Můj muž ze mě kvete, jednou mi znuděně řekl, že už mám snad třicet párů bot, a když jsem mlčela – ne ostudně, nýbrž jsem přemýšlela nad tím, zda je těch třicet párů pravdivých, nebo lživých –, podotkl, že ani nezapírám, že jich mám tolik nebo více. Stydno mi nebylo.
Tato diskuse mezi námi proběhla kdysi před třemi lety, moje sbírka se krapet rozrostla a nejhorší na tom všem je, že toužím po dalších a dalších, a pokud jdu do obuvnictví, k novému modelu samozřejmě musí být i příslušná kabelka. No uznejte, jak bych jinak mohla svého muže reprezentovat???
Trendy jsou co půl roku jiné, chtěla jsem na zimu chlupatou kabelku a teď se mi líbí kostkované, ovšem které mě dožírají nejvíce, tak jsou teď takové ty – já tomu říkám kufříky – velká kabela, kratší uši, dlouhý řemínek na rameno. A ty barvy… no úplně se mi tají dech, když vidím provedení béžové, světle hnědé, květované, pudrové či starorůžové… Doufám, že to nečtou muži, stejně by uvedeným barvám prd rozuměli, ti znají akorát metalízu na autě a dezén na kolech.
To mi opět připomnělo jednu diskusi s mým mužem, když jsem mu říkala, že zrovna tyhle meruňkové boty musím mít, obrátil oči v sloup a podotkl, že než aby poslouchal můj dvouhodinový monolog, opěvující dotyčné botky, tak ať si ty ORANŽOVÉ cukle raději koupím. Mám velmi tolerantního muže, ovšem ORANŽOVOU CUKLI mu neodpustím. Budu mu muset udělat povinnou přednášku o škále barev a nazývání bot. :-)
Chci tím říct, že boty a kabelky (a vlastně móda jako taková) jsou moje vášeň, miluji doplňky, které ladí s ostatním oblečením, a v podstatě jsem hrozný úchyl na boty…
Zítra valím do obchodu pro ty krásné starorůžové střevíčky, které nemohu dostat z hlavy ani za dva máky. :-) Kabelka na sebe nenechá dlouho čekat. :-))