Blogerka Renée: Jsem rozvedená

Dneska byl opravdu zlomový den v mém životě. Byla jsem u rozvodu. :-) Takže zítra vykročím do nového dne trochu jinak.

Vzhledem k tomu, že jsem si dala závazek, že se tu o chlapech zmiňovat nebudu, tak bohužel i tentokrát budeš ošizena – jak říká moje kamarádka – o ty nejpeprnější zážitky z mého života.  Což je jistě škoda, dozvěděla by ses spousty zajímavých a lechtivých věcí, ale na druhou stranu, o rozvedených a i těch ostatních, jenom dobře. Každopádně, je to konec něčeho a začátek něčeho nového. O to jsem se s tebou chtěla podělit.

Budu mluvit radši o něčem jiném. Chci mluvit o tom, na co jsem přišla, že je nejdůležitější pravidlo v životě člověka, aby byl psychicky v pohodě. Těch pravidel je víc, to je jasný. Ale to jedno je opravdu nejnejnejdůležitější. Funguje na všechny a všude. Co myslíš, že to je?
Dlouhá léta jsem přemítala, o čem že vlastně život je a co je to nejvíc nejdůležitější. Víš, dlouho mi to nesedělo. Je život o lásce? Je život o sexu, nebo je o tom zasvětit život dětem – další generaci? Nebo je život spíš o práci, o vydělávání peněz, aby se člověk uživil, nakrmil, oblékl, měl kde bydlet? Nebo je to o kariéře – dokazování, jak jsem dobrá? O čem konkrétně je tvůj život? Našlas tam něco, o čem si myslíš, že je tvůj smysl života?

Kdybych měla rekapitulovat, k čemu mě vedli rodiče, tak bych si vybrala kariéru, protože ta je zásadní pro to, abych měla dobrou práci a tudíž dobré kačky a nemusela se spoléhat na nikoho dalšího ve svém životě. Znělo to, myslím, rozumně. Tedy pilně jsem studovala, byla poslušná a ambiciózní. Hlásila se do prestižních firem v České republice a ještě kousek okolo. Nebyla jsem ovšem dravá, byla jsem spíš ta hodná holka, jak jsem ti minule psala. A tak, světe div se, se žádná zářná kariéra v oblasti managementu ani marketingu nekonala. Tak jsem si řekla: „Když cesta tudy nevede, povede jinudy. Láska, sex a rodina. No, hádáš dobře… taky mi to až zas tak moc nesedí. Kluky miluju. To je jednoznačný. Kdo to nepozná, nepochopí a zkušenosti pusou nepředáš… Ale hlodala mi tam myšlenka – co se stane, až vyrostou? Mám si dělat děti až do 45ti, abych přešla plynule z mateřské do babičkovské lásky a péče? Ale kde jsem tam v tom všem schovaná JÁ? Neměla jsem v tom vůbec jasno a navíc mi přišlo všechno jaksi bez významu. To se opravdu narodíme, chodíme do školy, abychom se zapojili do pracovního procesu, odevzdávali daně, udělali si děti, které vychováme, pak pomáhali s dětmi našich dětí a nakonec, jupííí, udření, umřeli a po nás popel? No to se na mě nezlob, to se mi opravdu nelíbilo.

Začala jsem chodit na terapie. Hledala jsem SMYSL – a našla ho. Pochopila jsem, že to výše uvedené je potřeba z každé části tak trochu. To je prostě ta zkušenost, kterou si máme projít. O tom, jestli po nás popel ano a ne, si může samozřejmě každý učinit vlastní názor. Já se spíš kloním k názoru, že jsme duše, které mají zapůjčené tělo, než tělo, které má na chvíli duši a potom konec šmytec. Ale samozřejmě je zcela na tobě, jak ty to cítíš. Svůj smysl života jsem, velice krátce řečeno, našla v hledání podstaty sama sebe. Uvědomění si, že jsme to my, naše vnitřní já, které stojí za prozkoumání a pochopení. Navíc celostní medicína udává, že pochopení a vnitřní uzdravení taky pomůže uzdravit všechny nemoci těla. A to už stojí za to, viď?

S tím, na co sem přišla, se ovšem pojí ještě jedna zásadní a hlavní věc, kterou jsem zmiňovala na začátku – to nejnejnejdůležitější pro dobrou psychiku tak, aby potom všechny činnosti, které během života vykonáváme, dávaly smysl. A to je MÍT SE RÁD. Dokonce bych řekla – MILOVAT SÁM SEBE. Dává mi to smysl. Milujeme svoje manžely a přátele. Milujeme svoje děti. Na sebe ovšem zapomínáme. Radši uděláme něco pro ostatní, než abychom se věnovali sami sobě! Ale kdo jiný než TY s tebou tráví opravdu CELÝ život? Kdo s TEBOU opravdu KAŽDÉ ráno vstává a uléhá? Kdo s TEBOU KAŽDÝ DEN snídá, obědvá a večeří? S kým chodíš na záchod? Ano, ani Císař pán nechodil sám, jak se traduje! Chodil tam sám se SEBOU. Nemůžeš před sebou utéct. Nemůžeš spát sama, nemůžeš jít bez sebe do kina, nebo si jít zaplavat. Představ si, že bys měla jenom jednu tu nejlepší kamarádku, nebo partnera opravdu na CELÝ život. I když je budeš mít ráda, jak nejvíc dovedeš, chtěla bys s nimi trávit každou minutu svého života? Pochybuji. Před sebou ovšem neutečeš. Proto je TAK MOC důležité, aby ses měla ráda!!! Abys se sebou vydržela!!!

Mám klienty, mám spoustu klientů… A proč, ptáš se? Protože se rádi nemají. Mluví o sobě stylem: Já jsem ale nemehlo, zase jsem udělala to a to… Já jsem KRÁVA, měla jsem radši… Nemůžu se na sebe ani podívat, protože… Radši bych měla skočit z mostu… Nezasloužím si lásku a obdiv… Jsem moc tlustá, jsem neschopná… To jsem to zas posr…

Takže první pravidlo, které je učím je: Mějte se rádi. A vím, že nejsem jediná. Naštěstí, už je nás spousta, která pochopila, že to je ten KLÍČ ke spokojenosti. Prostě a jednoduše MÍT SE RÁD.

Jestli si říkáš, to není jednoduché, TAK jsem prostě zvyklá – to je normální, moje máma tak mluvila, můj táta tak mluvil, všichni tak mluví… Začni jednoduše. Prostě mluv o sobě jenom hezky… nebo aspoň neutrálně. Uvidíš, jak se ti uleví. Všechno bude o krůček lehčí. Říkej si: no, sice jsem to udělala, ale v dané chvíli, jsem udělala, jak jsem nejlíp mohla. To jsem „ŠIKOVNÁ“, to se mi to zas „povedlo“…  Když se na sebe kouknu, tak je to docela v pohodě… Radši se schovám, až to přejde a bude to zas lepší… Zasloužím si mít se ráda… vypadám přesně tak, jak zrovna teď mám vypadat… To jsem to zas udělala „zajímavě“...

Chovej se jako ke své nejlepší kamarádce. Občas si sama se sebou dej schůzku… pokecej si se sebou, jak se ti žije… vždycky se pochval, když se ti něco povede… Občas se psychicky podpoř, když to nejde zrovna tak, jak by sis představovala. Dávej si dárky… Pochval se…  Řekni si, že se máš ráda… Vyslechni se, když máš trápení a dej si dobrou radu. :-) A pamatuj – kamarádky se časem můžou změnit, ale ty zůstáváš…

Držím palce, od teď už to všechno bude jenom lepší a lepší.
Renda

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře