A tohle jsou nejčastější chyby, kterých se při výchově dětí dopouštějí.
1. Žádné povinnosti
Dítěti škodí příliš volná výchova, kdy nemá žádné povinnosti a rodiče ho spíše šetří. Již v útlém věku musí dítě chápat, že každý má nejen nějaká práva, ale i povinnosti. Jinak by dítě, například při nástupu do mateřské školy, utrpělo šok z toho, že má nějaké povinnosti. Stačí maličkosti – občasná pomoc v kuchyni, vynést odpadky, nalít pejskovi vodu, atd. Už ale díky těmto maličkostem se dítě naučí, že živost není bezstarostný a v budoucnosti z něj vyroste zodpovědný člověk, schopný spolupracovat a řešit problémy.
2. Nedostatek citu
Dítě musí cítit, že ho rodiče mají rádi a zajímají je jeho problémy. Když tomu tak není, bude mít dítě v budoucnu samo problémy vyjádřit svoje city. Může být agresivní nebo naopak ustrašené, nekomunikativní. Nebezpečné může být i to, že dítě začne hledat někoho, kdo mu city dá najevo, kdo se o něj bude zajímat. A to může být nebezpečná parta, která dítě přijme mezi své členy a strhne jej k věcem, které by jeho samotného ani nenapadly.
3. Nedostatek času pro své dítě
V této uspěchané době je to jistě těžké, ale děti bychom si měli pořizovat s vědomím toho, že nějaký ten čas nám bude chybět pro naše koníčky. Není nic smutnějšího než pohled na dítě, které se těší, až přijde tatínek z práce a ten, když už konečně dorazí, zalehne k televizoru a nechce být rušen. Na dítě bychom si měli udělat čas každý den. A i když to bude někdy třeba jen jedna hodinka, nevadí. Důležité je, jak tento čas s dítětem prožijeme. Měli bychom se mu naplno věnovat a ne od hraní nebo čtení neustále odbíhat k telefonu nebo k vaření.
4. Podceňování a urážení
Nepodceňujme a neurážejme dítě větami typu: „To stejně nemůžeš pochopit“, „Na to jsi ještě moc malý“, „Co jsi to namaloval za patlaninu!“ Dítě není méněcenné a rozumí více věcem, než si sami myslíme. Pokud s ním jednáme takto nevhodně, vede to v budoucnu k tomu, že dítě ztrácí sebedůvěru a také důvěru ve vás – rodiče (příště se na něco zeptá raději někoho jiného ze strachu z ponížení). Správné je dítě často chválit i za zdánlivé maličkosti (i snaha se musí ocenit), snažit se odpovědět na každou jeho otázku a vyslechnout jej, když ho něco trápí. Pokud budete s dítětem jednat takto, bude ve vás vidět důvěrníka, za kterým může kdykoliv a s čímkoliv přijít.
5. Neochota omluvit se a lhaní dítěti
Rodiče nemusí brát omluvu dítěti jako vlastní selhání. Naopak, dítě se učí příkladem, a když vidí, že i maminka nebo tatínek se mu umějí omluvit, když například udělají něco špatně nebo se bez příčiny rozčílí, budou se umět omlouvat také. Jako velice špatný vzor, který si dítě snadno osvojí, je i lhaní rodičů. Rodiče nemusí dětem říkat úplně všechno, ale neměli by lhát.
6. Velké nároky na dítě
Každé dítě je jiné a každému jde dobře něco jiného. Nesnažte se za každou cenu mít z dítěte hokejovou hvězdu nebo houslového virtuosa. Přehnaně velké nároky mohou dítě stresovat. Dítě se snaží, nechce rodiče zklamat, ale když mu to stále nejde, bere to jako vlastní selhání a bojí se o svých neúspěších mluvit. Doma začne lhát, aby vás nezklamalo. Vyvarujte se výčitek typu: „Podívej se na bráchu, co on už dokázal“, a snažte se přijmout fakt, že zkrátka každému jde něco jiného.