kamarádek taky. Měla jsem dojem, že mne už nic nepřekvapí, že všechno vím. Omyl. Mám pocit, jako by porod byl bolestný iniciační obřad. Až když jím žena projde, stane se členkou sesterstva „Všechno je jinak“. Až pak ji ostatní mámy vezmou mezi sebe a řeknou: „Tak a teď si sedni a my ti řekneme pravdu. Na příštích patnáct let máš utrum.“
Důvody, proč si ženy pořizovaly, pořizují a budou pořizovat miminko za všech okolností i do budoucna
1. Mateřstvím žena jednoznačně dozrává a do definitivní podoby se vykristalizovává její hodnotový žebříček.
2. Existence dítěte maminku neustále aktivizuje, uvádí no nových situací. Dítě je největší životní vzruch, jaký ji mohl potkat: plný hřejivého štěstí, ale i trýznivých starostí a úzkostí. Laicky řečeno: dítě nám nedovoluje duševně krnět. Psychologové tvrdí, že mateřství je nejpřirozenější způsob života.
3. Opravdová mateřská láska je svrchovaně nezištná, nesobecká a bezpodmínečná. V určité fázi života – většinou tento pocit přepadá člověka, který už nabral zkušenosti a dostal tak trochu za uši – zjišťujeme, že dítě je tou jedinou osobou, do které stojí zato investovat city, emoce, čas i pozornost na doraz, bez rezerv. Bez ptaní, co z toho budeme mít a jestli se investice vrátí. Děti nám totiž dluží všechno a zároveň nic, a tento vztah je pro kvalitní citový a psychický život nenahraditelný!
4. Mezi vrcholné činy maminek patří, že svým dcerám a synům vštěpují takzvanou citovou gramotnost. Bez ní by se nikdy později člověk nemohl stát spokojeným jedincem, schopným komunikace.
5. Skutečnost, že se žena stane matkou, jí dává závaznější společenskou hodnotu, respekt a vážnost. Tedy alespoň teoreticky. Jinou věcí je praxe.
3 x NE, KTERÁ KDYŽ ZVLÁDNETE, BUDETE SE CÍTIT DOBŘE
1. NEnechte se ovlivnit povrchním hodnocením okolí
Mateřství jde přesně proti současnému trendu: okamžitý úspěch v co nejkratším termínu. Jenže péče a výchova nového člověka je běh na dlouhou trať, bez okamžitého efektu. Navíc ty skutečně nejdůležitější věci jsou po dlouho dobu neviditelné. Okolí vnímá značkový kočárek, ale neví nic o tom, jestli ji maminka večer před spaním zpívá a čte pohádku. Maminka občas narazí i doma. Sousedka, která posadí dítě před video a v klidu si uvaří, vypere a uklidí působí dojmem kvalitnější matky s výbornou logistikou. Na rozdíl od jiné ženy, která ráno rychle uvaří a pak vyrazí s dítětem do lesa, kde si s ním celé dopoledne povídá… Čili povrchnější, komerčnější slečny a paní, které dbají na vnější efekty a pochvaly… by si to s mateřstvím měly ještě chvilku rozmyslet.
2. NEnechat se ovlivnit sociálním postavením
„Mateřství je v Americe ceněno jen u bohatých žen.“ Prohlásil před deseti lety v rozhovoru pro tisk režisér Miloš Forman. Bohaté ženy mají dostatečnou kupní sílu investovat do oblečení, do různých důležitých i nedůležitých pomůcek, vybavení dětských pokojů, později elitních školek, škol, kroužků, jazykových kurzů… Psychologové se shodují, že inteligentní rodiče, kteří musí víc počítat a hlídat rozpočet, bývají velmi kreativní a vynahrazují dětem to, co nemohou koupit, zážitky. Přičemž batole ocení bazének na babiččině zahradě víc než štrapaci k moři apod. Na druhou stranu nejděme do opačného extrému a nemysleme si, že chudá matka rovná se automaticky kvalitnější a citlivější než zajištěná matka. Náš vnitřní postoj a přístup k maminkování s penězi vůbec nesouvisí.
3. NEnechat se ovlivnit tvrzením, že se dá vrcholově zvládnout kariéra i rodina levou zadní
Pokud se vnímáte realisticky, víte že… nedá! Velkou roli hraje totiž naše rodinné zázemí, a to je individuální. V jiné situaci je manželka ředitele firmy, v jiné maminka, která bydlí s oběma babičkami v jednom městě atd. Zatímco jedna žena může ve své profesi pokračovat prací z domova, druhá kvůli rodinným povinnostem musí projít rekvalifikací. Takže jsme s narozením dítěte odsouzené k průměrným a špatně placeným profesím? Ne. Jen je třeba nesrovnávat se s ostatními a nechtít všechno naráz. Není totiž pravda, že když nedosáhneme kariéry ve třiceti, nic nás už nečeká. Naopak...