Blogerka Monika: Peripetie na horách

O čem psát? Asi je vždy nějaké téma, ale já mám opačný problém, mám témat a motivů plnou hlavu, ale málo času, že by výmluva? Asi ano, protože mám pocit, že si nedokážu zorganizovat čas. :-) A co potom, až budu chodit do práce? Příjemná, ale zároveň opět nepředstavitelná představa.

Jedním z velkých pilířů mých posledních zážitků byla cesta na hory s Petrem a se Štěpánkem. Dostala jsem k Valentýnu nové lyže a s tím i poukázku na víkend na horách v Beskydech v Horní Lomné u Jablunkova. S tím, že samozřejmě budeme lyžovat. :-)

Velmi mě to potěšilo a překvapilo zároveň. Opravdu se snaží, má drahá polovička, řekla jsem si a začala se těšit, jak si víkend užijeme, dopiluji lyžovačku s plánovaným instruktorem a Štěpánka postavíme opět na lyže, letos už potřetí.

Vše začalo celkem slibně. Petr nás vyzvedl a vyrazili jsme. Cesta byla celkem příjemná a poklidná, jeli jsme přes tři hodiny a tak již řádně unaveni dorazili na místo. Před námi se objevil ukrytý hotýlek v lese. Super místo, rozplývala jsem se.

Po ubytování a naplánování našich služeb jsme vyrazili do bazénu, vířivky a absolvovali i saunu a řádně zrelaxováni jsme s e přesunuli na večeři. Na druhý den jsme měli celkem náročný program se spoustou aktivit a tak jsme se brzy přesunuli na pokoj.

Druhý den ráno jsme se začali chystat na lyžování a pak vyrazili. Po tom, co jsme dorazili na sjezdovku, jsem se najednou začala bát a to byl můj kámen úrazu, Můj strach! Trénuji se totiž ve zpracovávání trapasů, jinak to nevidím, protože taková sranda, jako se mnou se jen tak nevidí. :-)

Tak za prvé jsem nebyla schopná projet ani turniketem k lanovce, několikrát mi spadla hůlka a při couvání a předávání karty Petrovi jsem se málem rozplácla. Kolem stojící přihlížející mi všemožně pomáhali a zvedali znovu padající hůlky. Nakonec jsem se s hrůzou v očích dostala na kotvu, tedy s pomocí úplně netušící paní. :-)

Vyjela sem statečně nahoru, ale proti mně se řítila protijedoucí kotva a málem mě praštila do hlavy, ještě, že na mě zavolali. Super, tak to už by stačilo, nemyslíte? Ale teď to nejlepší, při pohledu na sráz - tedy sjezdovku, která mimochodem byla označená jako modrá, ale v tu chvíli mi přišla přinejmenším jako červená - jsem dostala záchvat paniky a rozbrečela se jako želva. Pomoc!

Začalo mi bušit srdce a strach ochromil celé moje tělo. Petr nadšeně volal, ať jedu za nimi, nemůžu, volala jsem. Zamrzla jsem na místě s tím, že nikam nejedu, ale musela jsem. Totiž, potom, co jsem několik minut stála jako opařená, to už ani Petr nevydržel a začal na mě křičet: „To prostě sjedeš dolů!“ Já křičela, teď už pod dost velkým tlakem zase na něj, no komedie, vypadali jsme asi velmi vesele.

Nakonec jsem se strachem dojela pluhem dolů a usadila se se Štěpánkem u Chajdy s občerstvením a byla jsem spokojená, Petr si zalyžoval a celkem spokojeni jsme se vrátili na hotel. Tedy pro mě s velkou úlevou.

Po neúspěšném lyžování jsem se naložila do vířivky, zaplavala si v bazénku a absolvovala jsem další kolečko sauny. Při odpoledním bowlingu jsme se hodně nasmáli, protože zrovna naše dráha se rozhodla bojkotovat provoz, dílo se ale podařilo a mi dohráli.

Všichni zmoženi jsme se ještě vydali na procházku. U večeře jsme potkali velmi milou rodinku s dětmi a konečně se Štěpánek nenudil. Petr s nimi vymýšlel spoustu her, mimo jiné i hru na schovávanou a po restauraci, tak bylo další pobavení pro osazenstvo, jelikož celá dětská posádka řádila velmi hlučným způsobem.

Ale vydrželi jsme a šli jsme se naložit do lázní. Já měla úžasnou medovo-mléčnou s cappuccinem, jako bonus a Petr pivní lázeň s pěkným korbelem pivka. Moc jsme si to užili.
V neděli ráno jsem již neabsolvovala bazén, ale zůstala sama na pokoji a relaxoval jsem sama s knížkou, zatímco moji milí řádili v bazénu. Víkend se tím krásně završil a my se vydali na cestu zpět.

Takže, super místo, skvělý hotýlek, výborná společnost mých milých a všem jen vřele doporučuji.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře