Blogerka Verčí: První velká láska

Jsem od malička osoba citlivá až přecitlivělá. Vždy jsem si představovala ve své fantazii různé příběhy a ve většině jsem byla hlavní hrdinkou.
Blogerka Verčí: První velká láska

V dětství jsem se ze snění občas probudila do nepříjemné reality a byla nucená poslouchat i negativní věty, které mě dostávali od mého přirozeného optimismu k pocitům nedůvěry a smutku. Začal mě trápit můj vzhled a tak se v dospívání stalo, že jsem druhé pohlaví obecně pasovala na mé spasitele. Přála jsem si "někoho, kdo mi ukáže, kdo jsem".

Zkrátka, měla jsem jasnou a naivní představu o princi z pohádky, který mě spasí a z ošklivého káčátka (tehdy jsem měla sebevědomí na nule) udělá krásnou princeznu a budeme žit šťastně až na věky. :-)

Každé setkání s eventuelním princem bylo o takovém plnění úkolů, které jsem si zadávala pro sebe, a kterým případný nápadník málokdy prošel. Zkrátka jsem byla stále ve střehu a netušila, jak moc jsem blízko pohádce o začarované princezně.

Když jsem udělala maturitu, měla jsem pocit, že mi svět leží u nohou. Plná ideí a přetékající štěstím jsem se rozhodla přát si: „Mé příští lásce dám celé své srdce a odevzdám se mu.“

Opravdu jsem brzy potkala mladíka a šíleně jsme se zamilovali a tady by pohádka mohla skončit...

Jenže, byla jsem šťastná jen s ním a chtěla jsem mít s ním co nejvíc společného. Žila jsem jeho názory na svět a na mě (jelikož ty mé se mu nezdály). Oddala jsem se opravdu dokonale, až jsem jednoho dne zjistila, že nejsem já, ale on a jeho doplněk. Naši společní přátelé mě vnímali jako součást jeho a ne mě samotnou. Vyděsilo mě to! Začala jsem se hledat a mobilizovat a povedlo se mi nejen dostat do povědomí přátel, ale našla jsem znovu sama sebe. Vztah byl čím dál tím napjatější. To, na co byl můj princ zvyklý, se najednou stalo minulostí. Naše cíle se začaly lišit a pohádka se odebrala úplně k jinému konci.

Přála jsem si: „Užit si sama sebe a své svobodné vůle, a pokud by někdy měl přijít můj princ, tak by mě měl vzít takovou, jaká jsem a jednou být i skvělý táta, na kterého se mohu spolehnout.“

Opět plná síly a štěstí jsem si ani z počátku nevšimla, že do mého života vstoupil ON. Vlastně jsme se znali, ale já si na něj nevzpomínala. Překvapilo mě, jak moc jsem musela být "zakletá", když jsem nevnímal tolik skvělých skutečností na člověku, který si mě pamatoval tak jasně. V den našeho znovusetkání se stal mým princem. Nepotřebovala jsem sice už zachraňovat. Dokonce jsem si na chvilku myslela, že zachraňuju já jeho. :-) A ptáte se, jestli je i tím skvělým tátou? Jako táta je dokonalý. Právě za chvilku přijede s kluky z fotbalu, kde je pomocným trenérem. Takže o dalších splněných přáních až příště.

Verčí

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články