Lidé si vás spojují s počasím – zeptám se proto stylově: Co vás dokáže rozbouřit?
Rozbouřit mě dokáže porušení daného slova. Když někdo do očí cosi slibuje, a už v tom okamžiku ví, že slib poruší. A co mi zaručeně projasní tvář? Pusinky a objetí dětiček, když dostanu dávku endorfi nů po běhání ve Stromovce, když se klidně a nerušeně vyspím, když splním vše, co jsem si naplánovala, a události dnů a týdnů běží ve správném rytmu.
Řídíte se podle předpovědí počasí?
Nejsem příliš flexibilní. Takže dlouho po příchodu změny počasí stále chodím v původním stylu oblečení, tedy například nalehko, a venku přitom už panuje sychravý podzim.
Jak byste srovnala těhotenství v osmnácti a těhotenství v pětatřiceti?
První těhotenství probíhalo v duchu absolutní netrpělivosti, aby miminko už bylo na světě. Tehdy se vše řídilo a točilo jen okolo příchodu nastávajícího potomka, těšení bylo až fanatické. Měla jsem důvěru v sama sebe a ani na okamžik jsem nepochybovala, že bych něco z toho maminkovského umění nezvládala. Třetí těhotenství – třetí dítě, to už jsem měla realistické představy. Navíc mé poslední těhotenství bylo nejnáročnější ze všech ostatních náročných, takže už bylo trochu nad moje síly. A pokud bych měla být zcela upřímná, z těhotenství s dcerou se vzpamatovávám dodneška.
Tři děti v rodině se dají přirovnat ke svěžímu vánku, nebo spíš vichřici?
Většinou k vánku – vzhledem k tomu, že nemáme klubko háďat, ale tři generace dětí, které vyrůstají odděleně a každé z nich má úplně jiný životní režim. Na druhou stranu velký věkový rozdíl mezi nimi chce notnou dávku umění logistiky a organizačního talentu, a tak se občas do stavu lehkého zemětřesení dostáváme, když musíme skloubit nejrůznější a naprosto odlišné aktivity našich potomků.
Absolvovala jste Technickou fakultu České zemědělské univerzity, studium na hydrometeorologickém ústavu a moderátorský kurz na DAMU. Bývala jste před zkouškami nervózní?
Zkoušky jsem zbožňovala, milovala jsem zkoušení z toho, co jsem si nastudovala. Brala jsem to jako hru kdo s koho. I když je fakt, že v průběhu studií bylo pár zkoušek, u kterých jsem si skutečně oddychla, že je mám za sebou.
S manželem spolu žijete už dlouho – věříte na osud? Proč myslíte, že dnes žije tolik lidí single?
Setkání s mým manželem byla osudová náhoda! A proč lidé žijí single? Asi proto, že sňatek odkládají vzhledem k větším možnostem ve vzdělání, následné kariéře, cestování. A také převládá společenská svoboda. Dnes už neplatí ono dříve tolik uplatňované „co by tomu řekli lidi“.
Co říkáte úsloví „nemusí pršet, hlavně když kape“?
Spokojíte se s málem, nebo když už, tak rovnou „holuba na střeše“? Člověk by měl být vnitřně naprogramovaný na to, že pocit uspokojení nenastane v okamžiku, když něčeho dosáhneme, a když, tak jen na chvíli. Myslím, že spoléhat se na uspokojení z „holuba na střeše“ asi není to pravé. Pocit štěstí, nebo snad stačí „vyladění“, si každý člověk musí nosit ve svém nitru. Jinak jsem perfekcionista, výkony chci podávat dokonalé.
A ještě…
Nejupřímnější jsem, když:
Řekla bych, že stále. Nemám ve zvyku cokoli předstírat. Nemám na to energii.
Největší strach mám:
Z lidské zloby, zášti, krutosti a bezohlednosti.
Nejvíc mě na dospělých fascinuje:
V dobrém – laskavost, ochota, srdce na dlani. Ve zlém – nestoudná zrada a také pokrytectví.
Nejvíc mě na dětech fascinuje:
Bezbrannost, hřejivost, jemnost, vůně, pohled.
Betynka 10/11