Blogerka Zuzka: Opotřebovaná matka

“Miluju“ reakce dítěte na očkování. Vždycky a pořád je to takový hodný chlapeček, ovšem jakmile dostane ďobanec, mění se v satana, jdoucího si pro někoho, kdo lže, krade, smilní a vraždí... A tím někdo jsem právě já.

Sice to není první očkování, ale vždy byl protivný tak akorát, ovšem to, co předvádí dnes, mně přivádí k šílenství.
 
Bůh mi na dnešek přidělil pouze dvě hodinky spánku, to abych se nejspíš občerstvila a mohlo se mi celou dobu zdát o rakvičkách se šlehačkou. Ve dvě začalo tóčo. Smraďoch je ke všemu ještě dost nachlazený a hodně kašle, takže se to krásně všechno spojilo v dokonalé “slimpací“ manévry, kdy, když se snažím vzít ho na ruce a utěšit, nohama se mi zapře do břicha, rukama do ramen, zařve, udělá HEPČÍ a ohodí mě směsicí, o které se mi ani nesnilo. Po utření se to ještě několikrát opakuje, tudíž si za chvíli připadám, jak krotitel duchů (pozn. pro nevědoucí - jedná se o film ze začátku 90. let). Když už se na ruce nechá vzít, zvláční tak, že právě vytáhnutá buchta z trouby je oproti němu tvrdá a začne mi šudlat nosem ruku, kde mi zanechává dlouhatánské cestičky a také mé triko za chvíli vypadá dost děsivě.
 
Následuje hysterická, ba přímo historická scéna, kdy uřvanec ječí, co mu síly stačí, střídavě rudne a flekatí se mu obličej a mezi jednotlivým nadechnutím škytne a u nosu se mu udělá bublina. Po chvilce začnu být zoufalá, protože nejsem na takové reakce zvyklá, jak říkám - od malička je hodný a usměvavý, a začnu být mírně otupělá. Vrazím mu mlíko, což ho, než ho vycucá, na chvíli uklidní a hlavně se mu tím zacpe pusa a mně tím dopřeje čas na nadechnutí a vyzunknutí toho studeného kafe, které jsem si bláhově udělala, načež se na něm udělal leda škraloup a následně toho špunta začnu šmrdolit rukou po zádech, aby se uklidnil, čímž akorát zvýším frekvenci škytání, jelikož jsem zjistila, že čím víc si smraďocha všímám, tím více ječí, až se hory zelenají.

Klepněte pro větší obrázek
 
Teď z toho řevu na chvíli omdlel, venku začíná svítat, ale to se pouze domnívám, jelikož přes vzduch, který by se dal krájet (smog) a pytle pod očima není vidět na špičku nosu.
 
Doufám, že ho to brzy přejde a zase bude ten milý, malý chlapeček, protože jinak maminku odvezou na vyšetření k psychiatrovi.
 
Chtěla bych být na chvíli tatínkem, který je v ložnici zavrtaný v teplém lůžku a o ničem nemá ani potuchy... A jestli mi dneska tatínek řekne, že jsem krásná a náramně mi to sluší, tak ho nejspíše pošlu do tmy. :-)

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře