Určitě jste si toho už všimli. Vaše dcera chce mít aktovku, jakou mají ostatní holky, váš syn potřebuje nutně spidermanskou mikinu, kterou nosí kámoši, pokud většina sleduje seriál Phineas a Ferb, musí být i vaše dítě v obraze, pokud všichni do školy nosí mobil, je hrozně nefér, abyste ho vašemu dítěti taky nekoupili. Někdy vás to i docela štve a bojíte se, že to vaše dítě možná není dostatečně sebevědomé. Nemějte strach. K dětství patří konformita.
Hurá, zapadám!
Proč vlastně děti touží mít všechno jako ostatní, být jako ostatní? „Potřeba zapadat do sociální skupiny je v určitém vývojovém období dítěte zcela zásadní a dítě by dalo poklad za to, aby ho ostatní v kolektivu ‚brali‘,“ říká psycholožka Anita Michajluková a důvody vysvětluje následovně: „Mezi základní lidské potřeby patří potřeba někam patřit, být přijat, akceptován, zařadit se mezi ostatní. Zřejmě má kořeny v době našich předků hominidů, kde být součástí tlupy byla otázka přežití. A protože jsme tvorové sociální, tato potřeba leží v hierarchii jen o kousek výš, než jsou potřeby jídla a bezpečí. Zkrátka hodně nám záleží na tom, abychom byli přijati, abychom nebyli sami, aby o nás ostatní stáli. A děti se potřebují naučit, jak zapadat.“
Až přijde puberta
Snaha nevymykat se vkusu vrstevníků je největší kolem 10. roku. „Většinou až kolem 13. roku dítě zjistí, že o něho druzí budou mít zájem i tehdy, když bude něčím jedinečný,“ tvrdí psycholožka. „Vlastně až v závěrečných ročnících základní školy si děti troufnou projevovat se víc jako individuality, začnou sázet na svou výjimečnost a už risknou, že se jim ostatní třeba vysmějí. Snaha vyniknout a být něčím osobitý se pak projevuje víc na střední škole.“
Vrstevníci mají vliv
Samozřejmě nepovažujme děti ve třídě za anonymní stádo. Najdou se silné osobnosti, které buď jdou už v raném věku proti proudu, nebo utvářejí všemi obdivovaný styl, po němž se všichni opičí. Najdou se i osobnosti-solitéři, kteří z nějakého důvodu nepatří do žádné z partiček. (Mimochodem, bývají považováni v lepším případě za podivíny, v horším případě se stávají terčem nevybíravých útoků většiny.) Obecně ale můžeme říct, že vliv sociální skupiny na vývoj (před)školního dítěte je nesmírný. Britští psychiatři tvrdí, že tlak vrstevníků na děti může dokonce spustit deprese či anorexii. Módní trendy vrstevníků, potřeba „být in“ se na různých úrovních projevují ve všech věkových kategoriích – s tím rozdílem, že později, v adolescentním věku, může ono „být in“ znamenat „naprosto se vymykat průměru“. Náušnice v nose a roztrhané džíny potom zaskočí nejednoho rodiče.
Tlaky rodičů
Pro mladší školní věk tedy platí, že se dítě potřebuje obklopit unifikovaným názorem kolektivu svých vrstevníků. Do jaké míry malý jedinec spoluvytváří celkovou atmosféru skupiny nebo do jaké míry skupina formuje malého školáka, to už záleží na konkrétním případu – na temperamentu dítěte, na jeho sociálních dovednostech, taky na kultuře rodiny, v jaké vyrůstá. Zejména ambiciózní rodiče by si proto měli dát pozor na to, jak působí na svoje dítě, a nenutit ho za každou cenu k odlišení (v rámci oblékání, výběru hraček, koníčků atd.). Nepřirozeně ho tlačit do role „toho výjimečného“ nemusí být v konečném důsledku pomoc, jak se stát hrdinou, ale pomoc, jak se stát smutným outsiderem.
Převzato z časopisu Betynka.