Blogerka Renée: Jak už jednou zhubnu, jednou provždy!

Ahoj, moje drahá! Dneska jsem si koupila knížku Antónie Mačingové – Zhubněte jednou provždy. Dala jsem si totiž OPĚT novoroční předsevzetí, že zhubnu do května 5 kilo. Zdá se, že je to jednoduché, viď? Ale – světe div se, není!

Moje hubnoucí tradice se táhne už od mého dětství. Pamatuju se, jak mí rodiče, když mi bylo pět, říkávali: Podívejte se na tu holku zezadu, to je hned poznat, že je to ženská! A co myslíš? Mysleli tím samozřejmě můj zadek! Pořád mi někdo říkal, tohle nejez, támhleto nejez, budeš tlustá. Ale víš, jak funguje dětský mozek? Asi do sedmi let jsou děti stále v takovém stavu hypnózy, dalo by se říct. Tudíž, neslyší předponu NE. A navíc, cokoliv jim řeknou, berou za své. Takže, co jsem slyšela? Tohle JEZ, támhleto JEZ, BUDEŠ tlustá. A tak jsem TLUSTÁ.

V šestnácti už moje máma ztratila nervy, když jsem na 160 cm měla 70 kilo. Dostala jsem se na Hagibor, kde v té době byla ozdravovna pro obézní a anorektické děti. Byla jsem na pokoji se dvěma holkama, pokud se dobře pamatuju. Obě byly příliš hubené. Jediné, co si z toho týdne pamatuji je, že jsem dostávala k obědu čtvrtku kuřete bez přílohy nebo něco podobného, trošku ke snídani a trošku k večeři. Holky mi to záviděly! Musely jíst mnohem víc, než já. Taky jsem dělala různá cvičení sama na pokoji, jako sklapovačky, nebo co. Každopádně, mělo to velký účinek, vyděsilo mě to natolik, že jsem zhubla na 62 kilo. Přesto jsem měla pocit, že jsem tlustá a nosila jsem oblečení co největší, aby nebyla vidět má „krásná“ postava. Co bych dneska dala za ta kila při stejné výšce…

Pak to znáš možná taky… Kila nahoru, kila dolů, kila nahoru, kila dolů… Zajímavé je, že vždycky nějaké to kilo ve výsledku zůstane navrch. To je k neuvěření.

Po pěti letech manželství mi muž říkal: Víš, miluju tě, ale už mě nepřitahuješ. Máš moc kilo navrch. Je pravda, že 104 už není zcela ideální váha. No co, jediný způsob, který mi tehdy přišel definitivní a jedinečný, byla bandáž žaludku. To jdeš na psycho testy, na gastroskopii  (Věz, že to je parádní záležitost. Kamera do žaludku, kterou ti strkají na kabelu přes krk. No, MŇAMKA!) a pak na pohovor s panem doktorem. Ten ti vysvětlí, že během celkové narkózy ti udělají laparoskopicky do břicha tři dírky a zavedou ti tam bandáž. Bandáž, to je takový kroužek asi kolem prostředku žaludku, který má balonek, který se dle potřeby naplní tekutinou nebo vypustí, podle toho, jak velkou dírku chceš mít mezi nyní vzniklými dvěma žaludky. Ještě chvíli a už bych byla, nespíš, přežvýkavec. No, každopádně, kroužek mám, ze 104 jsem obratem zhubla na 82 kilo. Zvykla jsem si, že občas nemůžu polknout, když špatně rozžvýkám, že se mi chce zvracet… Nemám chuť na maso, protože se špatně tráví a zeleniny se do mě už taky moc nedostane.

A jak je to teď? Po operaci jsem podruhé otěhotněla. Teď mám 95 kilo už několik let. Jsem o mnoho chytřejší a vím, že hubnout může člověk, pokud se má rád, miluje svoje tělo, nevyčítá si, jak vypadá, žije v klidu a pohodě a chce pro sebe to nejlepší. Jednu dobu jsem si dokonce říkala, že když už mám tu energii v sobě, tak jí využiju jinak a začala jsem chodit na silový trojboj. To má ovšem tak trochu nevýhodu, že si člověk ničí klouby, zvlášť při té váze… Navíc, jakmile jenom zmíním před svým tělem slovo DIETA, tak se stahuje do křeče – jednoduše křečkuje cokoliv, na co přijde. Takže takhle to tedy nejde.

Tak, konečně jsem se dostala k té knížce, co jsem si dnes koupila. Víš, co je na ní krásný? Ona totiž není tolik o hubnutí a dietě, ale o detoxikaci organizmu. A to se mému tělu zatím líbí. Uvidíme, co se stane, až jí přečtu. Určitě ti ale dám vědět, jak si vedu. OK?

Přeju ti zatím krásný den a ať zvládáš držet svá předsevzetí.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře