Botičky na dětské nožičky

Lékařské výzkumy říkají, že většina dětí má po narození zdravé nohy. Do první třídy jich však už celá třetina jde s nohama poškozenýma. Může za to špatná obuv.

Vina padá na hlavu nás rodičů, protože jsme to my, kdo rozhoduje, jaké boty bude naše dítě nosit. My bychom měli umět oddělit zrno od plev, tedy dobré boty od špatných. Ale jak a podle čeho vybírat?

Kdo vybírá, nepřebere

Pokud možno, boty pro děti nekupujte u stánků, ale v kamenném obchodě, o němž víte, že dbá na kvalitu prodávaného zboží. Vyhnete se tak kromě jiného i problémům s případnou reklamací. Nenakupujte ani prostřednictvím zásilkových obchodů. Je totiž opravdu důležité, aby si dítě boty zkusilo. Každá je jiná, každá jinak padne a věřte nebo ne, každá je i jinak veliká. V případě zásilkového obchodu byste tak mohli strávit spoustu času neustálým vyměňováním zboží, než byste se dopracovali k tomu správnému páru. Boty zkrátka nesmí být ani velké, ani malé, ani úzké, ani široké. Vybrat ty správné není jednoduché, zvláště s mrňouskem, kterého obouvání a zouvání vůbec nebaví. Pokud všechna protivenství přežijete a nenecháte se odradit ani někdy nevrlými prodavačkami, po nichž budete chtít další a další páry ke zkoušení, pak bude vaše úsilí určitě korunováno úspěchem.

Třikrát měř a jednou kup

V každém dobrém obchodě s obuví mají ‚měřič velikosti', kde po přiložení chodidla zjistíte, jak velké boty je třeba zvolit. Od této velikosti se odpíchněte pro další zkoušení, a o toto číslo tedy požádejte obsluhu. Odborně vyškolený personál by vás měl úspěšně provést i džunglí číslování bot, které se liší podle země původu, a na krabicích tak můžete nalézt hned několik čísel. Vy se ale plně soustřeďte především na své dítě. Trpělivost budete potřebovat. Úplně malé dítko vám totiž neřekne, jestli ho tlačí palečky nebo pata, jestli mu je bota velká nebo malá. Musíte si tedy vystačit sami. Při výběru sandálků samozřejmě vše vidíte pouhým okem, ale v tzv. plných botách se musíte spolehnout na hmat. Pokud už dítě stojí, nechte ho, ať se ve zkoušené botě postaví tak, aby bylo chodidlo v botě pěkně rozložené. Požádejte ho, aby nohu dalo co nejvíce dopředu, ale tak, aby ho to netlačilo, a pak vložte prst za patu. Pokud se vám tam pohodlně vejde, je tam tedy vůle cca jeden až jeden a půl centimetru, pak jste zvolili správnou velikost a můžete botičky koupit. Pokud mají boty navíc měkčí špičku, můžete ověřit velikost i vpředu tak, že požádáte dítko, aby zahýbalo palečky, a vy zjistíte, jak daleko od kraje prsty jsou. Musí tam být dostatek prostoru, nekupujte boty, kde se palec špičky už téměř dotýká. Další metodou je jednoduše dítku nožičku změřit pěkně metrem a pak přeměřit i botu. Počítejte s tím, že nožička dětem rychle roste, a pokud koupíte boty těsné, můžete za měsíc kupovat další, nemluvě o tom, že v malých botách si dítě nohu poničí.

Krása až na druhém místě

Nejen velikost, ale i tvar dětských bot je důležitý. Nechte tedy módu módou a víc než trendovému vzhledu věnujte pozornost praktickým věcem, jako je materiál a tvar. Boty by měly být měkké, prodyšné, nejlépe z přírodních materiálů, které jsou poddajné a přizpůsobí se noze. Malým holčičkám rozhodně nekupujte například špičaté boty, i když jsou dnes tak modní. Špička dětské obuvi by totiž měla být dostatečně široká, aby se tam prstíky pohodlně vešly a nedeformovaly se. V případě bot pro úplně malé dítě, především pro takové, které se v nich teprve učí chodit, rozhodně sáhněte po modelu s pevnou patou i špičkou. Tkaničky nebo suchý zip nohu navíc pořádně ukotví. Uvidíte, jak se dítku bude v takových botách pěkně vykračovat. Také na podpatku záleží. Měl by být co nejnižší a co nejširší. Vyzkoušejte i ohebnost bot, neměly by být příliš tuhé, protože taková obuv by nebyla příjemná ani vám, natož malé nožce. Stélka by měla být ze savého materiálu, tedy z kůže nebo textilu. Měla by mít také ortopedické tvarování. Úplně ploché botičky, které nemají zvýšený podpatek ani ortopedické tvarování uvnitř, raději nechte v regálu ležet. Jak už jsme říkali v úvodu, koupit dobré dětské boty je věda, ale pokud nakonec vyberete správně, může vás hřát pocit, že při cestě do první třídy bude právě vaše dítko patřit ke dvěma třetinám prvňáčků, kteří mají nohy v pořádku. A to za trochu té námahy stoji.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře