Dítěti v předškolním věku bohužel jen těžko vysvětlíte, že tyto nepříjemnosti jsou „pro jeho dobro“, zvláště pokud má pocit, že mu vlastně nic není.
Dítě je schopné vnímat jen momentální situaci – vy po něm chcete, aby spolklo lžičku sirupu, který chutná odporně. Takový úkol vám většinou ani v nejmenším neusnadní. Některé děti nakonec přesvědčíte, jiné se budou vzpouzet a vyvádět, jakmile se k nim někdo (vy nebo lékař) s kapkami nebo injekcí přiblíží. V dítěti může všechno, co vyžaduje zásah do jeho těla, budit opravdovou hrůzu.
Takové scény, které rodiče těžko prožívají a které v nich vyvolávají dokonce pocity viny, se při podávání léku mohou opakovat denně, nebo dokonce několikrát za den. Dítě se brání tak, že sevře zuby, vyplivuje léky, válí se po zemi nebo uteče na druhý konec bytu. Toto jednání se dá ovšem pochopit. Jestliže dítě nechápe, k čemu je naše chování dobré, proč by mělo odevzdaně čekat, až mu dáme kapky do nosu nebo do uší, strčíme mu do pusy pilulku nebo čípek či teploměr do zadečku, je v pořádku, když si dítě své tělo velmi pečlivě chrání.
Chcete-li sebe i své okolí ušetřit podobných scén, zkuste využít některou z následujících rad.
Není důvod se dítěti omlouvat, když mu chcete dát lék. Také na sobě nedejte znát, že podle vás chutná ten sirup pěkně odporně a ten lék, že je možná trochu zbytečný. Ukažte dítěti, že léčení je součástí života, nic víc a nic míň. Buďte důslední a jednejte přímočaře. Dítě by mělo cítit, že vám ani na mysl nepřijde, že by si mohlo lék nevzít. Jednoduše si ho vezme tehdy, kdy je potřeba. Nemá na vybranou a ani není důvod o tom diskutovat. Neomlouvejte se za to, že jste špatný rodič, který svému dítěti dělá nepříjemné věci, ale ani dítě nehubujte. Vy i pan doktor si jednoduše přejete, aby bylo dítěti lépe, a proto chcete, aby se léčilo, to je všechno.
Vymýšlejte alternativy
Léky se vyrábějí většinou v několika provedeních, promluvte si o tom s lékařem. Jestliže dítě špatně snáší čípky, zeptejte se na to, zda není možné podávat tento lék nebo jemu podobný v jiné formě, kterou by dítě snášelo lépe. Pokud se touto radou budete řídit, uvidíte, jak je možné usnadnit léčení jak dítěti, tak také sobě. Pokud vám to lékař povolí, můžete lék podávat zároveň s něčím, co má dítě rádo. Prášek je možné podávat zároveň se lžičkou kompotu nebo marmelády. Rozpustné léky nebo sirupy se mohou zředit trochou džusu nebo mléka (ovšem nesmí ho být příliš, protože dítě obvykle nevypije všechno a nedostalo by tak svou dávku léku).
Zkuste použít různé metody a zapojte fantazii. Například trocha krému může usnadnit vklouznutí čípku nebo teploměru do zadečku. Pomocí injekční stříkačky bez jehly můžete dopravit tekutinu přesně na konkrétní místo v dětské pusince. Bude-li se dítě soustředit například na televizi, snese lépe kapky do ucha, které budou navíc méně nepříjemné, budou-li vlažné. A jak na kapky do očí? Osvědčilo se požádat dítě, aby se položilo a zavřelo oči, a kápnout mu kapky do vnitřního koutku oka. Když potom dítě oči otevře, kapky se samy dostanou na rohovku.
Vysvětlujte, popisujte, zapojte!
Podejte dítěti vysvětlení, co se s ním děje a jak a proč něco proti tomu děláte. Vysvětlete dítěti jednoduše, v čem jeho nemoc spočívá. Snadno pochopí, že „malí bojovníčci“, kteří v jeho těle svádějí bitvu se zlými bacily, potřebují zbraně. Léky díky tomu získají smysl. Když se chystáte provést nějaký léčebný zákrok, vysvětlete dítěti v krátkosti, co s ním provedete, a pak to bez odkladu proveďte, aniž byste dítě litovali. Abyste dítěti pomohli rychle zahnat pachuť sirupu nebo prášku, mějte připravenou skleničku džusu.
Veďte dítě k tomu, aby s vámi spolupracovalo a podílelo se na vlastním vyléčení, je to lepší, než když bude zastávat jen pasivní roli. Může například samo dělat značky do kalendáře, může dojít pro krabičku s léky, nebo pokud to je možné, vzít si léky samo. Obvykle dítě spolupracuje lépe, pokud mu slíbíte, že v den, kdy budou u všech dnů v kalendáři nakreslené hvězdičky, dostane malý dáreček nebo jinou „náplast“ za protrpěnou nemoc.