Blogerka Sabina: Kostižer!

V Jindřichově Hradci, pod jehož okres spadá naše chalupa, jsem si před lety koupila v antikvariátu velice zajímavou knihu. Léčitelství 1. republiky, takový domácí lékař té doby.
Blogerka Sabina: Kostižer!

Později jsem ale, z úvodníku autora, zjistila, že kniha je mnohem starší. Nevím, jak pan prodavač v hradeckém antikvariátu přišel na název Léčitelství první republiky – původní, originální strana obalu totiž chybí, tak vytvořil desky papírové, a na ně tenhle svůj název dopsal rukou.

A čtení je to k popukání. Jestli tohle vyšlo někdy v devatenáctém století, člověk si ani nechce představit, jak se podomácku léčilo ve středověku.

Už jen ty nadpisy...

Bolesti škubavé v rozličných údech

Bolesti zastaralé na nohách

Bradávky na prsou malé

Červíci v konečníku

Čich ztracený

Hrb, křivý hřbet

Konečník vyklopený

Kostihnil a kostižer, atd.

Musím říct, že ač jsem hypochondr, a kdykoliv čtu jakékoliv příznaky čehokoliv, mám je, tenhle domácí lékař mě nechává klidnou. Dokonce se u něj bavím!

Představuju si chudáka, co tehdy naříkal pro zánět okostnice a přijde k němu felčař, aby mu sdělil, že má kostižer. No, není to nádherný slovo?

Líbí se mi, jak dřív bylo všechno tak jasně psáno, tak Česky. Srozumitelně…

Jak tak listuju tou starou, polorozpadlou bichlí, narazila jsem na čtyřlístek. Na hodně starý a hodně vybledlý čtyřlístek. Kdo si ho tam asi schoval? A jakou nemoc měl?

Kurděj? Psí kašel? Kulhání dětí? Výrazně tužkou podtržený je název kapitoly "Neduhy kojenců". Takže nějaká mamina, asi...

Co věřila na štěstí od čtyřlístku. Snad ho měla a její miminko tu historickou lékařskou péči přežilo…

V té kapitole totiž stojí:

Nejčastěji slýchá se, že dítky k zoubkům stonaly a zemřely, to je babské plácání a nejpohodlnější výmluva neopatrným matkám a nerozumným babičkám, které se do kurýrování puštějí, ničemu nerozumějíce.

Ale teď mám pro vás srandu...

Název kapitoly: Símě samo tekoucí

Teče-li símě ve spaní a jen málo kdy, není to nic zlého, a ten stav přestane, pakli se zdržujeme dráždivých myšlének, chlípných představ, smyslnost budících obrazů a takového též čtení a když přivedeme plodidla k tomu, aby práci svou pořádně zastávala.

Teče-li však símě často a hojně... ...Stav tento má původ v přirozené slabosti anebo,což se častěji stává, v samoprzni, v chlípné obrazotvornosti a ve všem, co ji podněcuje, v zlém tovaryšstvu, nočním hejření a jiných okolnostech.

Úžasný! Samoprzeň. To byl hřích způsobující tuto nemoc!

Zajimavé je, že autor, jako by se vyžíval v nemocech pohlavního ústrojí. Nejmíň polovina knihy se takových týká. A nebo holt byla taková doba, kdy se stonalo hlavně s tím. :-)

Zaujala mě tahle stať o nemocích srdce. Teď jako na vážno...
Dosti zhusta nachází se u lidí srdce velké, srdce rozšířené, srdce súžené, klapky srdeční nedostatečné a jiné vady srdeční. Tyto a podobné neduhy nejsou lékařením zhojitelné; mohouť se ovšem, nejsou-li příliš velké, od přirozenosti vyhojiti; avšak mediciny nic tu neprospívají...

Srdce puklé také se již často našlo v mrtvolách lidí náhle zemřelých; taktéž rak v srdci se našel; dále též i srdečnice puknouti, rozšířiti neb súžiti se může - kdož by však se odvážil, takovéto zlé nemoci chtít léčiti?

Jako matka děťátka se srdeční vadou, které má za sebou osm operací, jsem ráda, že se nakonec někdo takový našel a ta odvaha trvá...

Ale závěr musí být veselý.

Vlčí mlha - zní název kapitoly.
Vlčí mlhou nazýváme onen stav očí, když člověk podvečer špatně vidí, jako pitomý chodí, a kdežto zdraví lidé podvečer ještě dobře vidí a velmi dobře všecko rozeznati mohou, musí člověk, takovým neduhem obtížený sedět, nevida buď nic, aneb jen jako skrze černou mlhu hledě.

Dál se tady autor pozastavuje nad doktorem, z jehož pramenů čerpá radu pro léčbu tohoto neduhu...

...uvaří se večer pro takového nemocného kousek hovězích jater. Nemocný drží pak oči nad tím hrnkem s játrama, aby mu šla pára do očí, a když to asi čtvrt hodiny tak učinil, sní játra - škoda že ten pan doktor, který tento recept tisknouti dal, také nepověděl, zdali má nemocný jíst játra s omáčkou nebo s křenem a mnoho-li piva k tomu!
Když člověk něco takového čte, neví věru, má-li se zlobit nebo smát! Kdyby byl ten pan doktor napsal, že má nemocný teplou jitrnici na oči přikládat a pak ji sníst, toť by bylo vidět, že to myslí žertem, ale takhle jak to nahoře s játrama napsáno, mohlo by se zdáti, že to myslí opravdu!

A kdyby tenhle pan doktor, autor tohoto Léčitelství, napsal, že takový kostižer je jenom legrace, bylo by nám to jasný, ale takhle se zdá, že to myslí opravdu! :-)

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články