Blogerka Zuzka: Nesnáším oslavy

Nesnáším oslavy. Oslavy jakéhokoli druhu. Jsou únavné a stojí strašnou spoustu peněz.

Ať už oslavu pořádáte, popřípadě se na ni chystáte, ani jedno není výhodné. Pokud ji pořádáte, platíte morové peníze za jídlo, pití, ztrácíte čas vyráběním jednohubek, dvojhubek a všech těch různých nesmyslných pamlsků, ze kterých se stejně akorát tloustne, a vše musí být perfektní a dokonalé. Nakonec stejně všichni všechno sežerou a ve výsledku vám zůstane doma leda nepořádek a vy budete sotva plést nohama, protože než naskládáte veškeré nádobí do myčky a uklidíte všudypřítomné drobečky a vymydlíte sklenky od rtěnek, budete toho mít tak akorát plné zuby… No, možná, že toho máte plné zuby.

Pokud jste na oslavu zvaní, vždy musíte přinést nějaký prezent. Třeba už v podobě lahve, která ještě nikdy nikoho neurazila, protože: buď se vypije, nebo je to značka, kterou naopak nikdo nepije, a tudíž máte v ruce jeden z budoucích putovních dárků, který se vám možná za nějaká ta léta, poté co jste ji věnovali svému bratranci, znova ocitne v ruce. Popřípadě jsou dary rozlišovány: zda jdete na narozeninové kulatiny, svátky, nebo pátky, popřípadě vás na oběd pozval prezident, či zrovna v sobotu budete anglickou královnou pasováni na sira. To už by pak chtělo rozhodně květiny, ať neurazíte, a něco mnohem hodnotnějšího – třeba kladrubského bělouše, kterého stejně nikdo nebude chtít.

Nejpříšernější jsou oslavy rodinné. Všichni se zdvořile zubí, děti rozežraně lítají vzduchem, jelikož se čtvrt roku neviděly a jsou si vzácné, s postupem času rumění pánové poodepínají buntky (pro nerozumějící: poklopce), jelikož jejich kalhoty nejsou schopny pojmout ten nápor najedených panděr, a povolí stejně už tak příšerně uvázané kravaty, aby se jim lépe dýchalo. Dámy sedí s nohou přes nohu, chápavě se usmívají na vše kolem, jsou několikrát pobízeny, ať taky něco sezobnou – vždyť vůbec nic nejedí, sem tam okřiknou svého prolétnuvšího smrada, aby babička mohla vzápětí říct: „Ale nechej ho, vždyť je to ještě dítě!“

Já osobně nesnáším taková ta vánoční a velikonoční posezení. Vánoční z toho důvodu, že člověk má pár dní volna, aby si užil rodiny a klidného času nicnedělání, místo toho hekticky pobíhá od jedněch babiček k druhým. A Velikonoce… Ach jo, ty bych zrušila úplně – bydlíme na dědině, tudíž tady se musí ženská popleskat alespoň symbolicky, ale prostě MUSÍ. Nesnáším to.

Z výčtu všech možných i nemožných oslav mě fascinují oslavy dětské. Dospělý člověk má z chumlu dětí leda nervy v kýblu, ale když ony jsou tak krásně bezprostřední! Hrají hry, s chutí snědí, co jim dáte na talíř, zasmějete se s nimi, jsou rády, že nějaká oslava vůbec je. Ty jiskřičky v očích za to stojí, no ne?

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře