Blogerka Jana: Neumím se po hádce hned usmířit...

Tak zrovna jsem se vrátila z rodinné dovolené na horách. No a teď jdu nad těmito řádky bilancovat: jaká vlastně byla?
Blogerka Jana: Neumím se po hádce hned usmířit...

Ten otazník značí třeba to, že když jsem mluvila se svojí kamarádkou po telefonu, tak jsem jí na otázku, jak se mám, odpověděla, že rozhodně zajímavě.  No a říká se, že zajímavé označíme to, o čem nevíme jednoznačně, co říct.

Příjezd: Vše proběhlo v pořádku, nic jsme doma nezapomněli a úspěšně našli i místo určení. Cestou jsme si pouštěli nahlas cd s rockovou hudbou – tu jsme naštěstí naučili děti poslouchat, takže si můžeme nerušeně užívat oblíbenou hudbu i dost nahlas a samy děti nás v tom podporují.

Na místě jsem já, po zhlédnutí našeho pokoje, zaplesala. Hurá, je tu super velký stůl a taky vařič na pokoji, takže můžeme klidně i vařit a jíst na jednom místě! Dcerka tak nadšená nebyla – je to prý strašně hnusný, tím myslela fakt starý nábytek a vrzající palandu. Nakonec se uklidnila, když se manžel uvolil, že bude spát on dole a ona nebude muset být na místě, kde s ní každý pohyb bráchy bude ve spánku hýbat.

Hned další den jsme se vydali na sjezdovku, druhý den na druhou, což byl už opět trochu boj. Ono skloubit potřeby dvou dětí s rozdílnými požadavky opravdu není snadné. Jedno dítě chce zkoušet nové věci a to druhé se zase bojí změn. Na třetí den jsem si naplánovala výlet na běžkách. Což měla být pro celou naši rodinu premiéra. Já a děti lyžujeme a manžel dělá doprovod a nosí nám teplé čaje a k tomu si s námi pod sjezdovkou povídá. Takže běžkování mělo být něco, k čemu jsem muže ukecala, že může ve své již pozdější dospělosti vyzkoušet. Abychom mohli  na horách něco podnikat společně.

Takže jsme nakonec všichni vyrazili na můj vysněný rodinný běžkový výlet. Vezla jsem batoh se svačinkami a pitím a byla plná radostného očekávání a optimismu, jak si to užijeme. Pro jistotu jsem ani příliš neodpovídala na otázky tipu, jak to bude daleko. No, a když se děti jaly stávkovat asi už po 300 metrech a pak znovu po dalších 200 a tak to šlo dál, tak ve mně nepozorovaně začalo klíčit podráždění.

Klepněte pro větší obrázek

Všimla jsem si toho až ve chvíli, kdy dcera začala navrhovat návrat, a já měla dojem, že jsme si ještě nic neužili. Jelikož jsem však již matka „poučená“, tak vím, že nemá cenu děti do takových věcí nutit. Inu, navrhla jsem, ať si jedou domů a já že se projedu dál sama. Na to mi manžel odvětil (naštvaně)něco v tom smyslu, že se chci furt trhat a jaký jsem sobec. Chápete to? Přeci jsem myslela na to, abych kvůli svým radostem netrápila celou rodinu na něčem, co je nebaví! No a tak jsem začala křičet, že mě štve, jak musí být všechno podle dětí a ještě jsem asi zaparodovala jejich kňourání a stávkování. Na to se dcerka rozplakala a synek se nás jal donutit k usmíření. „Podejte si ruce a omluvte se sobě navzájem,“ říkal. Na to jsem jen sykla, že manžel začal, tak ať se i on začne omlouvat. V tu chvíli se sice nikdo neomluvil, ale za nějakou dobu jsme oba vychladli a dali si zase pusu. Děti se uvolily jet ještě dále a společně jsme místo hádky nazvali Rozhádané rozcestí.

Jen mě napadá, že opravdu po dětech chceme věci, které sami nejsme schopní udělat. Synek nás žádal o to samé, co po něm chceme každou chvíli, když se pohádá se ségrou a pak logicky nechápal, proč mi sami to neuděláme. Takže příště asi nechám dětem více času na vychladnutí i na to, kdy budou mít samy chuť se mezi sebou usmířit. Jsem zvědavá, jak se mi to podaří dodržet.

Nakonec, jsme si udělali ještě jeden výlet s běžkami. Slunce svítilo, děti nekňouraly (podruhé s námi nejely) a my si udělali nádhernou procházku zasněženou krajinou.

Jo a ještě jedna věc.  Asi nejvíc mě na tom týdnu uchvátilo naše společné usínání. Žádná televize, takže společenské hry a pak nám obě děti četly ze svých knížek. Robinson Crusoe mě tak nadchl, že si ho asi dočtu i sama.

Takže, celková bilance: sportování, mrznutí – bylo tam mínus 13, hádka a poučení, trocha ponorky, společenské hry, super usínání a spoustu dobrého jídla. Jak tak počítám, tak plusů bylo asi více.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články