V 18 měsících
Batolivá chůze už u většiny dětí převažuje nad lezením. (Ve spěchu to ještě nedávno bylo po čtyřech rychlejší.) Kolem patnáctého měsíce už některé děti chodí pozpátku, dovedou si samostatně kleknout a bez opory zase vstát. Dochází k uvolňování úchopu – batole ho trénuje neúnavným pouštěním předmětů na zem. Dokáže postavit věž ze dvou tří kostek. Bere do ruky tužku a čmárá po papíře. V roce a půl vloží lžičku do úst. Začíná nácvik učení na nočník.
Ve 2 letech
Rádo běhá – samo se rozběhne, zastaví, aniž by spadlo. Už chodí relativně spolehlivě po schodech nahoru i dolů, má radost, když se mu podaří kopnout do míče. Používá běžně lžičku, hrneček. Přes den už může být bez plen. Čmárá kruhy a čáry. Dovede si natáhnout čepičku na hlavu. Ve vývoji řeči zaznamenáváme velké rozdíly – někdo používá první slůvka, někdo (zejména holčičky) brebentí ve větách. Utváří se vědomí vlastního „já“ – dítko si říká vlastním jménem (často zkomoleným).
Ve 2 a půl letech
Při hře umí sedět na bobku. Poskočí snožmo. Umí hodit míč spodem a nespadnout při tom, celkově dobře udrží rovnováhu. Rozepne si (šikulka i zapne) knoflíky a umí rozevřít zip. Dokáže otevřít dveře klikou (pozor!), vyšplhat se na židli, otočit se a sednout si. Samostatně jí. Kostky řadí vedle sebe („dělá vlak“). V jeho slovníku se už vyskytnou zájmena „já“ a „ty“. Objevují se výbuchy zlosti, trucování – rodiče mají co do činění s tzv. obdobím vzdoru.
Ve 3 letech
Při chůzi po schodech střídá nohy, dokáže stát na jedné noze. Běhá, kutálí se, má radost z pohybu. Hrníček už udrží v jedné ruce, aniž by se polilo. Postaví věž z deseti kostek, umí barvy. Rádo kreslí hlavonožce. Dokáže říct jednoduchou říkanku, zazpívat popěvek, šikulky převypráví jednoduchý příběh. K velké změně dochází v oblasti sociální – tzv. paralelní hru střídá souhra a spolupráce.
Převzato z časopisu Betynka.