8 důvodů, proč si mimi nehraje

Miminko si potřebuje hrát, stejně jako jíst a spát. Když nemá zájem, je čas zapátrat po příčině.

Hra je vážná věc, říkal kdysi prof. Matějček a tuhle nadsázku zdůvodnil tím, že právě hraním malý človíček rozvíjí své poznávání, myšlení, komunikaci s okolím i pohybové schopnosti. Je to zkrátka pro mimčo jeho důležitá práce, pro niž je přirozeně vybaveno. Koneckonců, kdo z dospěláků odolá roztomilému obličejíčku a výzvám v jazyce broukacím… „Kolem druhého měsíce začínají miminka obvykle využívat vrozenou mimiku a tzv. sociální úsměv, kterým radostně obdarovávají okolí a nabádají ke kontaktu a hře,“ připomíná psycholožka Dana Tvrďochová. My dospělí jsme zase od přírody dostali schopnost intuitivního rodičovského chování, díky němuž přirozeně na miminko reagujeme, hrajeme si s ním, abychom mu v poznávání světa pomohli. Proto není divu, že když děťátko nemá o hru zájem, znepokojí nás to.

Co je normální?
Devět měsíců se těšíte, až budete moci zcela vklouznout do mimi světa, chcete být připraveni se svému drobečkovi věnovat naplno, a ejhle, miminko, jako by o vaše nasazení ani nestálo. Logicky se ptáte, zda je to normální, zvlášť když sousedovic drobeček vyžaduje neustálou pozornost. „Může to být otázka temperamentu. Některé děťátko se narodí jako klidný pozorovatel, většinu svého bdění stráví klidným koukáním a jeho zjevná fyzická aktivita může být menší,“ vysvětluje psycholožka.„Jiné je zase v neustálém pohybu, zkouší, dovádí, experimentuje a radostně komunikuje. Pochopení a komunikace může být pro rodiče složitější, pokud se temperament jich samotných a jejich dětí výrazně liší.“ Podobně rozdílnou „náturu“ mohou mít i sourozenci, takže při jejich srovnávání, kterému se většina rodičů při nejlepší vůli nevyhne, se objevují pochybnosti typu: Je ten druhý normální?

Ani moc, ani málo!
Zdravé dítě ke hře a komunikaci dostatečně stimuluje už běžná rodičovská péče. Když je však stimulace příliš málo, děťátko vyrůstá v citově nebo podnětově chudém prostředí, může být jeho vývoj zpomalen a deformován. Když je naopak příliš mnoho a rychle zahrnováno podněty, může být přetížené, vyčerpané a brání se neklidem nebo naopak apatií, odmítavým chováním. I když dávkujete stimulaci „tak akorát“, je třeba podle psycholožky dbát na to, abyste děťátku podněty nabízeli přehledně a srozumitelně:

✱ reagujte na výzvu i potřebu klidu,
✱ skloňte se,
✱ klekněte si k němu (je třeba být v úrovni dítěte),
✱ udržujte oční kontakt,
✱ opakujte známé hry,
✱ využívejte zpěv, pohyb, rytmus,
✱ když si dítě hraje samo, nerušte ho,
✱ používejte jednoduché hračky, běžné předměty, vlastní tělo, hlas.  

Převzato z časopisu Betynka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře