Blogerka Lenka se představuje: Bydlím na nejkrásnějším místě

S potěšením vám představujeme i naši druhou blogerku Lenku. I tato zajímavá žena se rozhodla, že se s vámi podělí o svůj život.

„Je plnej můj nočník“ pravil naprosto zřetelně můj starší syn. A to si všichni ještě loni touhle dobou mysleli, že nebude mluvit vůbec. Všechny moje děti začaly mluvit na zdejší poměry pozdě.

Je mi 41 let. Téměř polovinu té doby jsem strávila v režimu, který zesnulý prezident Havel výstižně nazval Bezčasí. Poznamenalo mě to. Nesnáším společenskou konverzaci a lyžování. A věřím v návrat krále, jsem monarchistka.

Mám pět dětí. Z prvního manželství mi zůstala dnes již plnoletá dcera, z druhého sedmiletá dcera, čtyřletá dvojčata (kluk a holka) a velmi příjemný vdovský důchod. Paradoxem je, že když sečtu důchody dětí a svůj důchod, výsledná částka několikanásobně převyšuje příjem, kterým oplýval můj muž. Nemáme se tedy vůbec špatně.

Od listopadu žiju se svou životní láskou na nejkrásnějším místě na světě. Páté dítě je naše společné, je to syn a brzy mu budou dva roky.

Pokusím se nějak shrnout svoji činnost kromě vylévání nočníků. Upřednostňuju to, co zanechává viditelné stopy. Pletu čepice. Maluju. Fotografuju. Přeskupuju zem na zahradě. Sázím vrby. Vyměňuju kočkolit. Topím v kamnech. Je toho hodně, ale to bych vás nudila. Teď je sezóna kočičích výstav. Náš barmský kocour Icare si na podzim vysloužil titul „Best singer“ za vytrvalé mňoukání a teď by k němu rád přidal něco oficiálního. Budu muset zkontrolovat záclonky do výstavní klece, jestli nepotřebují opravit, upravit, nebo vymyslet úplně znova od začátku. Jsem teď bez šicího stroje, tak to budu muset nějak ošvindlovat.

Tam, kde žijeme, jsou v noci vidět hvězdy i s mýma třema a třičtvrtě dioptriemi. Když jsme se přistěhovali (bylo to v pátek) bylo vidět mléčnou dráhu. Naší vesnicí protéká potok a obzor hlídají temně zalesněné kopce. V lesích se prohánějí stáda divokých prasat a ze stromů jen tak padají snítky jmelí. Země je tu tak úrodná, že když položíte na zem cihlu, za dva roky je z ní spraš. Má to i nevýhody – nedávno jsem ulomila odfouknutou omítku, a z díry ve zdi vylezla žížala. Dům budeme nejspíš sušit ještě několik let. Dobře, nebudu vás napínat. Bydlíme v Bojově, kousek od Mníšku pod Brdy. Tady někde poblíž prý bydlel i Kája Mařík.

Ráno jsem naložila rokfór s česnekem a strouhaným křenem do olivového oleje. Má prý týden ležet, ale zatím pokaždé zmizel dřív. Třeba to tentokrát vyjde...

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře