Vím, že už víte, že mám muže a dítě, takže je nebudu zatloukat, ovšem tenhle chlápek tedy skutečně stál za to. Stál by, přesněji řečeno. Za co? Za cokoliv!
Za cokoliv, co by proběhlo rychle a potají, přece jenom bych si nerada rozbourala rodinku, znáte to…
Vás možná zaujal ten důvod mé návštěvy krámu. Ano, šla jsem reklamovat veku.
Ráno ji tam koupil můj muž a nevšiml si, že se v ní skrývá myší hovínko.
Ani si všimnout nemohl, bylo uvnitř a já byla ráda, že jsem veku nakrojila zrovna v tom místě, kam ho pekař zapekl, protože představa, že na bobek nenarazím a sníme ho, mi teda vůbec nelahodila.
V prodejně jsem se i s inkriminovanou vekou postavila ke kase a čekala, až Vietnamka vyleze zpoza plenty.
Reklamace proběhla úplně hladce, sice nerozuměla slovu hovínko, ani výtrus, dokonce ani bobek, ale chápala, že veku nechci.
Jinou měla jedině s prošlým datem spotřeby, takže jsem místo ní vzala rohlíky.
A potom vešel Clive.
Brouzdala jsem mezi regály s pytlíkem těch rohlíků, sem tam něco přihodila, a čekala, až si mě všimne.
Když jsem po chvíli míjela prosklenou lednici a viděla se ve skle, došlo mi, že na to čekám zbytečně.
Zamířila jsem rovnou k pokladně a namlouvala si, že mi právě teď čumí na zadek.
Mýlila jsem se, samozřejmě. Ověřila jsem si to prudkým otočením se, ale stál ke mně zády.
Víc ho zaujala kachní paštika. Takhle jsem dopadla.
"... a minus dvacet sa tu feku s chovinko..." Řekla mi Vietnamka a omluvně se zasmála, jako že si je vědoma špatné výslovnosti.
Ztuhla jsem. Už mě ani nenapadlo se otáčet, už jsem se viděla venku.
Cítila jsem, že Clive stojí za mnou. Jako ve frontě, kterou jsem ale tvořila jenom já a on.
Vlastně jenom on.
Když jsem nahrnula dlaní do peněženky všechny drobné, co mi prodavačka vrátila, vzala jsem za kliku, otevřela a - otočila se.
Už stál na místě, které jsem právě opustila, tedy u kasy, a jako by tušil, že se otočím, v tom momentě zvedl hlavu a jeho modré oči mnou projely jako blesk.
Byl ještě hezčí, než v Krupiérovi.
Zavřela jsem za sebou dveře a vyrazila k domovu.
Ne, nedoběhl mě, aby mi řekl o číslo nebo mě pozval na drink.
To už bych asi od osudu chtěla moc, zájem Cliva Owena...
To takhle myší hovno v pečivu, to jo! Ale něco pořádnýho, to ne...
No tak ne, no.